Obrázek k článku Album, které musíte prožít. Jack White sám sobě  postavil mistrovské dílo
| Liv Boková | Foto: Third Man Records

Album, které musíte prožít. Jack White sám sobě postavil mistrovské dílo

Horská dráha, již projíždíte téměř nepolevující rychlostí. Není čas a ani důvod vydechnout. Zhruba takovou jízdou je čtvrté samostatné album Jacka Whitea. Připravte se spíš na jarní detox, radostný pocit, svobodu a po chladné zimě a dvouletém období zákazů čerstvou mízu.

Zatímco poslech takového díla je čistou radostí, snaha ho jakkoli ohodnotit či popisovat je utrpením. Ono se to totiž zcela věrně nedá. Musí se to prožít.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy dokázali poslouchat novou desku kompletně od prvního do posledního tónu bez přeskakování písní? Kdy vás nějaké album totálně pohltilo a dokázalo vtáhnout tak, že jste zapomněli na okolní svět a ocitli se v těle interpreta? S prvním ze dvou letošních nových studiových kousků Jacka Whitea se vám to může stát. Ocitnete se jakoby v jiné dimenzi, v cyberpunkovém vesmíru, kde jste na nějakých čtyřicet minut vy ten podivín ve skvěle padnoucím modrobílém outfitu, který nemilosrdně drtí kytary, vyluzuje industriální zvuky a skrze perfektně poskládané songy s ohromnou vášní vypouští do světa ostré kužely energií nabíjejícího světla. Je tu ale jedna podmínka: poslouchat musíte zatraceně nahlas.

Ačkoli je Fear of the Dawn deska, která Jackovi posloužila i jako pomyslné svatební zvony, když v den vydání alba na prvním koncertě turné požádal partnerku o ruku a přímo na pódiu se pár minut poté vzali, nečekejte žádné balady a romantiku. Jemnější momenty klidu a míru sice patrné jsou, například v obou Esophobiích, vesměs je nám ovšem servírován spíš permanentní nářez.

Zapomeňte na Jackovy předchozí nahrávky a vykašlete se na porovnávání s nimi, jakož i na příměry k jiným muzikantům či kapelám. To by totiž nemohla nepadnout například zmínka o „cepelínovských“ akordech. Poslouchejte srdcem. Uši se budou hodit dozajista také. Zkrátka jen ohulte zvuk a prožívejte. K tomu je Fear of the Dawn dokonale stvořené.

O Mr. Whiteovi je známo, že si všechno rád řídí sám, a tak máme co dočinění se „sám sobě si“ deskou – složil, otextoval, natočil. Celé veledílo, nikoli rozsahem, ale úrovní, prostupují jeho signature kytary a osobitý pěvecký projev. Je fascinující, jak jeden muž dokáže zastoupit kompletně celou kapelu. Tři styly hraní na kytaru v jedné skladbě nejsou problém. Kdosi také vtipně poznamenal, že se leckde daří, aby kytary zněly jako cokoli, jen ne kytary, což je jedna z Jackových výjimečných schopností.

Muž, který je nyní po červenobílém období s The White Stripes už dekádu na modrobílé sólové dráze, krátce po úvodu výborně zvoleného pilotního singlu a otvíráku Taking Me Back třikrát mocně hrábne do strun, vykouzlí zvuk, jako když dojte ke zkratu elektřiny. Přijímač to však neodpálí, ale rozpohybuje. Energické tempo se plynule přelévá do následujícího titulního, mocně znějícího songu. Když už se zdá, že na stále ještě bluesrockovém základu nemůže být tvrději, přiletí, aby nás vyvedl z omylu, Bílý havran. The White Raven je zároveň písní s nejštědřejší dávkou kytarové magie i kdysi skoro až iritujících kytarových tónů ve stylu Blue Orchid od The White Stripes. A navíc v ní slyším Sunshine. Našel se i prostor pro prvky R&B, když se White v Hi-De-Ho spojil s rapperem, DJem a producentem Q-Tipem. Drobné zklidnění přináší první z Esophobií, kde se neučesaný progresivní rock snoubí s prvky reggae. Druhá, perkusemi ozdobená přijde na řadu o čtyři tracky později. Metal a operu vynecháme, na řadě je funk, a to v poněkud schizofrenní koláži Into the Twilight.

V Morning, Noon & Night si můžete užít dvě krátká inovativní a naprosto odlišná kytarová sóla. A závěr vás zachumlá do heboučkého sexy sametu při poslechu Shredding My Velvet, již do minimalistického fadeoutu přivádí poklidná akustická kytara.

Verdikt: Fear of the Dawn – 90 %

Jinakost vyvolává rozporuplné reakce. To se týká Jacka samotného i jeho nejnovější desky. Někdo sice dává palec dolů, pro mě je zatím zcela upřímně Fear of the Dawn albem roku.