Les, song, který desku otevírá, se nese v duchu nejfunkčnějších a nejzajímavějších kompozic kapely. Slyšíme zde starou známou, ale stále velmi efektivní střídačku jemných pasáží s masivními závaly hlasitých částí, zasazenou do harmonií kytarového rocku druhé poloviny devadesátých let. Zvuku, který byl určující pro tehdejší dobu, je ostatně podřízena většina písní i výraz celé kapely. Zajímavým momentem písně pak je bicí sólo protknuté kytarovým vazbením. Upomíná na tvrdší a avantgardnější polohy Imodia z jejich začátků. Otvírák je vpravdě asi nejlepší písní celého alba.
Píseň Tuláci, kterou kapela v průběhu roku za pomoci videoklipu ohlašovala přípravy na vydání očekávaného alba, opět přináší velmi tradiční polohu, jež se dobře stopuje na všech deskách. Bohužel text z mého pohledu i přes poměrně zajímavý zpěv a jeho produkci vrství jedno klišé na druhé. Vedle „dámy a krále“, „tuláka po hvězdách“ či „lámání hole“ chybí snad jen „srdcerváč“ – vlastně nechybí!
Severnské mosty začínají jako zasněná balada s prostorovou klouzající kytarou a střídajícími se, až filmovými obrazy, a zní slibně až do chvíle, než se zvuk kytar a vokálů zpřítomní vypnutím prostorových efektů a text se zlomí opět v introspektivní komparace, v tomto případě spíše připomínající bloudění. I ona „rapcorová“ pasáž v podstatě působí vedle zasněného obrazu vnitřně rozpolcených grungerů ze začátku písně velmi nekonzistentně.
Singl Lampy, který stál na úplném počátku příběhu nového alba a kapela jím veřejně ohlásila svůj pomyslný návrat, měl na nové nahrávce samozřejmě dopředu dané místo. Skladba už při svém zveřejnění začátkem roku vyvolala pozitivní reakce. Nakonec přináší nejvíce umírněnou a uhlazenou polohu kapely v rámci celé desky Horizont. Klip se záběry v prostřílené krabici propouštějící světlo pak velmi důvěrně připomene slavný Freak on a leash od Korn.
Někdo se dívá stojí na až vlezle rádiovém riffu a docela generickém refrénu. Vedle toho produkce nástrojů i zpěvu zní velmi organicky a více „poslechově“, což dává vyznít introspektivně laděnému, avšak přitom pozitivnímu textu. Alchymista začíná klasickým „wau“ nájezdem. Bohužel ale „chemie“ písně ani textu zde v zásadě nefunguje. Produkce rovněž nenese nic objevného a dá se říct, že je to asi nejvíce šablonovitá píseň alba, která svojí průměrností spíš zbytek kolekce stahuje dolů.
To klidná a zasněná balada 60 minut se sdělením, jež si jemně hraje s perspektivou časových linií, stojí na skvělém velmi „imodiovském“ riffu a nenucené kompozici. Ke konci navíc lehce graduje za pomoci tamburíny. Thom Frode tu možná ve zpěvu trochu exhibuje, ale i tak je to velmi výrazná a zajímavá píseň. Posluchač je zpátky!
„Rapcorová“ nebo snad funková poloha přichází opět ke slovu v songu Padal jsem dlouho. Zpočátku možná působí mírně neuvěřitelně, ale v tomto případě vše vyvažuje poměrně otevřený a popisný text, který pro Imodium netradičně obsahuje i vulgarismy. Refrén, jenž skladbu navrací zpět do atmosférického hardrockového rádiového střihu, pak píseň dovádí do naprosté funkčnosti v rámci celé desky. Je to jedno z těch příjemných překvapení alba – zpočátku na to ta skladba vůbec nevypadala.
Ok kluk se obrací v nejlepším až k elvisovskému rocku. Textově je to sice opět popis zvnitřněných pocitů, tentokrát se však nese v humorné dovádějící náladě funkového večírku. Velmi funkční je zde živelná produkce připomínající záznam z našláplého vystoupení a outro písně s postupným „vypínáním“ linek nástrojů. Animovaný videoklip, který až tvrdošíjně sleduje mileniální estetiku, je jen příjemným zpestřením pro fanoušky. I když mám pocit, že vedle klipu k Lampám si tolik obliby nezíská.
Závěr desky Přístavy se nejprve jeví opět jako generický moment, navozený hned v začátku dynamickým vystřídáním „měkkého“ za „tvrdé“. Naštěstí se ale píseň zhruba v polovině mění v gradující zával kytarové a řvoucí energie a je v obklopení perkusivních výjezdů bicích přechodů dokonalou tečkou za celou deskou.
Verdikt: 69%
Zásadní písně a desky má kapela Imodium už nejspíš za sebou, i tak ale dovede po mnoha letech zaujmout svým nekompromisně pojatým alternativním rockem. Oprášit vlastní odkaz grungeově rozervaných mladíků z konce devadesátek se jim na comebackovém albu podařilo.