Až uslyšíte jeho You, typický toungue-in cheek ploužák, budete mít pocit, že jste někde ve washingtonském nebo losangeleském klubu a na pódiu se vilně kroutí černý pěvecký kvintet s lehce slizkým vokalistou v popředí. A on je to všechno jeden jediný člověk, který si to namíchal a napsal sám.
Tomáš Konůpka alias Ikon není na české scéně žádný homo novus. Už osmnáct let působí s domácími kapelami, které se pohybují na hranicích soulu, funku a hip hopu. Jako bubeníka, hráče na syntezátory nebo producenta ho znají příznivci The Navigators, Android Asteroid, Mydy, Gruppo Salsiccia a 7krát3. Ikon je jeho první sólové album shrnující jeho letošní tři singly (Waiting, Love a Night) plus devět dalších kousků.
Ikon stvořil celou desku ve velmi úsporném stylu. To znamená, že většina skladeb je aranžována pro bicí, baskytaru, syntetické klávesy, které, když je potřeba, dovedou napodobit kdejaký nástroj, zpěv a tu a tam jen jako koření se mihne elektrická kytara. Konůpka hodně pracuje s vokály. Někde je sám, jindy se připojuje spolu s dalšími hlasy a vytváří tak atmosféru, kterou pamětníci znají z bohatě instrumentovaných nahrávek Motownu nebo Philly Soundu ze sedmdesátých let. Občas se objeví i falzet (například ten v Love je úžasný!).
Ikonova novost a originalita vychází právě z kontrastu mezi klasickým rozmáchlým zvukem minulosti typu skupiny Earth, Wind and Fire a moderním úsporným post-90’s soundem. Skladby, často s dlouhými předehrami, zní radostně, vesele, uvolněně, lákají k podupování nebo rovnou k tanci či v případě pomalejších kousků ke sladkému snění. Snad proto to autor nepřehání s mudrováním v textech. Najdeme v nich klišé, která se opakují v populární hudbě už od padesátých let. Samé born to be free, cant’t have you baby, dream on nebo open up your mind. Jsou to ale právě tyto okoukané fráze, které skladby drží v kontextu s původní scénou.
Verdikt: 85%
Taková deska se krásně poslouchá. Když je potřeba, šlape, když to písnička vyžaduje, je sladká jako cukrkandl. Svítí z ní sluníčko. Bravo.