Na začátku byla originální myšlenka natočit album na halloweenský večírek. Zrodila se během loňského koncertu, který Duran Duran odehráli 31. října v Las Vegas, a právě jeho jedinečné hororové pojetí motivovalo hudebníky k další práci s děsivou tematikou.
Je to věru zvláštní záměr. Bezesporu odlišuje Danse Macabre od řady dalších (nejen) letošních desek, na druhou stranu takový nápad může snadno sklouznout k šaškárně, přesně k tomu typu produkce, jejíž existenci umělci obhajují slovy: „My si dělali srandu, ostatní to jen nepochopili.“ Duran Duran ovšem žádný průšvih nepotkal, Danse Macabre je sice deska pro zvláštní příležitost, ovšem i tak nadprůměrná.
Tři nové skladby, šest coverů, čtyři staré písně Duran Duran v nových verzích. Propojuje je určitá potemnělost, ať už v textech, či melodice, nikdy však nedojde vyloženě k temným, depresivním či hororovým skladbám. Naopak, dominuje tu nadsázka, humor, většinou i rychlé tempo a vše je podvoleno konceptu desky, kterou na halloweenském večírku pustíte a může hrát až do konce. Publikum si u ní trsne, u pomalejších skladeb si dojde pro pití nebo omrkne druhým kostýmy, ale z uší se nevytratí onen pocit originálního večírku, co se koná jednou do roka.
Duran Duran při výběru nepálili nijak od boku, jsou tu dobře zvolené skladby, u nichž kapela zvýraznila některé upozaděné prvky. Strašidelnou rovinu Paint It Black jsme mohli slyšet už v seriálu Wednesday, ale že má v sobě stará diskoška Supernature od Cerroneho i téměř duchařský motiv, to mě trklo až teď v podání Duran Duran.
Kapela vtipně upravuje i vlastní skladby, Super Lonely Freak je duranovská Lonely in Your Heart lámající se v půlce do Super Freak Ricka Jamese. Dvě žánrově si vzdálené skladby jsou tu spojené do jednoho nápaditého celku a Duran Duran se povedlo už opravdu hodně ohranou Super Freak podat nově a neobvykle, tak to má u coverů být!
Uvolněnost desky v duchu večírku přátel dokazuje i výčet hostů. Do studia si přišli zahrát bývalí členové Andy Taylor a Warren Cuccurullo, ve dvou skladbách hostuje Nile Rodgers, jehož šťavnatě cinkavá kytara by na parketu rozhýbala i Frankensteinovo monstrum. V coveru Talking Heads Psycho Killer si zahraje a zapěje Victoria De Angelis z Måneskin, jejíž vytažená basa přidává známé new wave skladbě až ostnatý groove.
Danse Macabre je povedená deska. Uvolněný koncept nahrávky na specifický mejdan kapele umožnil prostě si zablbnout ve studiu a z výsledku je to slyšet. Simon Le Bon v rozhovoru prohlásil, že jde s výjimkou debutu o nejrychleji nahrané album v historii kapely, čemuž se dá při poslechu snadno věřit. Ne že by práce byla uspěchaná, nebo dokonce odfláknutá, jen si Duran Duran a hosté s ničím moc nelámali hlavu. Hlavní je se bavit a pak se uvidí, co z toho vyleze. Především ale slyšíme, že Duran Duran jsou pořád ve formě a že je to i po letech baví. Už předchozí album Future Past nabídlo šťavnatý zvuk a chytlavou rytmiku a Danse Macabre tuto formu jen potvrzuje. New romantic v jejich podání stále není mrtvý žánr, i když moc souputníků už na scéně nezbylo. Buďme rádi aspoň za ty Duran Duran, protože se od nich ještě můžeme dočkat dalších zajímavých nahrávek.
Verdikt: 78 %
Tematicky dost specifická deska, obsahově trochu mišmaš mezi původní, novou a převzatou tvorbou. Ale plán natočit soft konceptuální album na duchařský mejdan klapl na výbornou, a ještě jsou jednotlivé skladby zábavné samy o sobě.