Humberstone vydala před debutem dvě ípíčka, která dobře nastínila, jakou cestou se bude víceméně ubírat – cestou alternativního a řekněme více intimního popu, který si odevšad bere něco. Tu hudebnice zapojuje více kytary, tu hraje prim elektronika. V tomto ohledu debut sice nijak nepřekvapí, ale neznamená to, že by vystřílel všechny trumfy ještě před vydáním. Naopak je ucelenou zvukovou vizí toho, čím se bude britská vycházející hvězda prezentovat.
Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že je to pop rozkročený někde mezi Sigrid, Lorde a Phoebe Bridgers, kterou Humberstone počítá mezi své inspirace. Údernými synťáky obecně evokuje „scandi pop“, i když jeho dravost nahrazuje spíše ospalostí – neznamená to nudou. Jde o výrazový prostředek, za nějž může především barva Hollyina hlasu a jeho zastřenost. Ta je natolik charakteristická, že i když se zpěvačka mohla hudebně leckým inspirovat, nakonec působí osobitě a unikátně.
Na desce najdeme ale i písničky, které jsou absolutním protipólem k chladným a zádumčivým synťákům, jsou organické, kytarové a v jednom případě mají výrazný přesah ke country. Elektronika a country na jednom albu zní sice jako paskvil, ale ono to dohromady funguje nad očekávání díky soudržné atmosféře alba. Žánrové odbočky nejsou nepatřičné a z desky nijak ošklivě nevyčuhují.
Zřejmě i v tom se Holly Humberstone snaží ukázat svou silnou stránku – do jediné a jasně definované žánrové škatulky ji posluchači prostě nezařadí. Je to vlastně zcela pochopitelné, protože koho by bavilo trčet na místě a hrát jednu a tu samou písničku pořád dokola? Hudebníky ne a fanoušky nakonec také ne.
Zpěvačka vtahuje na debutu posluchače do černě vymalované ložnice, propírá svůj žal, lásky, vinu i těžkosti, které s sebou přináší muzikantský styl života. Svoje poznatky doprovází dobrými melodiemi, které se obzvlášť v refrénech zaryjí do paměti, ale nijak vtíravě. I přes bohatou produkci je totiž pro zpěvačku zásadní i minimalismus, žádné nadbytečné třpytky, limonáda ani cukrbliky.
Na někoho, kdo působil v klasickém orchestru jako houslista a coby písničkář debutoval teprve před třemi roky, je album Paint My Bedroom Black vyzrálé, vkusné a příjemné. To není na plnohodnotnou prvotinu málo. Ukazuje to, že v Británii, ale nejen v ní, se hudební talent často skrývá v ložnicích někde v malém průmyslovém městě. Snad ho vycházející hvězda Holly Humberstone zužitkuje jako jiní laureáti ceny Rising Star.
Verdikt: 80%
Holly Humberstone má bezesporu talent. Píše příjemné písničky rozkročené mezi synthpopem a folkpopem, a i když v její tvorbě lze vysledovat inspirace různým směrem, je dostatečně svébytná.