Ve dvanácti skladbách uhranou vynikajícím zvukem, emocemi a technickou zručností. A nejlepší je, že to celé zní jako repertoár světových metalcorových formací. Kapela se na scéně pohybuje od roku 2015 a za tu dobu vydala několik singlů, včetně jednoho EP s názvem Glitch (2018). Je proto možná trochu překvapením, že jejich debutová deska vyšla až v prosinci minulého roku. Kluci si na albu zřejmě chtěli dát záležet, o čemž svědčí i fakt, že se o jeho mix a mastering postaral australský producent Lance Prenc, který v minulosti spolupracoval s hvězdnými jmény, jako jsou Alpha Wolf, Void of Vision nebo japonští Paledusk. Spolupráce se Severals náramně vyplatila a kapelu posunula mezi světově znějící metalové skupiny.
Nahrávku jsem si pustil snad desetkrát za sebou a dalších deset poslechů bych jí klidně ještě věnoval. Algorithm je směsicí těžkých metalových riffů, precizních rytmů, urputných screamů a melodických zpěvů, jež dohromady tvoří tvrdou a zároveň lehce zasmušilou nahrávku. Na desce jsou slyšet i elektronické prvky nebo pasáže s jasně popovým nádechem. Celek tak disponuje moderním zvukem s trochu futuristickou stylistikou, kterou můžete slyšet například v repertoárech světových kapel jako Thornhill nebo Northlane. Algorithm má fantastickou atmosféru a působí velkolepě. Bez nadsázky, tohle je možná jedno z nejlepších metalových alb nové generace na tuzemské scéně, a to i přes drobné nedostatky.
Už při poslechu první skladby Crutch mě uchvátila její kompozice. Song začíná houpavým breakdownem, který vás do alba okamžitě vtáhne. Tempo se neustále mění, stejně jako nálada tohoto skvělého otvíráku. Ze zběsilé jízdy to celé najednou uprostřed písně spadne do pomalého bridge, po němž píseň postupně vygraduje do extrémně zatěžkaného závěru. Vskutku vzrušující úvod, na který překvapivě ihned navazuje asi nejemotivnější skladba na desce Melody, jíž dominuje popově znějící refrén. Tahle píseň mě upřímně chytla za srdce svým melancholickým rázem a energií, kterou vyzařuje. Překvapilo mě, jakou sílu má hlas frontmana Dominika Fencla, jehož vokál koneckonců vévodí celé desce. Sice místy jde hlasem možná až moc vysoko, ale ta beznadějná emoce, kterou dokáže ze sebe vydat, je impozantní.
Po tomto působivém úvodu jsem si zprvu říkal, jestli na to kapela vůbec dokáže navázat. Následující průběh prozradil, že kluci desku postavili na notné dávce agrese a zběsilosti. Písně jako Incinerate, Exposed nebo Terra mají velmi zatěžkané kytary s nesmírně ostrým zvukem. Především scream v těchto skladbách nabral na intenzitě a také zoufalosti, která se z něho dere. Právě někde v půlce desky jsem si uvědomil, jak jednotlivé skladby jako celek parádně fungují a dokážou zaujmout svým charakterem. Zábavné jsou především zvukem kytar, které mají vyladěný moderní zvuk, jenž vás v zatěžkaných rytmech dokáže parádně rozhýbat. Kapela má také cit pro pěkné kytarové melodie, které umí správně vpasovat do svých emočně protknutých skladeb.
Zvlášť bych se zastavil u devátého songu Kafkaesque, který z celku trochu vybočuje svým post-hardcorovým nádechem, jenž dodává jediný host na albu, americký rapper Sinizter. Ten ve svém zpěvu kombinuje prvky hip hopu s energicky řízným hardcorem. V kombinaci se značně melodickým repertoárem Severals tahle spolupráce pěkně zafungovala. A to i přes to, že se Sinizterův hlas ve skladě objeví jen na krátkou chvíli. Je ale skvělé, že se Severals nebáli oslovit umělce ze zahraničí. Tahle krátká vložka celé album příjemně oživuje a dodává mu další kus energie navíc.
Rozmanitost Algorithmu doplňuje i jedna z posledních písní s názvem Storm. Ta je totiž založená na převážně čistém zpěvu a kytarových melodiích, které dohromady tvoří zádumčivou metalcorovou baladu. Sice ji místy trochu zbytečně rozbijí nečekané kytarové zářezy, ale ve výsledku se jedná o velmi pěknou, popově znějící skladbu. Tahle „měkčí“ stopáž přitom z celkové koncepce desky vůbec nevypadává, a to i přes to, že na ni navazuje závěrečná a velmi tvrdá skladba Instant, kterou obohatil i hluboký growl. Je opravdu radost slyšet tuzemskou kapelu, jež se snaží využívat všemožných forem zvuků a zpěvů.
Z alba je znát, že Severals sledují současné trendy metalové muziky i dalších žánrů, kterými se nechávají ve své hudbě inspirovat. Především australský rukopis producenta Lance Prence je na desce víc než patrný. Možná proto Severals místy zní jako již zmínění Alpha Wolf nebo současné hvězdy australské metalové scény Polaris. Z hlediska určité originality sice tolik nevyčnívají, to ale nikterak neshazuje jejich kredit. Nahrát takto propracovanou moderní metalovou desku u nás tolik kapel neumí a kluci si za tohle zaslouží velké uznání.
Zároveň si myslím, že se zpěv kapely dá ještě posunout o kus dál. Tím nechci nikterak diskreditovat výkon hlavního zpěváka. Naopak z něho slyším, že má potenciál se ještě více rozvinout. To ostatně platí i o zbytku kapely. Kluci předvádí velmi zábavnou kytarovou nakládačku řízenou nízkými tóny a houpavými rytmy. Některé písně přesto zní trochu podobně, což je dáno především soundem a celkovým pojetím desky, která na mě ve výsledku působí dost koncepčně. Zejména její prostřední část by mohla být zvukově trochu barvitější, to je však pouze detail.
Jsem velmi rád, že se i u nás metalové kapely začínají probouzet a baví zbytek světa současným pojetím tvrdé muziky. Severals si tímto novým počinem říkají o mnohem víc než pouhé hraní v undergroundových klubech. Určitě není náhodou, že se letos už podruhé objeví na největším českém festivalu Rock for People. Jejich přístup k muzice a úchvatný zvuk debutové nahrávky ve mně vzbudil zvědavost, s čím dalším tahle talentovaná parta v budoucnu přijde. Od teď ji budu bedlivě sledovat.
Verdikt: 90 %
Severals svým debutem dávají světu jasně najevo, že i v Česku se metal dělá na vysoké úrovni. Kapela se nebojí experimentovat s elektronickými podklady, které našlapanou desku činí modernější a zároveň pestřejší. Algorithm nejvíce oplývá perfektně vyladěným soundem, jenž připomíná velikány australské metalové scény, jako jsou Northlane nebo Polaris.