Dave Lombardo bude vždy tou personou, která nabubnovala zásadní desky thrashmetalových bohů Slayer. Více než čtyři dekády trvající Lombardova kariéra má ale mnohem víc odstínů. Jeho portfolio se čte jako nekonečný hvězdný seznam: Suicidal Tendencies, Testament, The Misfits, Grip Inc., Dead Cross, Mr. Bungle… Pověst jednoho z nejvlivnějších a nejinovativnějších bubeníků současnosti si získal i nekonečnou řadou experimentálních projektů, ať už jde o dirigovanou improvizaci s Johnem Zornem, hiphopově-bubenický duel s DJ Spookym, nebo krátké a intenzivní výbuchy pod značkou Fantômas. A byl to právě zpěvák Fantômas (a také Dead Cross mimo jiné) a především výstřední hudební chameleon Mike Patton, který jako šedá eminence dotlačil Lombarda k prvnímu sólovému albu.
„Mike Patton mi vnukl nápad už v roce 1998, když mě seznámil s albem Top Percussion od Tita Puenteho,“ prohlásil Lombardo v souvislosti s aktuální deskou. Bubenická ikona si celé roky odkládala nápady do šuplíku, ale Patton naléhal, že musí jednou nahrát vlastní bubenické album. Celá věc byla jen otázkou času, kterou nakonec zodpověděla covidová pandemie. S prázdným koncertním kalendářem se Lombardo okamžitě vrhl do sólové tvorby. Využil přitom všechny rytmické nástroje ze všech koutů světa, co doma našel. A podle všech jich našel opravdu požehnaně. Jen suchý výčet zabral několik řádků. Svépomocí vytvořenou desku nahrávanou v letech 2021 a 2022 pak smíchal Lombardův syn David A. Lombardo.
Výsledek s názvem Rites of Percussion obsahuje třináctku skladeb, které by možná mohly fungovat jako filmový soundtrack temného dystopického sci-fi nebo severské kriminálky. Něco připomíná dokonce klasika sedmdesátkového soundtracku Lala Schifrina, když spolupracoval s Clintem Eastwoodem. Lombardo se řídí jedinou mantrou: bubny v každém ohledu musí znít jako bubny, a ne jejich zmutovaná podoba. Přesto nelze říct, že jde o klasické bubenické album, kde bicí nástroje hrají neustále prim. Lombardo nemá potřebu zasypat posluchače všemi rafinovanými finesami svého obsáhlého bubenického rejstříku. Spíš jen načrtává nápady a rozvíjí je naprosto intuitivně, pohrává si s jejich intenzitou a snaží se vyvolávat především emoci. V žádném momentu žádné skladby nejde o exhibici z nějakého bubenického workshopu. Lombardův songwriting má primární zájem vytvářet atmosféru.
Rites of Percussion ale především odhaluje umělcův talent dát svým představám hudební podobu. Neexistuje nálada, kterou by Lombardo nedokázal rytmicky zpracovat. Léta strávená na bubenické stoličce velkého množství různých hudebních projektů zřejmě zformovala originální pohled na to, co všechno se dá bicími nástroji vyjádřit. Lombardo to – zdá se – umí vytěžit beze zbytku. Bubenická legenda tak po více než 40 letech na scéně dokazuje, že svůj už tak úctyhodný repertoár dokáže rozšířit o další zajímavou nahrávku.
Verdikt 80%
Rites of Percussion je jako soundtrack napínavého krimi thrilleru nebo temného sci-fi. Dave Lombardo rozšiřuje svůj nemalý repertoár o další zajímavý pohled. Dokazuje, že jeho talent je širší, než by se mohlo zdát.