„Zase další country,“ chtělo by se vzdychnout. Stačí se podívat na obal a člověk už tak nějak tuší, jak bude nová deska znít. Gwen Stefani sice dopředu avizovala, že to nebude country, ale „yacht rock“, tedy žánr, který v sedmdesátkách hodně nenásilnou cestou posouval rockové kapely do čistého mainstreamu.
To by vlastně bylo docela fajn, protože yacht rock dnes nikdo nehraje. Proč by ho Stefani tedy nemohla oživit? Nicméně to se nekoná, Bouquet je jen další z trendových nahrávek, kdy se popová hvězda pokusila přepnout do country.
Můžeme zpěvačce přiznat, že jí žánr sedne. Když téměř deset let žijete s Blakem Sheldonem, leccos od něj odkoukáte. Sheldon navíc Stefani dohodil producenta a spřátelené hudebníky, kteří desce zajistili solidní a přirozený zvuk. Bouquet je dobře zahraný a zprodukovaný country pop. Gwen Stefani se adaptovala celkem přirozeně, skřípe to jen v momentech, kde rozdivočele, až spratkovitě frázuje, jak byla zvyklá v No Doubt a na prvních sólovkách. Ale těch momentů není mnoho.
Problém je, že album obsahově nabízí několik zajímavých písní a potenciálních hitů, ale taky je na něm víceméně jen rutinně zahraný standard od starých profíků, co přišli kámošce něco zabrnkat, protože zrovna chtěla zkusit country. Ne že by to tak bylo, ta vata tak ovšem zní. Vzhledem k tomu, že se deska jen těsně přehoupne přes půlhodinku, je Bouquet spíš taková jednohubka, z níž si člověk vyzobe možná tři čtyři oblíbené skladby a zbytek bude vnímat jako žánrovou rozcvičku. Nic extra ani žádný trapas.
Má Bouquet nějaké silnější stránky? Jistě by se našly. Například nápad provázat písně květinovou tematikou vyznívá docela hezky. Taktéž je tu kromě vaty i dostatek zajímavých melodií a hned několik silných singlů, které Stefani bude bezpochyby hrát na koncertech ještě dlouho. Namátkou například Swallow My Tears s hezky podbarvujícími klávesami a refrénem, který chytne na první poslech.
Když Stefani začala během covidu po delší době znovu vydávat singly, bylo slyšet, že se hudebně trochu hledala. A to hledání pokračuje i na Bouquet. Není to špatná nahrávka, ale po sedmi letech by si to zasloužilo autorsky trochu silnější desku. Tohle zní jako snaha svézt se na módní vlně, i když to třeba Stefani vzhledem k osobnímu životu myslí s country vážně.
Verdikt: 67%
Od první studiovky po sedmi letech šlo asi čekat víc než půlhodinku solidně zahraného a zprodukovaného, leč průměrného country popu.