S předěláváním lidové písně již má tuzemský hudební fanoušek několikanásobné zkušenosti. Můžeme zmínit Čechomor, Hradišťan, Fleret, Vlastu Redla či Jaroslava Hutku a mnoho dalších. Všichni zmínění však tvořili zejména pro svou generaci, která je v dnešní době již značně odrostlá, a pro současnou mladou generaci je právě jejich tvorba nesrozumitelná a logicky i méně zajímavá. Až doposud zde tedy nebyl nikdo, kdo by se snažil přiblížit lidovou píseň té generaci současné. I to byl nejspíše hnací motor pro herce, muzikanta, skladatele a frontmana folkové skupiny Ateliér Matěje Metoděje Štrunce. Právě nápad předělat lidové skladby do moderního kabátu se zrodil v hlavě bývalého člena Městského divadla ve Zlíně před pěti lety a i díky veřejné sbírce na Doniu se po dvou letech práce nakonec album podařilo dokončit.
Vydat se touto cestou rozhodně nepatří do kategorie alibistických rozhodnutí. V minulosti najdeme mnoho interpretů, kteří si podobnými rozhodnutími značně znepříjemnili fungování, či vůbec existenci v hudebním průmyslu. To ale rozhodně není Štruncův případ, jelikož, jak se zdá, všechno vzal za ten správný konec. Ať už jde o rozhodnutí obsadit do producentského křesla o mnoho zkušenějšího interpreta Thoma Artwaye, nebo o zajímavě složený tracklist, který dokáže udržet ucho posluchače stále ve střehu.
Jak sám Štrunc, tak i Artway ukázali na desce ohromný cit pro hudbu. Bez výjimky oblékli všechny skladby do velmi vkusného kabátu, ačkoli zde nalezneme například i d’n’b prvky, tak i ty zapadají do konceptu desky na výbornou. Stejně dobře funguje i jistý Štruncův zpěv, který je velmi charismatický a působí, jako by byl stvořen pro tento žánr.
Již od první skladby Kdo se v pátek roznemůže album drží vysoký standard, a i přes hudebně moderní pojetí na vás dokáže přenést kouzlo lidové tvorby. Mezi to nejlepší z desky patří jednoznačně Ej lásko, lásko, Valášek a Dobrú noc, má milá. Všechny tyto skladby se bez pochybností mohou zařadit do zlatého fondu lidových předělávek. Zejména u Valáška se Štruncovi a Artwayovi podařilo ještě umocnit již tak syrovou lidovou skladbu famózním podkladem, u kterého se vám ve sloce: „A když sa valášek narodí, mamka ho oknem ven vyhodí, vyhodí ho napřed nohama, živ sa ty, valášku, horama,“ pořádně sevře hrdlo. I to dokazuje, že se lidové texty dají předělávat znovu a znovu. S tím správným doprovodem budou fungovat vždy a všude. Co na desce trochu hapruje, je celkem malé využití smyčců či nějakého malého orchestru. Ale to je zřejmě jen otázkou vkusu. Naopak potěší celkem malé množství elektronických prvků, jichž je tak akorát a spíše působí jen jako takový dokreslovací prvek. Přemíra elektroniky by totiž skladbám dozajista brala jejich vlastní kouzlo.
Velkou pochvalu také zaslouží již zmíněný Thom Artway, který se producentské pozice zhostil velmi vydařeně. Je to zejména on, díky němuž deska působí jako ucelený kus, který se dá poslouchat několikrát. Thom Artway ukázal, že je opravdu výborný hudebník.
Je nanejvýš jasné, že deska Lidověk není pro konzumenta mainstreamové muziky a ani se mu nebude nijak líbit. Kdo ale nepohrdne kvalitní hudbou a nevadí mu valašské nářečí, je to pro něj šance vydat se ke kořenům. Štruncovi se totiž opravdu nadmíru povedlo dát lidovkám nový kabát.
Verdikt: 80 %
Matěji Štruncovi se povedlo předělat tradiční lidovou tvorbu pro uši mladších posluchačů. Pokud se dostane do povědomí širší veřejnosti, jeho kariéra závratně poroste.