Obrázek k článku RECENZE: Hymna pro všechny unavené životem.  David Pomahač jde proti vlnám písničkářství
| Marek Reinoha | Foto: Tomas Carl Allen

RECENZE: Hymna pro všechny unavené životem. David Pomahač jde proti vlnám písničkářství

Skladatel, zpěvák a hudebník, který donedávna tvořil polovinu dua Kieslowski, měl rockovou kapelu Bez peří, byl členem skupiny Houpací koně a spolupracoval s Xavierem Baumaxou, se na druhém sólovém albu spojil s Martinem Hůlou. Společně složili osm písniček, kterými David Pomahač prohlubuje příklon k elektronice naznačený již na debutovém albu Do tmy je daleko.

Celé album předznamenával singl Dovolená, jenž má ambice stát se hymnou všech, kteří už jsou z něčeho unaveni. Alespoň pro mě se jí stal. Proto jsem se na album hodně těšil. A jak se ukázalo, bylo na co. Novinka přináší originální písničky s osobitou atmosférou, zajímavými aranžemi i zvukem. Spojením Pomahačova písničkářství s beaty, bublající elektronikou, ruchy a zvuky a občas i zajímavě pojatou kytarou vzniklo něco, co vlastně ani nepotřebuje škatulku.

Je to v podstatě alternativní a svým způsobem experimentální elektronická muzika, tu podbarvující, tu umocňující textová sdělení, čemuž na novince přispívají i houslistka Jenovéfa Boková, violoncellistka Marie Dorazilová, které na albu hostují, ale i Pomahačův syn Jáchym, jenž je i jeho stálým koncertním parťákem. I přes daleko menší zapojení kytary (v některých sonzích vůbec není) a přes výraznější práci s tichem a častější minimalistické pasáže, nebo možná právě díky nim, všechny tracky alba působí daleko intenzivněji a syrověji. Album je také poměrně pestré, vedle minimalisticky pojatého songu Nikdo stojí rockověji pojatý Klid nebo čistě elektronický track Nádech. Všechny je pak spojuje osobitá atmosféra a civilní a podmanivý Pomahačův zpěv, kterému člověk prostě věří.

Co se týče textů, na rozdíl od hodně osobního alba Do tmy je daleko, na němž Pomahač dle svých slov „odhalil úplně všechno“, je Neviditelný inspirováno příběhy z úryvků knih i útržků situací z běžného života. Strohé texty vychází z drobných, neviditelných, rozuměj banálních, situací, do kterých Pomahač reflektuje vlastní pocity, vlastní pohledy na ně a na nichž ony příběhy staví. A jsou to příběhy o cestách a jejich hledání (Dlouhý nebo Nádech), o návratech z cest (Měsíc, Nikdo), o hledání místa a potřebě ukotvení (Dovolená). Prostě o pocitech, které má někdy každý z nás.

A stejně jako do těch slov Pomahač promítá vlastní pocity, vlastní pohledy, ponechává i dostatek prostoru, aby si do nich mohl každý posluchač promítnout sám sebe, své pocity a útržky situací, které sám prožil. Neviditelný je album, které dává tomu banálnímu, tomu, čeho si běžně nevšímáme, význam a nutí nás o tom přemýšlet. A to činí toto album velmi silným a srozumitelným.

Nevím, kam bude Pomahačova sólová tvorba směřovat. A vlastně vůbec nevím, zda je možné album Neviditelný považovat za jeho sólový počin, když je hudební stránka písniček společným dílem Pomahače a Hůly. Ale co vím, je, že spolupráce těch dvou funguje a dala vzniknout jedinečné a svébytné nahrávce, jejíž poslech je fascinujícím zážitkem.

Verdikt: Neviditelný 82 %

Spolupráce s Martinem Hůlou posunula Pomahačovo melancholické písničkářství k současnějšímu soundu, aniž by mu ubrala na síle a upozadila textová sdělení. Neviditelný je uhrančivé album, které si na nic nehraje a každému dá to, co si od něj bude chtít vzít.

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.