Obrázek k článku RECENZE: Čtyřka od Slashe a jeho party je etalonem moderního hard rocku
| Liv Boková | Foto: Gene Kirkland

RECENZE: Čtyřka od Slashe a jeho party je etalonem moderního hard rocku

Kvintet ve složení Slash, Myles Kenney plus tři „konspirátoři“ funguje už deset let. Jeho čtvrtý studiový počin je zářným příkladem toho, co může vzniknout jen tehdy, když funguje dokonalá chemie. Je tam něco navíc, co se nedá popsat, ale proniká pod kůži. Nechte se pozvat na rockový koncert a ztraťte se v něm, nechte se pohltit.

Album je totiž jako koncert pojaté. Dnes už legendární kytarista Slash, jehož sóla a rukopis hravě rozpozná každý, kdo aspoň trochu přičichl k rockové muzice, fenomenální zpěvák Myles Kennedy a The Conspirators, jmenovitě baskytarista a zároveň výtečný vokalista Todd Kerns, kytarista Frank Sidoris, benjamínek kapely, a bubeník Brent Fitz chtěli, aby nová deska zněla jako živák. Proto také zvolili jiný přístup a angažovali jiného producenta.

Místo Michaela Elvise Basketta, jenž měl na svědomí jejich dva předchozí studiové zářezy, oslovili Davea Cobba, podle jehož slov Les Paul pod Slashovými prsty zní jako motorová pila, a vyrazili za ním do Nashvillu. Autobusem! Tak jako některá alba různých umělců vznikala například na drogách, o Slashově „čtyřce“ se dá říct, že vznikla na covidu. Cestu z LA do Nashvillu tourbusem zvolili právě proto, aby se vyhnuli všem těm kontrolám a publicitě na letištích a zároveň byli bezpečně izolovaní od zbytku světa. To se povedlo, jenže… pár hodin po příjezdu a začátku natáčení začal Myles pokašlávat. Udělal si test, a co myslíte? Měl ho tam. Jelikož nahrávali společně v jedné místnosti, zafungoval dominový efekt a byli v tom všichni.

A tady opět vstoupila do hry ona už zmíněná pověstná chemie, k níž se ještě přidaly velkorysé dávky adrenalinu, a fingovaně garážový koncert pánů muzikantů byl na světě. Je to přímočará live session ve stylu starých rockových desek, jaké mají tvůrci „čtyřky“ tak rádi. V ikonické budově, kde točily persony jako Elvis Presley nebo Chet Atkins, nabraná za pouhých pět dnů, kdy to pět perfektně sehraných týpků, kteří na sebe slyší i beze slov, společně dávalo na druhou, maximálně třetí dobrou. Nic není přikrášlené, uměle dotvořené, vykalkulované, žádné dvojení a přidávání.

Deska stojí na ryzí energii, jako když zavřete pět kluků do garáže, zmáčknete nahrávací tlačítko a oni zapomenou na okolní svět a hrají a hrají. Je v tom spontaneita, je v tom lehkost a čistota. Možná malinko chybí dravost, té bych uvítala víc, stejně jako, byť třeba jen jednu, mega pecku, které se nebudu moct v hlavě roky zbavit. Avšak cíle je dosaženo.

Onou pomyslnou metou totiž bylo natočit album, které se bude poslouchat jako celek. Zkrátka jako když jste na koncertě. Poslechnete a užijete si ho celé, ne jen jednotlivé písně. Album 4 se musí poslouchat vcelku, aby přineslo kýžený efekt. Tím, že neuhrane jedna jediná skladba, kterou bychom vytrhli z ucelené kompozice, nám vlastně ani nic jiného nezbývá.

The River Is Rising je perfektně zvoleným otvírákem. Podmanivé působivé entré a zároveň jedna z nejsilnějších věcí na desce. Nechybí hutné riffy a rokenrolová jízda, která by se hezky vyjímala i na závěr koncertu místo někdejší Paradise City od Slashových domovských Guns’N’Roses. Organicky navazující Whatever Gets You By podpírá robustní rytmika a zjemňují lehké kytary. Máme tu i další chytlavý refrén a moment, kdy se Myles nebojí ulítnout až heavymetalovým ječákem kamsi do dáli.

Podobná dynamika jako na samém začátku přetrvává po celou dobu a pětačtyřicetiminutová stopáž je tak akorát, aby se tato deska dala hrát na skutečných koncertech kompletně, a ještě se vešlo to zásadní z jejích předchůdkyň. Pokud byste chtěli hledat songy, které poněkud vyčnívají, pak k nim rozhodně patří Spirit Love, v tomto případě hudebně, a pak Fill My World, s příběhem, jenž chytí za srdce každého, kdo ví, jaké to je bezmocně sledovat utrpení milovaného čtyřnohého životního parťáka a nemít možnost mu pomoct. Na závěr přichází emotivní kus s bluesovým nádechem Fall Back to Earth, kde je mírně patrná také inspirace tvorbou Davida Bowieho.

Verdikt: 85 %
Přirozené, vyladěné, jedním z nejlepších hlasů v moderním rocku vyšperkované album je slast pro uši bez jediného slabšího místa. Pokud fandíte rocku, budete poslouchat pořád dokola.