Čtyři roky po 2020 je tu nová studiovka. Dostala název Forever, tedy Navěky, což je sebevědomý titul. Tesají si snad američtí rockeři vlastní rockový památník? Servírují hity, jež se budou hrát další dekády? Ani jedno. Navždy jim ale evidentně zůstane schopnost skládat písničky, které je před čtyřiceti lety proslavily. Tedy stadionový rock s refrény schopnými rozezpívat davy a silné power balady.
„Furt to tam maj,“ můžeme si říct po poslechu Forever. Zároveň se ale nic nevryje pod kůži, nejsou tu nadčasové hity ani výrazné muzikantské exhibice či odklony ze zavedeného mustru. Fanoušek však může být spokojený, protože frontman Jon Bon Jovi předloni prodělal těžkou operaci hlasivek a budoucnost kapely kvůli tomu byla dlouho nejistá. A teď tu máme téměř padesát minut důkazů, že Bon Jovi jedou dál a zpěvák se (alespoň ve studiu) zotavil do obdivuhodné formy. Jasně, nezpívá mu to jako zamlada, ale po dřívějších problémech nejsou na nahrávce ani stopy.
Třeba píseň Living Proof, to jsou Bon Jovi skoro jako v dobách největší slávy. Svižná skladba v prvních taktech chytne ikonickým zvukem kytary prohnané talk boxem, pro kapelu tak typickým, a pak už se pokračuje až do konce v razanci, která rozeskáče halu. Svým způsobem je to dojemné, kytaristovi Richiemu Samborovi, který z Bon Jovi odešel z rodinných důvodů, tu kapela salutuje na pozdrav. Hned poté následuje silná balada Waves, typický bonjoviovský ploužák, jenž obměkčí i srdce tvrďáka. A ještě silnější milostná píseň je třeba Kiss the Bride, kde kapela ustoupí a Jon Bon Jovi tu dojímá za doprovodu klavíru a smyčců. Nejen textem, ale i citlivým provedením si skladba říká o to, aby se hrála na svatbách. A poté následuje svižná The People’s House s výrazným pianem, což zajistí plynulou zvukovou kontinuitu.
Tímto způsobem prosviští celá deska, chvíli rockec, chvíli pomaláče a najednou je konec. Nikde nic nedrhlo, ale taky nic nezvedlo ze židle. A mělo by? Hudebníci v posledních letech v rozhovorech říkali, že stárnou, a důležitější než vypalovačky a hity je pro ně zůstat ve formě, udržet adekvátní kvalitu s ohledem na slábnoucí tělo. A to se jim na Forever povedlo skvěle.
Je škoda, že Bon Jovi zatím neplánují koncerty, což se dá s ohledem na zpěvákovy problémy s hlasivkami pochopit. Nové album je ale důkazem, že autorsky rozhodně nejsou na odpis. Naopak, dobrá půlka skladeb by z fleku dobře zapadla do setlistu. Jasně, může to být dáno určitou šablonovitostí jejich muziky. Ale vždyť právě proto lidi dodnes Bon Jovi poslouchají. Měli u nich své jisté. A s Forever mají i nadále.
Verdikt: 72%
Bon Jovi se stárnutí postavili čelem. Znají své limity i silné stránky a přesně podle toho psali nové písně. Díky tomu si pořád drží svůj standard a servírují přesně ten stadionový rock, jaký od nich fanoušci chtějí.