Obrázek k článku RECENZE: Vydat jedno z alb roku a přijít o zpěváka, tomu se říká pech
| Daniel Mohr | Foto: Rosie Foster

RECENZE: Vydat jedno z alb roku a přijít o zpěváka, tomu se říká pech

Druhá deska britských zázraků opět posouvá mantinely hudební kreativity a bez nadsázky se může zařadit mezi to nejlepší, co ostrovní produkce nabídla hudebnímu světu. Škoda, že se Black Country, New Road budou muset obejít bez frontmana.

Britská parta již svým loňským debutem po právu překvapila hudební kritiku po celé Evropě. A to svou originalitou, rozmanitostí hudebního obsazení, energií a dokonalým zvukem při koncertech. Těch však bylo s přibývajícími opatřeními míň a míň. Kapela tedy využila volného času a výsledkem je vydání nové desky ani ne po roce. Ten teď ve srovnání s novou deskou působí víc experimentálněji a dal by se přirovnat k hledání té správné cesty, kterou se má kapela v budoucnu vydat.

Ještě než deska spatřila světlo světa, musela se kapela vypořádat s velmi závažným problémem, a tím byl odchod frontmana Isaaca Wooda, jenž odešel kvůli psychickým potížím. Jak velká to bude pro rodáky z hrabství Cambridgeshire rána, se dozvíme až s postupem času. Načasování to ale nebylo nejšťastnější. Poslech desky teď zbytečně svádí pozornost na zpěv a projev frontmana. I přesto ale zůstává to nejdůležitější – hudba. A té se vám na nové desce dostane vrchovatou měrou.

Již dlouho se mi při poslechu jakékoli nové desky nestalo, abych naprosto přestal vnímat okolní svět či doslova jedním dechem pojmul celé album. Pokud patříte mezi citlivější hudební duše, bude pro vás poslech Ants from Up There emocionálním výletem do dalekých končin, který navíc neskončí posledním tónem alba, ale bude ve vás rezonovat i několik desítek minut či pár hodin potom a celou tu dobu budete přemýšlet, co že jste vlastně teď slyšeli. Jedno ale budete vědět jistě. Budete si celou desku chtít pouštět znovu a znovu a znovu, dokud nezachytíte i ten nejmenší detail, který vám při té ohromné paletě hudebních nápadů jistojistě unikl.

Právě originalita a rozmanitost jednotlivých skladeb je největší předností desky a nenajdeme zde výrazně kvalitnější či slabší skladbu. Každá má něco, čím výrazně zaujme. Může to být instrumentálka Mark’s Theme, kterou saxofonista Lewis Evans složil na počest svého strýce, jenž v minulém roce zemřel a byl velkým fanouškem kapely. Či The Place Where He Inserted Blade, kterou provází nádherný klavír a dokonale vygradovaný refrén, nebo to může být dvanáctiminutová závěrečná skladba Basketball Shoes, působící jako efektní shrnutí celé desky.

Atmosféra textů z velké části odpovídá aktuálnímu psychickému rozpoložení frontmana skupiny, najdeme zde však i typický britský humor, ve značné míře i nadsázku, ale i odkazy na skutečné události či úryvky textů od ostatních populárních umělců. Kupříkladu ve skladbě Snow Globes, He doesn’t look anything like Jesus at all, je úryvek z nesmrtelné When We We’re Young z dílny The Killers. Takové osvěžení působí zábavně.

Ants from Up There je deska, jež se z hlediska muzikálnosti téměř dotýká dokonalosti díky unikátnímu propojení všech členů a jejich hudební kreativitě. Pokud máte rádi netradiční hudební postupy a pestrost, může vám deska poskytnout zážitek, který jen tak nedostanete z hlavy.

Verdikt:90 %
Labutí píseň Isaaca Wooda přinesla Black Country, New Road kandidáta na nezávislou desku roku.