Loňské Benovo EP JENTAK mě velmi mile překvapilo. A to do té míry, že když jsem občas někde narazil na hejty na zpěvákovu adresu, říkal jsem: „Schválně, zkus si poslechnout JENTAK, třeba změníš názor.“ Byla to krátká nahrávka, ale dost se vymykala tomu, co jsme v rámci Cristovaovy kariéry slyšeli. Pryč byly interpretační pózy a vokodéry prohnané vzdechy a kňourání, tady se řezalo do kytar. Celé to korunovala produkce Filipa Vlčka z John Wolfhooker. Ben Cristovao vyrůstal na kytarovkách a chtěl si něco takového natočit, což bylo uvěřitelné a pochopitelné tvůrčí nutkání. Vlček zase uhlídal, aby zpěvák svůj nečekaný vlet do úplně jiného žánru proplachtil přirozeně a při dopadu se snesl sebevědomě jak magneto. Byla to povedená nahrávka a dobře se mi s ní argumentuje, když na Benovu adresu slyším prvoplánové hejty.
Bohužel, s PROTENKONTRAST už takhle argumentovat nemůžu. Ben Cristovao se vrátil k tomu, co jeho fanoušci milují a co jeho odpůrce vždycky vytáčelo. Mix rapu, R&B a urban popu opřený o cool texty o světě, životě a – řečeno jemně slovy Šimka a Grossmanna – koketování s babama. Samozřejmě pokračuje velmi volná práce s češtinou na hranici srozumitelnosti, z toho si už Ben udělal trochu svůj trademark. Ale z některých obratů se budou protáčet panenky nejen konzervativním češtinářům, to platilo pro Cristovaovu hudbu vždycky a PROTENKONTRAST to jen potvrzuje jako úder těžkým poštovním razítkem.
To ovšem neznamená, že tu nenajdeme zajímavé skladby. Text k Pamatuju by nejspíš nikdo jiný v republice nemohl použít, aniž by ztratil autenticitu. Ve výtečném singlu Ten Vibe dokázal Cristovao své, řekněme, často vytýkané technické limity zmačkat do míčku a smečuje s ním přímo doprostřed tanečních parketů. Pro tohle si budou za dýdžejem na posh klubech holky chodit desetkrát za noc. A jen tak od poslechu umí zaujmout Cristovao třeba v Umírám sám, kde se vykašlal na všechny ty vokodéry a prostě se dá do zpěvu, i když ví, že ho tentokrát autotune nepodrží.
Vcelku jde o nahrávku, na níž prostě Ben Cristovao jede ten svůj standard. Samozřejmě, proč měnit něco, co funguje. Něco nového si vyzkoušel minule, teď natočil album pro lidi, kteří ho poslouchají dlouhodobě. Za zmínku stojí obdivuhodný seznam hostů, mezi nimiž jsou Majk Spirit, Ego, Rytmus, Calin a další. Ale ti se postarají spíš o čísla přehrání, než aby skladby povýšili někam nad úroveň současné produkce. Je prostě „přefeatováno“, hrát to dneska na jméno už k unikátnosti obsahu nestačí.
PROTENKONTRAST je standardní album, za které se Ben Cristovao rozhodně nemusí stydět. Zároveň mu ale chybí přesah a sympatická chuť zkusit jít na věci jinak, jako to dovedl na předchozí JENTAK. Pozice, ve které je, mu evidentně vyhovuje a může se v ní samozřejmě rochnit, jak chce. Já bych se ale přece jen přimlouval za to, aby čas od času nějaký ten žánrový experiment ukázal. Když na to má talent a lidi, je trochu nuda hrát to takhle na jistotu.
Verdikt: 60 %
Několik zajímavých skladeb desku posouvá nad průměr, ale výjimečná nahrávka to není. Ne obsahově. Že je Ben Cristovao v tuzemském mainstreamu výjimečný interpret, který si věci dělá po svém, až to mnohým leze krkem, víme dobře, a na PROTENKONTRAST to jen potvrzuje.