Skupina se dala dohromady v roce 2014, kdy její členové na univerzitě v Aucklandu studovali jazz. Už od počátku její pevnou součást tvořili Elizabeth Stokes (zpěv, doprovodná kytara), Jonathan Pearce (kytara, vokály) a Benjamin Sinclair (basa, vokály). Bubeníci a bubenice se střídali. (Tím současným je už pár let Tristan Deck.)
Hned jejich první singl Idea/Intent, který vyšel na EP Warm Blood (2016), byl pecka. To samé se dá napsat o debutu Future Me Hates Me (2018), jenž obsahoval řadu výborných věcí, nápaditost, hravost a moře muzikantského umu.
Dva měsíce po vydání debutu se kapela poprvé koncertně představila v České republice. Toho 25. října 2018 bylo i na strahovském kopci ještě poměrně teplo. A v klubu 007 se děly věci. Energický set, kdy jste na dosah paže na pódiu měli skvěle šlapající kapelu a v publiku polovinu cizinců nejrůznějších národností, nebyl žádným překvapením, nýbrž potvrzením kvalit a potenciálu The Beths.
Kapela se pohybovala na vzestupné trajektorii, ale zastavil ji covid. Zatímco debut byla našlapaná deska plná energie, následovník Jump Rope Gazers (2020) se jí úplně nevyrovnal. Jsou na něm dobré věci (I’m Not Getting Excited, Dying to Believe, Out of Sight), ale konzistentní vysokou laťku prvního alba po celou dobu neudrží.
Otázkou tedy bylo, s čím The Beths přijdou dál. Odpověď nedal ani druhý pražský koncert kapely letos v dubnu ve smíchovském klubu Underdogs. Z připravované novinky na něm zazněla jediná věc. Živé vystoupení potvrdilo muzikantské kvality, rockovější zvuk oproti studiovému materiálu i příjemné vystupování všech členů kapely po skončení hudební produkce při osobních rozhovorech.
Možná i v průběhu své pražské návštěvy kytarista Jonathan Pearce, který je pod novinkou Expert in a Dying Field podepsán také jako producent, nové skladby mixoval. Stejně jako na předchozích deskách je téměř výhradní autorkou hudby i textů zpěvačka a kytaristka Elizabeth Stokes. A jestli na debutu dominovala hravost a rocková energie, na předchozí Jump Rope Gazers i na aktuální desce Expert in a Dying Field z nich ubrala a zaměřila se spíše na atmosféru a zachycení stavu své duše.
Na novince nenajdete tolik přímočarých a rockových písniček. Výjimkou je Silence is Golden, jediná, která na letošním pražském koncertu kapely zazněla. Snoubí v sobě to, co The Beths zosobňují. Příjemnou písničku s kytarovým sólem a pozorovatelský talent Stokes přenesený do textu. Její povzdech nad akustickým hlukem a smogem současných měst je poměrně kategorický (Jak to, že to neslyšíš? / Zvuk, zvuk, zvuk, zvuk / Spálila bych město do základů, abych to ztlumila).
Ale ať už jsou skladby na nové desce hudebně jakékoli, emblematická Expert in a Dying Field, odlehčená I Want to Listen, jež by se hodila do některého z filmů Woodyho Allena z nultých let, melancholická Best Left nebo zasněná závěrečná 2am, textově jde stále o jeden rybník. Ať hraje cokoli, vyzpívává se Stokes ze své lítosti po rozpadu partnerského vztahu.
Hned úvodní singlová Expert in a Dying Field sice v hravém klipu nabízí jiný výklad svého názvu, ale nenechte se mýlit. Příjemná, pohodově znějící písnička, z níž na sto honů trčí značka The Beths a která se v závěru z dosavadního poklidu vzedme do erupce klenutých vícečetných vokálů, popisuje specifický mikrokosmos lidí, kteří spolu byli ve vztahu, jenž je už ale minulostí. (Můžeme vymazat naši historii / Je to tak snadné? / Můžu před námi zavřít dveře / Ale ta místnost stále existuje / A vím, že jsi tam / Můžu spálit důkazy / Ale nemůžu spálit bolest / A nemůžu na to zapomenout.)
Další z mnohých kvalit kapely ukazuje singl Knees Deep. Výborně pracující rytmika, která podporuje skladbu se střídmým kytarovým sólem. Jedním z největších kladů schopných instrumentalistů je přitom jejich umírněnost. Textově se plave ve stejných vodách při použití výstižné metafory o pomalém brodění se jako znaku slabošství ve srovnání s možným ponořením se. (Kéž bych měla dost odvahy se do toho ponořit / Ale nikdy jsem neměla a mít nebudu / Nikdy nebudu tak statečná jako ty.)
Your Side by klidně mohla být na některém z předchozích dvou alb. Zní jak sourozenec s titulní skladbou předchozí desky Jump Rope Gazers. Je to taková klidná věc k přemýšlení nad kávou, jež je protkána příjemnou najazzlou kytarou a pro The Beths typickými vícehlasy. Stokes v ní také ukazuje svou schopnost textařské zkratky a neotřelých spojení (Jestli je to láska, tak proč odcházíš? / Ráno jsem zničená, večer zbytečná / Koukám do prázdna / Usínám zas a znovu / Míchám drinky a esemesky).
Zkreslená kytara a rychlejší tempo nalákají k poslechu Head in the Clouds, na poměry desky hitovější věci, jíž ale především oproti písničkám z debutu chybí větší přímost. Jako by hudebně vyjadřovala to, co Elizabeth Stokes zpívá (Mohla bych být na kolenou / Modlím se, aby to neskončilo / Kdyby to šlo jinak, mohli bychom být nejlepší přátelé / Věrní v pravém slova smyslu / Nikdo mě v noci neposlouchá / Je to sbohem? / Čekám na znamení / Na místě činu).
Závěrečná 2am je atmosférickým songem prostoupeným výraznými plochami kláves s vokálem, který připomíná Dolores O‘Riordan a The Cranberries. Na poměry The Beths jde spíše o experimentálnější věc. Jako by kapela hledala, kam se dál vydat, co zkusit dalšího.
Novinka The Beths není albem na první poslech. S dalším a dalším přehráním se dostáváte k novým, dosud neobjeveným vrstvám, jež vám nabízejí větší požitek než při předchozím poslechu některé z dvanácti písniček, které se na albu nachází. Zároveň však nepřináší takovou erupci jako debut Future Me Hates Me. Přes veškerý smutek, melancholii a zklamání z nevydařených vztahů v sobě ale také nese víru v to, že to lepší stále ještě přijde (Change in the Weather – Počasí se mění / Možná se to zlepší).
Kapela došla do bodu, kdy ví co a jak. Teď záleží na tom, zda bude experimentovat, erodovat dosavadní postupy, nebo se vrátí ke svým začátkům. Deska Expert in a Dying Field přináší od každého trochu a tahle směs je jako jídlo ve výborné restauraci, jemuž něco chybí. Dobré, poctivě připravené z kvalitních ingrediencí. Má okamžiky chuťové nirvány, ale jako celek nestrhne ani úplně nenadchne.
Verdikt: 72 %
Koncerty a desky The Beths jsou fajn výpravy. Máte jistotu zajímavého zážitku a nadstandardního muzikantství. Vždy to nemusí být uchvacující jízda, ale často i cesta může být cíl. A když nic jiného, tak s The Beths určitě nesejdete.