Kapela navazuje na temnější polohy předchozí tvorby, tentokrát ale působí sevřeněji, soustředěněji a jistěji v tom, co chce říct. Devítka skladeb na novince Magic stojí na už dávno definovaných základech: stonerové tíži, doomové pomalosti, sludgeové špíně, psychedelické mlze, ale i občasné noise-rockové nervozitě. Acid Row ale nevrství klišé, nesnaží se znít jako další pocta sabbathovskému pravěku. Spíš si uvnitř pevně vymezeného žánrového prostoru hloubí vlastní chodbu.
V tom je jejich největší síla. Acid Row dokážou přijmout pravidla hry, ale nenechají se jimi svazovat. Deska Magic je těžká, ne však prvoplánově. Hutnost nevzniká jen hlasitostí, ale trpělivým budováním atmosféry. Kapela ví, kdy nechat motiv dýchat, kdy ho rozdrtit dalším nástupem a kdy posluchače podržet v nepohodlí o pár taktů déle. Skladby se převalují jako temná hmota, z níž se občas vynoří melodický záblesk, rozostřený refrén nebo další vrstva fuzzového prachu.
Acid Row umějí pracovat s kontrastem. Magic není jen nekonečné vrstvení hluku. Pod masivními kytarami je cítit skladatelská kontrola, rytmika drží celek při zemi a vokál nepřebíjí atmosféru, ale stává se její součástí. Produkce nechává nahrávce dost špíny, aby neztratila sílu, zároveň ji ale neutápí v nečitelnosti. I v momentech, kdy se hudba zdánlivě točí kolem jednoho motivu, má jasný tah a napětí.
Zajímavým rysem nahrávky je nejen její atmosféra, ale také příběh. Magic je částečně pocta Josefu Menčíkovi, šumavskému patriotovi z Dobrše, kterému se přezdívalo poslední český rytíř nebo šumavský Don Quijote. Menčík kolem sebe budoval vlastní rytířskou mytologii: oblékal zbroj, jezdil na koni a jako by se pokoušel udržet při životě svět, který už dávno patřil spíš do legend. Historka o tom, že v roce 1938 vyrazil v rytířské zbroji proti německým tankům, je pak už symbolickou tečkou za jeho pozoruhodnou biografií.
Možná se tu otevírá jistá paralela se samotnými Acid Row. Ani oni neberou dávný hudební svět jako historický kostým, ale jako něco, co se dá stále naplnit vlastním životem. Deska Magic je něco jako test, zda má ještě smysl obléct starou žánrovou výzbroj a vyrazit s ní znovu do boje.
Žádná metafora ale nepřebíjí samotnou hudbu. Acid Row nejsou kapela, která by potřebovala koncept jako berličku. Menčíkův příběh může desce dodat další vrstvu čtení, ale Magic funguje i bez znalosti jeho životopisu: jako fyzická, těžká a pomalu se valící nahrávka, která drží posluchačovu pozornost i tehdy, když nikam nespěchá. Je v tom slyšet zkušenost kapely, která netlačí na efekt a nesnaží se každou skladbou dokazovat vlastní sílu. Místo toho pracuje s napětím, náladou a časem.
VERDIKT: 80 %
Magic potvrzuje, že Acid Row jsou dnes vyzrálou kapelou, která si našla své místo i svůj zvuk v pevně vymezených žánrech, jež tak často svádějí k laciné imitaci. Stoner, doom nebo sludge mají pevně daný slovník a není těžké v něm opakovat dávno řečené fráze. Acid Row ale působí přesvědčivě právě proto, že se v tomhle jazyce naučili mluvit po svém. Magic není revoluce v žánru, spíš důkaz, že stará výzbroj ještě nemusí do sběru.