Štěpán Hebík alias 7krát3 budí v posledních letech pozornost zejména výstředními klipy. Excentrický a provokativní vizuál k němu zkrátka patří, i díky němu si získává celou řadu nových příznivců, ale také odpůrců. Za relativně krátkou dobou si vysloužil pozici jednoho z nejvýraznějších zástupců tuzemské R&B scény. Bez ohledu na formu hudebních klipů je 7krát3 především výborným muzikantem, který si dává záležet na drobných detailech, díky nimž ční jeho tvorba nad průměr.
Výjimkou není ani jeho druhé studiové album II, kterým po téměř třech letech navazuje na debut I. V devíti skladbách posluchači nabízí svoji směs hip hopu, diska, R&B i čistě popově znějící pasáže. Zároveň má nahrávka zvláštní retro nádech, který je ale posazen ve velmi moderním a čistém zvuku. A právě zvuk zaujme na prvním místě. I ty, kteří Hebíkovým oblíbeným stylům jinak příliš neholdují.
Už úvodní skladba Digitální Spirit posluchače okamžitě vtáhne do světa virtuální reality, nad kterou budějovický rodák s vtipem a nadsázkou polemizuje. Dynamika písně vyvolává pocit jízdy na horské dráze. Ihned zaujmou nostalgicky znějící samply, jež připomínají nahrávky z osmdesátých let, jen obalené v moderním zvukovém plášti. Povedený úvod doplňuje osobitá forma zpěvu, kterou na sebe 7krát3 upozornil už poprvé. Výsledek působí velmi jemně až nevinně.
Svižný start záhy malinko upadá, když na něj navazují o poznání klidnější písně jako Mini briliant a instrumentální výplň Azuro. Hned ze začátku tak desce chybí trocha ucelenosti. Možná se jednalo o záměr, nicméně člověk má už u třetí skladby pocit, že kdyby byly písně poskládány v jiném pořadí, bylo by to úplně jedno. Ten dojem se neztrácí ani při poslechu songů Bleju vibe a YoYo. Na nich se objevují i hlasy slovenských interpretů, konkrétně rappera Rytmuse a zpěvačky Eriky Rein. Zatímco Bleju vibe zní společně s Rytmusem jako takové pohodové R&B, Erika Rein dostala v taneční skladbě YoYo o kus větší prostor.
Je to zároveň asi nejenergičtější píseň na celém albu, i když nápadně připomíná populární song Don’t start now od Duy Lipy. Podíl na tom má především výrazná basová linka, na které obě stojí. Ani bych se v tomto případě nebál říci, že se 7krát3 při skládání inspiroval ve vodách funky. Nicméně právě tyto detaily a celková roztříštěnost písní jen potvrzuje pocity z úvodu. Prostě trochu mišmaš.
Album ale celkově nabízí pestrý a kvalitní zvuk, jenž zkrátka baví a přese všechno udržuje pozornost od začátku do konce. Své si na ní najdou i nadšenci pomalejších ploužáků, které zastupují Vojín Ryan nebo Headphones. V těchto písních jsou slyšet elektrické kytary, tklivý saxofon i jemný klavír. 7krát3 zkrátka nebral ohled na hranice žánrů a stvořil velice pestrou všehochuť, na které si najdou svoje i náročnější posluchači. Podobně jako debutová jednička také dvojka provokuje kontroverzními texty, které člověka nutí k zamyšlení.
Je třeba říci, že každá jednotlivá skladba má na nahrávce svůj vlastní příběh i odlišnou náladu. Spíše než jako album proto vnímám II jako sbírku více či méně povedených singlů. Pokud si skladby zamícháte a pustíte ve zcela jiném pořadí, budete mít ve výsledku úplně stejný pocit. Oproti debutu se v tomto ohledu zatím 7krát3 ještě neposunul, což je trochu škoda. Tenhle kluk má totiž rozhodně nakročeno hodně vysoko a jsem hodně zvědavý, kam se v budoucnu posune.
Verdikt: 71 %
Zvukově zajímavá a pestrá nahrávka. Oproti debutu je na desce díky hostům poprvé slyšet i slovenština, která k písním dobře pasuje. Albu však schází jednotná tvář, spíše se jedná o sbírku singlů.