O klipu i dění v kapele jsme mluvili s baskytaristou Hugem Trkalem a frontmanem Adamem Krofianem. „Momentálně připravujeme nějaký materiál, který není anglicky,“ prozrazují o novém albu, které by mělo vyjít ještě letos.
Novou písničku vydáváte po dvou letech. Co se za tu dobu v kapele změnilo?
Adam: Změnila se zejména osoba na bubenické stoličce, kde Adama Jánošíka nahradil Marty Spruce. Troufáme si říct, že sestava je už usazená lidsky i hudebně, a myslím, že naše koncerty neztratily nic ze své živelnosti. Marty je totiž za bicíma naprosté zvíře a s nelehkým úkolem nahradit Jánoše se popasoval… vlastně na první dobrou. Jiné věci zůstavají při starém – hlasitost neklesla, a dokonce i dodávku máme stejnou.
Jaký je příběh toho songu? A jak jste přišli na slogan Too Old For DIY?Adam: Byla to jedna z posledních písní, které jsme složili na nové EP. Na původním demu hraje na bubny náš klávesista Max, na nahrávce bubnuje ještě Jánoš, ale v klipu už hraje Lego avatar Martyho. Slogan mě napadl, když jsem u nás ve studiu Skládka vkleče opravoval něco na pedalboardu a rozbolely mě z toho nohy. K mému stěžování se přidali ostatní z kapely popisujíce všemožné bolesti spojené s účinkováním v kapele a stěhováním gearu: došlo nám, že jsme už dost starý (průměrný věk v kapele atakuje čtyřicítku), že to je teď naše téma a vlastně hned jsem začal zpívat a hrát ten hlavní nápěv. Zároveň jde o odkaz na legendární hlášku Dannyho Glovera ze Smrtonosné zbraně.
Kdo točil klip a jaká byla jeho geneze a hlavní myšlenka?
Adam: Klip točil náš baskytarista Hugo Trkal s naším manažerem Josefem Luňákem. Velmi pečlivě ho přede mnou tajili, viděl jsem jej vlastně až těsně před vydáním. Mně se tam líbí, že cokoliv si z Lego stavebnice člověk postaví, je vlastně DIY, takže tuhle spojitost tam vidím já. Tu pravou spojitost ale vědí jen oni.
Hugo: Ten klip se měl původně točit na konci léta 24 a měl to být hraný klip, kde kapela svépomocí staví chatrč na přespání a na konci ten svůj „outsider art“ zapálí. Ale bylo to v době, kdy jsme nejvíc řešili Jánošův odchod, tak na to nebyla nálada a pak už bylo venku hnusně a zapadlo to. Loni v zimě jsme si pak volali s Pepou a napadlo nás, že kdyby to bylo z Lega, je jedno, jaké bude počasí a nepotřebujeme na to ani lidi. Tak jsme si z toho udělali takovou odbojářskou akci a celé jsme to v kapele tutlali skoro až do konce. Strávili jsme kvůli tomu několik bezesných večerů v hospodě nad scénářem a pak několik dní zavření u nás doma ve sklepě, kde jsem pro ten účel zřídil malé greenscreen studio. Nikdo z nás neměl žádné předchozí zkušenosti s animací ani s ničím podobným. Díky tomu, že jsme nevěděli, do čeho jdeme, jsme do toho šli. Pak jsme toho často litovali a teď máme radost.
Znamená to, že se od The Atavists můžeme těšit na víc věcí? A na co přesně?
Adam: V únoru vyjde další singl a v březnu pak zbytek pětipísňového EP jménem Hit So Hard. Zároveň máme rozpracovanou čtvrtou „velkou“ desku s úplně novými písničkami. Rádi bychom ji vydali později v letošním roce.
Zůstanete u angličtiny?
Adam: Celé EP Hit So Hard je v angličtině, ano. Co bude dál, to se nechte překvapit. A my taky. Momentálně připravujeme nějaký materiál, který není anglicky.
Co věštíte rokenrolu do roku 2026?
Adam: On už rokenrol nikdy mainstream nebude, ale mám radost, že v mainstreamu zase vídám víc kytar. Věštím větší propojování mainstreamu se sub-žánry, takže i s rokenrolem!