29. 8. 2022 | Ondřej Černý | Foto: Romana Kovacs

Hudební extáze s Kevinem Morbym. Koncert evokoval Bruce Springsteena s kapelou

Americký písničkář s pomocí fantastické kapely uchvátil publikum pražského MeetFactory.

Kevin Morby a šest členů jeho doprovodné kapely The Protographs nabídli na koncertě v pražském MeetFactory hudební hody. Byla to jízda zásadními styly americké hudební historie, jimž vévodí kytara. Devadesátiminutová hudební nirvána nabídla divákům více, než mohli očekávat.

Dvojitou šichtu si ve smíchovském klubu střihl Liam Kazar. Zatímco na loňském debutu Due North muzikant z Chicaga za podpory svých hudebních přátel nabídl vzdušné a příjemné písničky, v Praze ukázal svou jinou tvář. Pouze s kytarou a naprosto civilně dobře naplnil roli toho, kdo večer zahajuje. Svůj příjemně posazený hlas umně využíval v táhlejších pasážích. Zároveň se zručně doprovázel na kytaru a během svého víc než půlhodinového setu přesvědčil natolik, že zatímco na začátku bylo MeetFactory zaplněné sotva z poloviny, na jeho konci už to byly téměř dvě třetiny. Ačkoli vizáží spíše připomínal mladého Eminema, zájemcům o svou tvorbu kromě vlastních věcí nabídl i cover verzi písně Boba Dylana ISIS. (Ale ještě blíže měl při svém vystoupení k Jefu Buckleymu.) Vypomoci mu s ní přišel hráč na pedálovou steel kytaru a znělo to vskutku dobře. Liam Kazar přiznal, že je v Praze poprvé a že mu připadá nádherná. Možná i proto, že publikum mu toho večera bylo nakloněné, a tak se po posledním songu na jeho tváři rozzářil úsměv a viditelná spokojenost.

Kevin Morby se do MeetFactory vrátil po dvou a půl letech. Zatímco v únoru 2020 si vystačil jen s kytarou, bicími a trubkou, tentokrát se nástrojové a personální složení výrazně rozšířilo. Na scénu nastoupila sedmičlenná jednotka s Liamem Kazarem na postu basáka. A záhy se ukázalo, jak moudré rozhodnutí obklopit se tak početnou i kvalitní kapelou Kevin Morby udělal. Do Prahy přijel v rámci turné propagujícího jeho zatím poslední a nutno říci výbornou desku This Is A Photograph. A právě skladby z ní tvořily páteř vystoupení a obstaraly i úvod koncertu.

Nebývá úplně obvyklé, aby začátek vystoupení obsáhl výhradně písničky z novinkového alba. Většinou se někam do popředí zasadí některá ze známých věcí, aby se publikum cítilo pohodlně. Ale Kevin Morby se toho nijak nebál a na úvod svého koncertu zařadil hned šest (!) věcí z posledního alba. Zvolil ale výborně, ať už jde o typ písní nebo jejich orchestrace. This Is a Photograph skvěle otevřela koncert a připravila půdu pro jemné a křehké A Random Act of Kindness, Bittersweet, Tn a Five Easy Pieces. Už v jejich průběhu bylo patrné, že hlavní hvězdu večera doprovází skvěle sehraná a také hudebně špičková kapela, která kromě základního nástrojového vybavení (basa, dvě kytary, bicí) nabízí i širokou paletu dalších nástrojů (saxofon, flétna, klávesy, pedál steel kytara, tamburína, rumba koule). K tomu ji doplňovala i výborným ženským a mužskými vokály. Prostě hudební švédský stůl, jak se patří.

Po úvodním setu složeném z novinkových věcí přišel čas na průřez dosavadní Morbyho tvorbou. Možná se při výběru jednotlivých kusů zapotil, protože vybíral z šesti alb. Každopádně horko mu bylo i v MeetFactory, což okomentoval tak, že podobný hic na koncertě už delší dobu nezažil. Ale přestože se teplota v sále udržovala na nepříjemně vysoké úrovni, kapela nadále přikládala pod kotlem. Tu v podobě typické americany (A Random Act of Kindness), jindy až gospelovou bohatostí vokálů (Stop Before I Cry) nebo třeba výbornou country kytarou a v irském stylu pojatém sólu vokalistky (Campfire). Pokud to někomu snad nestačilo, následovala mocná nástrojová palba s fantastickým kytarovým sólem (Wander) nebo díky příčné flétně až jazzová No Halo.

Kapela střídala styly jako by nabízela historický exkurz do dějin americké hudby druhé poloviny 20. století. Zároveň též ukazovala, jak výbornými instrumentalisty její jednotliví členové jsou, Kevin Morby sice jako frontman stál v jejím čele a občas až na dotek a tváří v tvář publiku, zároveň však dával dostatek prostoru jednotlivým členům svého doprovodného bandu, aby pražskému publiku ukázali, co všechno umí. A že toho bylo. Člověku se při jejich sledování do hlavy drala paralela s Brucem Springsteenem a E Street Bandem. A věřte tomu, že při pozorování toho, co se v MeetFactory odehrávalo, nejde o příměr nijak nadnesený.

K tomu, aby sedm talentovaných muzikantů přivádělo pražské publikum do hudební extáze, toho příliš nepotřebovalo. Naprosto jim stačila střídmá světla a odstiňování akcentů na jednotlivé hudebníky při každé z různorodých skladeb. Přesto jsme v Praze byli svědky i něčeho poměrně neobvyklého. Nebo jak často se vám na koncertě stává, že zpěvák jen tak jako vyvrcholení hudebního čísla zhltne malý banán jako to zde udělal Kevin Morby? Šlo sice jen o drobnost, ale skvěle zapadala do uvolněnosti celého večera.

Na závěr hlavního setu se Morby a spol. vrátili k poslední desce a vysekli A Coat of Butterflies a Goodbye to Good Times. Ale protože hráli jen něco málo přes hodinu a atmosféra v sále i nálada diváků byly výborné, bylo jasné, že se bude přidávat. A stejně jako na předchozích štacích tohoto turné šlo o starší a prověřené věci Beautiful Strangers a Harlem River. A právě ony skvěle reprezentovaly to, čeho bylo publikum v předchozích minutách svědkem. Pestrost a hudební krásu, jež není definována jediným způsobem, nýbrž může být proměnlivá a pro každého jiná. Zatímco Beautiful Strangers nabídla křehkost a emoci okamžiku, monumentální Harlem River vygradovala do fantastického finále večera. Naservírovala neuvěřitelný, ale opravdový a skvostný hudební zážitek, kdy se ve svém průběhu spirálovitě roztáčela do stavu, kdy nejprve jednotliví členové kapely měli možnost předvést své umění v rámci svých sólových partů, načež posléze došlo k hromadnému skupinovému spojení, které dalo vzpomenout na nespoutanou genialitu a divokost Black Midi na stejném pódiu o několik měsíců dříve. Šlo o hudební blaženost a štěstí v jednom. Neopakovatelné. Fantastické. Úžasné. Naprosto ryzí.

Když se Kevin Morby před začátkem přídavku publika ptal, kolik z přítomných navštívilo i jeho první pražský koncert, napočítal osm rukou. Až se bude ptát příště, dá se spolehnout na to, že to bude výrazně větší počet, možná i většina přítomných v sále. Protože kdo tentokrát do Meetfactory nedorazil, udělal chybu. Přišel o hodně. Možná o jeden z koncertů roku.