Při pohledu na mapu střední Evropy by racionálně uvažující hudební geograf stěží tipoval podhůří Jeseníků jako přirozené epicentrum afroamerické hudební kultury. Na polích kolem Šumperka se nikdy nesklízela bavlna, horská říčka Desná má k líně tekoucí Mississippi nekonečně daleko a zdejší listopadové plískanice připomínají spíše syrový sever než rozpálené juke joints v deltě. Přesto se právě v tomto malebném městě, kterému se už od dob habsburské monarchie pro jeho honosnou textilní architekturu přezdívá Malá Vídeň, podařilo nějakým zázrakem vybudovat a udržet fenomén, jenž letos slaví třicáté narozeniny. Pro pořádající festivalový tým tak trochu neuvěřitelné výročí...
Festival má to štěstí, že si během tří dekád vydobyl slušné renomé na celém evropském kontinentu i přímo v kolébce žánru ve Spojených státech. Definitivní razítko, které v současné době výrazně usnadňuje jednání se zahraničními partnery, přišlo v roce 2019, kdy festival získal v americkém Memphisu z rukou The Blues Foundation ocenění Keeping The Blues Alive Award. Jde o nejvyšší možnou poctu, jaké může nemuzikantská instituce, publicista či pořadatel v bluesovém světě vůbec dosáhnout. Možná v tom sehrály jistou roli i dvě skutečnosti: festival úspěšně funguje v zemi, kde blues po dekády přežívalo spíše jako okrajová disciplína fajnšmekrů nebo odnož hospodského bigbítu, a že pořadatelé od počátku odmítají konzervovat blues jako archivní relikt a staví ho do sousedství s dalšími žánry, od garážového rocku přes psychedelii, moderní soul, jazz, šanson či folkové písničkářství. Jubilejní třicátý ročník je potvrzením této filozofie.
Splněný sen
Páteř večerních programů tvoří trojice zahraničních headlinerů, z nichž každý představuje naprosto odlišnou tvář současného bluesového světa. Pro festivalovou dramaturgii má letošní ročník příchuť velkého osobního triumfu především v případě společného projektu JD Sima a Luthera Dickinsona. Představit publiku Luthera Dickinsona v jakékoli hudební inkarnaci bylo totiž dlouholetým dramaturgickým přáním, které se táhlo více než dekádu.
Luther Dickinson, syn legendárního memphiského producenta Jima Dickinsona, je vnímán jako nekorunovaný král moderního pojetí hill country blues – syrového, hypnotického stylu z kopců severního Mississippi, postaveného na nekonečných riffech a transovním rytmu. Ať už válel v rodinných North Mississippi Allstars, pumpoval jižanskou mízu do The Black Crowes, nebo nahrával s mistry staré školy, jeho nezaměnitelná hra na slide kytaru byla nepřeslechnutelná. V minulosti však námluvy festivalu s kytaristou pokaždé ztroskotaly na kolizích v turné či nahrávacích závazcích.
Až letos se ledy pohnuly, a to v obzvlášť lákavé podobě. Luther Dickinson spojil síly s chicagským rodákem a dnes nashvillským kytarovým ekvilibristou JD Simem. Výsledkem jejich tvůrčího paktu je výbušné album Do the Rump! natočené loni bez příkras a prakticky živě v Dickinsonově rodinném studiu Zebra Ranch v Mississippi. Zvuk desky staví na čisté chemii: dva lampové aparáty vytočené nadoraz, syrové bicí a absolutní kytarová telepatie. JD Simo vnáší do tandemu dravost acid rocku šedesátých let i technickou brilanci, zatímco Dickinson dodává zemitost a jižanský groove. Namísto souboje dvou přebujelých kytarových eg však návštěvníci zažijí cosi jako rozhovor dvou vizionářů, kteří vracejí blues pocit nezkrotnosti a živelnosti.
Ženské hlasy
Zatímco pánské kytarové duo rozvibruje zesilovače hypnotickou improvizací, další večerní vrchol obstará zpěvačka a autorka Janiva Magness, jejíž životní příběh by vystačil na temný hollywoodský scénář. Narodila se v Detroitu v sousedství pulzujícího Motownu, ale dětství jí poznamenaly rodinné tragédie v podobě sebevražd obou rodičů. Následovalo putování „děcáky“, dospívání na ulici i předčasné těhotenství, které skončilo nucenou adopcí dcery. Zlom v jejím osudu přišel v momentě, kdy se jako nezletilá protáhla do klubu na koncert bluesového velikána Otise Rushe – tato zkušenost pro ni znamenala hudební probuzení.
Kariéru vystavěla trpělivě od doprovodných sborů zavedených hvězd až k renomovanému labelu Alligator Records a sedmi trofejím Blues Music Awards včetně nominace na Grammy. Z pouhé interpretky se postupem let proměnila v suverénní autorku s hlasem o rozsahu dvou a půl oktávy. Do Šumperka přiveze repertoár z oceňované desky Back for Me, na které spolupracovala s Joem Bonamassou či kytaristkou Sue Foley, i písně z hodně „životopisného“ alba Hard to Kill.
Trojici hlavních hvězd doplňuje Danielle Nicole, charismatická zpěvačka a fenomenální baskytaristka z Kansas City. Zde festival splácí publiku velký dramaturgický dluh. Danielle Nicole měla v Šumperku vystoupit už před několika lety, avšak tehdy musela část svého evropského turné z organizačních důvodů na poslední chvíli zrušit. Původně na sebe strhla pozornost v rodinném triu Trampled under Foot po boku bratra Nicka Schnebelena (ten už na Blues Alive vystoupil v roce 2017), s nímž ovládla memphiskou International Blues Challenge. Na sólové dráze se pak vypracovala v jednu z nejrespektovanějších basistek planety, což dokládají opakovaná vítězství v příslušné kategorii Blues Music Awards.
Konec kuloárního reptání
Mezi muzikanty v tuzemských klubech a zkušebnách léta koluje známý folklor: lehké brblání, že na Blues Alive domácí muzikant nemá šanci proniknout, neboť dramaturgie upřednostňuje výhradně zámořské a západoevropské exporty. Třicátý ročník se pořadatelé rozhodli pojmout jako upřímnou splátku české a slovenské scéně. Nejde přitom o žádný alibistický kompromis, ale o demonstraci toho, jak pestré, kvalitní a životaschopné výhonky dnes u nás tato hudba má.
Program tak nabídne bohaté defilé domácích projektů. V Domě kultury zazní narozeninový program Michala Prokopa s kapelou Framus Five. Zahraje klasik hanspaulského písničkářství Ivan Hlas, virtuózní foukací harmonikář Charlie Slavík i brněnští Band of Heysek s nekompromisním garážovým zvukem. Prostor dostanou i nejzajímavější čeští kytaroví mistři tohoto žánru Jiří Maršíček se svým triem a Marcel Flemr v sólovém one-man bandu anebo dnes už veterán bluesového zpěvu Marek Hlavica s novou kapelou Seladons. Tuzemští hráči tak letos dostanou plnohodnotný prostor ukázat, že v mezinárodní konkurenci obstojí. O čemž nikdo nepochybuje.
Ticho a poezie
Jedním z nejkrásnějších specifik Blues Alive je snaha vytrhnout publikum ze zaběhaných kolejí a nabídnout mu zážitek, který s tradiční představou o blues zdánlivě nesouvisí, ale vnitřně s ní hluboce rezonuje. Místem tohoto setkání je každoročně Klášterní kostel. Letošní páteční odpolední blok bude zasvěcen třem výrazným osobnostem, které originálním způsobem pracují s fenoménem zhudebněné poezie.
Poezie a blues k sobě totiž mají blízko, v obou žánrech jde o hledání úspornosti výrazových prostředků, hledání smyslu života i schopnost pojmenovat základní lidská hnutí. Marie Puttnerová, známá z Jablkoně či Zvířete jménem Podzim, vládne jedním z nejčistších a nejzranitelnějších hlasů naší scény a v repertoáru má mimo jiné zhudebněné básně Jana Zahradníčka či Vlasty Třešňáka. Písničkář Karel Vepřek po desetiletí objevuje spirituální hloubku ve verších Bohuslava Reynka či Ivana M. Jirouse s naléhavostí, jež upomíná na archaické nahrávky z mississippské delty. Jan Žamboch pak se svým projektem Wolf Lost in the Poem propojuje své imprese z četby světových básnířek s moderním kytarovým loopováním a dynamickými zvukovými plochami.
Norský uragán
Každý festival potřebuje svého černého koně – jméno, které v programu předem nebliká největším písmem, ale po jehož vystoupení návštěvníci odcházejí s otevřenou pusou. Letos je tímto tipem norská zpěvačka afrického původu Adama Janlo. Festivalový tým na ni narazil během letošního jarního klání celoevropské soutěže European Blues Challenge v polských Katowicích, kde svedly souboj desítky kapel z celého kontinentu, leč vystoupení Adamy Janlo se vymykalo jakémukoli srovnání.
Její celkové prvenství v soutěži bylo naprosto zasloužené. Janlo doslova uhranula mezinárodní porotu i publikum svou fúzí moderního rhythm and blues, soulu a gospelu. Na pódiu působí neuvěřitelně živočišně, pěvecky suverénně a její osobnost vyzařuje magnetismus, který si okamžitě podmaní celý sál. Zástupci Blues Alive byli jejím výkonem natolik konsternováni, že pozvánka do Šumperka padla ještě před finálním výrokem poroty. Která nakonec jasnou hegemonii Adamy Janlo v soutěži stvrdila.
Festival, který nikdy nespí
Zužovat Blues Alive na pouhou sérii večerních koncertů by znamenalo nepochopit šumperského genia loci. Festival je spíš maratonem, při kterém návštěvníci stěží nacházejí volnou chvíli na spánek. Město v těchto dnech funguje jako pulzující organismus. K prohlédnutí bude několik výstav, k poslechu v městské knihovně pořady publicistů, ba i politologů, filmovým nadšencům promítne Kino Oko snímek Elvis Presley in Concert. A když po půlnoci utichne dění v hlavním sále, přesouvá se energie festivalu na jam sessions, letos pod taktovkou energického amerického saxofonisty Jimmyho Carpentera, které pravidelně končí až za svítání.
Mezi všemi těmito body programu pak fanoušci svádějí souboj s časem, aby stihli projít vyhlášené šumperské kavárny, bary a restaurace, které podtrhují atmosféru Malé Vídně. Třicátý ročník Blues Alive tak nenechá nikoho ani na minutu vydechnout. Severní Morava se v polovině listopadu opět stane nejživějším místem na světové bluesové mapě.
Blues Alive 12.–14. listopadu Šumperk