S mužem, jehož charismatický hlas by byl balzámem pro uši v audioknihách či dabingu filmových postav, jsme mluvili o koncertech bez předem vybraných písní, o tom, jakým přínosem byla pro kapelu jedenáctiletá pauza, proč v Pixies hrají na baskytaru výhradně ženy, jak to bylo s odmítnutím nabídky od Foo Fighters i o tom, jak se vyvíjí jeho kouzelnická kariéra.
Jak si užíváte turné?
Nesmírně, jsme zhruba v polovině. Vyjeli jsme víc než po dvou letech, kdy se nedělo vůbec nic. Koncerty mají zcela nový rozměr, prožívám je a vážím si jich mnohem více, než jakéhokoli hraní v minulosti. Poté, co jsme takovou dobu nemohli, je to báječné.
Co publikum?
Pokud se někde objeví crowdsurfeři, víme, že jsme odehráli dobrý koncert. To je spolehlivé měřítko, podle kterého můžu soudit.
Co Praha? Vybavujete si, jestli míváte crowdsurfery v Praze?
Myslím si, že snad určitě ano. V Praze už jsme hráli několikrát a je to vždycky nezapomenutelný zážitek. Navíc město jako takové je naprosto kouzelné.
Přijedete koncem srpna. Jak dlouho budete hrát? Na co se můžeme těšit?
Naše headline show trvá obvykle zhruba dvě hodiny. Nikdy nemáme předem připravený setlist. Už to tak děláme léta. Známe všechny písně, které bychom potenciálně mohli hrát, a z nich vybíráme. Také nikdy nemluvíme s publikem. Není to tak, že bychom byli asociální, ale dáváme lidem výhradně hudbu a chceme jim zahrát, co nejvíc skladeb za ty dvě hodiny stihneme.
Zahrajete také něco z nové desky?
Myslím, že budeme hrát pět písní z nové desky, která vyjde v září. Začínáme se je učit a postupně je zařazujeme na koncertech.
Z kolika písní celkově vybíráte v průběhu každé show?
Ó bože! Máme takový výběrový seznam. Je připevněný na podstavci pod bicími a Charles na něj vidí. Má mikrofon, jímž promlouvá jenom ke kapele, takže ho můžeme slyšet jenom my, co říká, se nedostává k publiku. Všichni už víme, které písně k sobě hezky sedí, jak fungují a podobně. Myslím, že takhle bez setlistu pracujeme nějakých osm let a už jsme v tom opravdu dobří. Náš seznam čítá, tuším, zhruba devadesát písní, z nichž můžeme vybírat. Nicméně netvrdím, že je všechny umíme zahrát naprosto dokonale. Zůstaňme u toho, že je to minimálně devadesát písní.
Takže nikdy nevíte, co bude následovat, a i pro vás ostatní muzikanty je každý další song překvapením?
Jediné, co známe předem, je první song, protože stejně jako my, i náš osvětlovač a zvukař potřebují vědět, čím začínáme. Pro ně je to v podstatě mnohem větší dobrodružství než pro kapelu. Už jsme sladění a Charles může klidně začít další píseň i tak, že neřekne, co budeme hrát, protože dobře známe začátky. Je to řemeslo, které perfektně ovládáme.
To je obdivuhodné.
Hlavně je to zábava. Je to hezké. Je to lepší než trápit se s tím, že musíme vytvořit pevný setlist, na něco třeba zapomenout a pak ho muset předělávat.
Vaše nové album vyjde koncem září. Opět ho produkoval Tom Dalgety?
Ano, už potřetí jsme dali producentskou práci na starost Tomovi, kterého mají jistě všichni spojeného s deskami Royal Blood. Natáčeli jsme na odlehlém místě na samotě na severovýchodě Ameriky. Bylo to v zimě a byli jsme prakticky odříznutí od zbytku světa. A opět to bylo báječné. Ani tohle jsme nedělali přes dva roky, protože jsme jako všichni ostatní zůstali v prázdnu. Vrátit se do studia, to byl tak nádherný pocit! Podobně jako v případě koncertů, i to jsem si užil nesrovnatelně s čímkoli v minulosti. Bylo to ještě o to lepší, že Tom se s námi sžil, že za ty roky, co s ním spolupracujeme, nás poznává čím dál lépe a vytvořili jsme si pevný vztah. Bylo mnohem snadnější se jednotlivé písně naučit. Tom také velmi pomohl tím, že na mnohá dema nahrál falešné bicí a určil mi tak konkrétní směr a nemusel jsem naskočit a snažit se o něco jen tak naslepo. Hůř se učím, ale když jsem věděl, kudy jít, šlo to mnohem snadněji.
Celkově jste s nahráváním spokojený?
Maximálně. Mám výborný pocit. Všechno krásně zapadalo, šlo to dobře. Všichni jsme odvedli vynikající muzikantskou práci, písničky se vylouply skvěle. Těším se, až je budeme hrát na koncertech a uvidím reakce, uvidím, jak se lidem líbí.
Kde se vzal název nového alba Doggerel?
Charles takto pojmenoval jednu z nových písní. Znamená to báseň, ale ne klasickou. Je to poezie nepravidelná v rytmu a rýmu, například pro komický efekt.
To je to nejnovější, teď pojďme zpět do historie. Proč na baskytaru v Pixies hraje vždycky žena?
Je to tak od začátků, kdy byla baskytaristkou Kim Deal. Myslím, že to umožnilo jinak pracovat s melodiemi, se zpěvy. Udělalo nám to z hlediska zvuku výbornou službu, hlavně co se týče vokálů. Když Kim odešla, nějak přirozeně jsme se toho drželi a dál obsazovali její místo ženami. A další věc je ta, že všechny mají jméno o třech písmenech. To je důležité kritérium výběru.
Kapela vznikla v roce 1986 a vy jste s ní už v tom roce začal hrát, ale nejste zakládající člen.
Charles a Jo založili kapelu a dali inzerát do místních bostonských novin. Hledali baskytaristu a ozvala se jim Kim Deal. A jak se tak věci dějí, já jsem v té době pracoval s jejím tehdejším manželem. Když pak uvažovali o tom, kdo by mohl hrát na bicí, padlo i moje jméno, Kim mě pozvala, poslechli jsme několik písní a to byl začátek Pixies.
Daveova kouzelnická show
Na internetu se píše, že jste odmítl nabídku stát se členem Foo Fighters. Je to pravda?
Myslím, že je to poněkud vytržené z kontextu a přehnané. Dave Grohl údajně zmínil moje jméno, když hledal bubeníka pro Foo Fighters. Nikdy jsem však od něj nedostal přímou nabídku, ale vím, že se tou myšlenkou zabýval.
Pixies měli jedenáctiletou pauzu, bez ní by dnes fungovali 36 let, teď je to čtvrt století. Myslíte, že by kapela existovala i bez té pauzy?
Je těžké o něčem takovém přemýšlet a je možné, že kdybychom se nerozpadli v roce 1993, stalo by se to někdy o pár let později. Myslím, že ten konec byl pro nás velmi přínosný, protože ačkoli jsme se rozpadli, pořád jsme tady jistým způsobem byli. Ovlivnili jsme ohromnou spoustu jiných kapel, vytvořil se kolem nás jakýsi folklór a přitáhli jsme nové generace příznivců, kteří o nás slyšeli, ale neznali nás. Naše fanouškovská základna se rozšířila v mnohem početnější než za doby aktivního hraní. Díky tomu na nás teď chodí velmi mladí lidé. Například jsme nedávno hráli ve Stockholmu, a když jsme vstoupili do sálu, většina publika byla ve věku kolem patnácti let, což bylo opravdu fantastické.
Čím to je?
Děje se to od našeho návratu v roce 2004. Přitahujeme mladší a opravdu velmi mladé publikum. Nejspíš je to díky vlivu jiných kapel, které se námi inspirovaly. Plus díky tomu, že jsme zpátky a vydáváme nový svěží materiál. Je obrovské štěstí, že zajímáme lidi tolika věkových skupin. Ze srandy občas říkám, že jsme Grateful Dead (myšleno jako dvojsmysl „vděčné mrtvoly“ – pozn. redakce) indie rocku. Třeba v roce 2011 to bylo opravdu divné, protože jsme po comebacku existovali déle než před rozpadem. Koho by tehdy napadlo, Olivie, že tady budeme spolu v roce 2022 sedět a povídat si o další nové desce Pixies a o turné? Je to úžasné.
Co vaše kouzelnická kariéra? Máte vůbec čas se jí věnovat?
Kouzelníkem jsem se stal po rozpadu Pixies a začal jsem vystupovat. Od té doby, co jsme se dali zase dohromady, se tomu věnuji jenom na společenské úrovni. Dělám to pro kapelu, nebo když se sejde nějaká větší společnost, případně na nějaké party.
Nikdo jiný vás tedy nemá šanci vidět, jak kouzlíte?
Vlastně má. Jelikož se nějakou dobu nedělo nic na sociálních sítích Pixies, byly tam jenom naše fotky, začal jsem tam zhruba před rokem každé pondělí dávat video, na kterém kouzlím. Jenže tak bych se záhy dostal do bodu, kdy by všechny moje triky byly vytažené z klobouku, proto je to teď místo kouzelnického týdeníku kouzelnický měsíčník. Dnes budu točit video na srpen. Tentokrát na to nebudu sám, ale pomůže mi Paz. Poprvé tedy budeme kouzlit ve dvou.
Je to hezký koníček a zpestření pro fanoušky.
Svého času to byla práce na plný úvazek. Opravdová kariéra, kdy jsem dělal velké show, změnilo mi to život. V současnosti je to hlavně zábava. Pokud chcete ochutnávku, je tu moje Magic Monthly.
Seznamte se
Pixies jsou americká alternativně rocková kapela z Bostonu, kde ji v roce 1986 založili zpěvák, skladatel a kytarista Black Francis spolu s kytaristou Joeym Santiagem. Ještě týž rok se k nim připojili baskytaristka a vokalistka Kim Deal a bubeník David Lovering. V roce 1993 se rozpadla a po jedenácti letech ohlásila comeback. Po odchodu Kim v roce 2013 zaujala uvolněné místo, ale pouze na koncertech, Kim Shattuck, již po třech letech jako plnohodnotná členka nahradila Paz Lenchantin. Pixies jsou spojování s devadesátkovým boomem alternativního roku, přimíchávají prvky punk a surf rocku, byli a stále jsou inspirací pro mnoho úspěšných grunge i dalších formací včetně například Nirvany či Smashing Pumkins. Poslední tři alba včetně nadcházejícího osmého Doggerel jim produkoval Tom Dalgety, dvorní producent dua Royal Blood.