Obrázek k článku Peklo vánočních písní #4: Tři oříšky narůžovo. Mašková přezpívala Bartošovou
| Daniel Mohr | Foto: Jakub Mahdal

Peklo vánočních písní #4: Tři oříšky narůžovo. Mašková přezpívala Bartošovou

Vzhledem extravagantní, repertoárem usedlá. Populární zpěvačka Tereza Mašková se svým týmem představila světu předělávku jedné z nejznámějších pohádkových písní v zemi. O ničem jiném, než o nevkusu se však zde hovořit nedá.

Tři oříšky v podání Terezy Maškové vlastně nejsou tak úplně předělávkou, nýbrž jedna ku jedné přezpívanou skladbou. Od originálu, který samotný vznikl až ex post po filmu, se zde kromě kvalitnějšího zvuku nezměnilo vůbec nic. Bohužel právě tyto skutečnosti vnímám na celém projektu jako to nejhorší. Přitom s použitím současných technologií je tolik různých způsobů, jak dát 25 let starému videoklipu nebo skladbě moderní kabát. Navíc by byla zachována autenticita původní verze.

Naprosto nechápu jakýkoliv důvod, proč tahle skladba v téhle podobě spatřila světlo světa. Tím jediným je vypočítavost: Film o Popelce slaví padesát let a výročí se vždycky hodí. Ostatně i původní píseň 

Nápad na vydání modernější verze skladby vznikl podle tiskové zprávy v hlavě Vladimíra Kočandrleho, autora textu samotné skladby a nynějšího ředitele Warner Music Group. Ten následně oslovil zpěvačku Terezu Maškovou. Nadpřirozenými schopnostmi neoplývám, ale asi tak nějak dokážu nahlédnut do hlavy samotného ředitele, co bylo motivací k této inovaci. Proč nepoužít úspěšný nápad podruhé. 

Zda by s tímto krokem souhlasil i autor hudby Karel Svoboda, se již bohužel nikdy nedozvíme. Zarážející ovšem je, proč v novém videoklipu není ani jediná zmínka o dvou aktérech původní písně, kteří již bohužel nejsou mezi námi.

Samozřejmě, samotné vydavatelství vlastní veškerá práva k této skladbě, a tak si s ní může dělat, co uzná za vhodné. Zde však měl zafungovat alespoň částečný morální kompas. Bohužel se tak nestalo a zřejmě za vidinou propagace své stájové zpěvačky, či přísunu bankovek se hyenovitým krokem rozhodli zneuctít možná nejkrásnější památku na Ivetu Bartošovou. 

Nejde ale o to, že by nová skladba byla špatně zazpívaná nebo zahraná. To ani zdaleka. Díky této nové verzi je dokonce možné, že pro mladší ročníky zmizí z podvědomí původní nahrávka, jež je rozhodně tím nejlepším, co Bartošovou za její smutnou kariéru potkalo.

Pokud by výtěžek z předělávky putoval na dobročinné účely, odmazalo by to alespoň částečně tu nepříjemnou pachuť, která se zbytečnou předělávkou vyšla na povrch. Takhle je to jen píseň do počtu. A do počtů...