O charitativní kompilaci Help(2) se na těchto stránkách brzy více rozepíše kolega wlado. Já bych se rád zaměřil na jednu jedinou píseň, a sice cover staré protiválečné skladby Universal Soldier. Tu v roce 1963 složila písničkářka Buffy Sainte-Marie poté, co se setkala s veterány a invalidy vracejícími se z války ve Vietnamu. Každý byl jiný, ale všichni si přiváželi to samé – traumata, zranění a zmrzačení. Silný protestsong přezpívali později například Donovan nebo Glen Campbell.
Nyní se do řady umělců coverujících Universal Soldier zařadili i Depeche Mode, což je událost sama o sobě, za svou kariéru totiž moc dalších předělávek nenatočili. A nutno dodat, že „depešáčtěji“ snad na novince ani nemohli znít.
Jakkoliv jsem v recenzi na poslední studiovku Memento Mori nešetřil chválou, s odstupem času musím uznat, že pro mě album trochu zapadlo ve stínu předchozích nahrávek. Je silné a pozoruhodné, to ano. Ale chybí mu jakási nervní podvratnost a synťákové mrazení. Je to deska smíření a loučení, při jejímž poslechu cítíte nutkání empaticky smeknout klobouk a držet s hudebníky pietu.
A teď tu máme Universal Soldier, první studiovou nahrávku od Memento Mori. Depeche Mode ji nahráli v Abbey Road v listopadu loňského roku, tak jako další hudebníci zastoupení na kompilaci Help(2). A odlišněji ta kapela snad ani nemůže znít. Jsou tu znovu ta mrazivá atmosféra a hrnoucí rytmus probublávající kdesi pod zemí, jako kdyby měl každou chvíli vytrysknout pod nohama a řezavé synťáky, které, když v půlce tracku nastoupí, vynáší celý zvuk do oblak. Nebo do budoucnosti, Universal Soldier zní jak soundtrack pro další díl Blade Runnera nebo nějakou jinou kyberpunkovou detektivku. Tohle jsou ti Depešáci, jak je mám rád…a jak jsem po Memento Mori ani nečekal, že je tak někdy znovu uslyším.