Obrázek k článku Pánský rockový večírek v režii Horkýže slíže je excentrická bizarnost
| Josef Vlček | Foto: Skybrand

Pánský rockový večírek v režii Horkýže slíže je excentrická bizarnost

Horkýže slíže jsou na scéně skoro třicet let a za celou tu dobu neztratili svůj smysl pro svérázný jazykový i epický humor, parodii a provokaci. Koncept Alibaba a 40 kratkych songov jim už jednou předtím dal prostor k vytvoření chaotické koláže. První díl totiž vyšel už v roce 2003 a byl stejně zábavný, jako je ten letošní.

Při pohledu na koncepci čtyřiceti krátkých písní si můžeme připomenout jinou čtyřicetiskladbovou desku, Commercial Album od skupiny The Residents z roku 1980. Tento tvůrčí kolektiv si ale nasadil mnohem tvrdší pravidla – každá skladba musela mít plus minus vteřinu přesně jednu minutu a musela vycházet z praxe reklamních spotů. Horkýže slíže jsou ve svém projektu benevolentnější – jejich skladby se pohybují od jedné vteřiny do necelých tří minut. Kašlou přitom na umělecký koncept, a jestli existuje nějaké pravidlo, které má druhý díl Alibaby držet pohromadě, pak je to legrace.   

Svým způsobem je Alibaba excentrickou sbírkou bizarností. Nejkratší z písní je ta jednadvacátá, která obsahuje jen jediný výkřik Heš! Webstránka je jen telefonní rozhovor, Hu Hu Hu Húúú je zpívána zčásti a Strašidelná žena úplně v umělém jazyce. Čtyřiašedesátivteřinové Fuckin´ Porn je zase parodií na příšerné prznění angličtiny. A závěrečná V starom miestnom nonstope rozkošně napodobuje už pozapomínané televizní Chvilky poezie.      

Zpěvák Kuko sice prohlásil, že jde o kolekci písní, jež nemají žádná pravidla a žádné žánrové hranice, ale to neznamená, že v nich nenajdeme určité tematické okruhy. Zdá se, že špejlí, na které jsou tu a tam písně navázány, jsou výslovnostní vady. Viz šišlání ve skladbách Webstránka, Postoj nebo Na oravskom hrade. Díky tomu vzniká cosi, co sešívá čtyřicítku písní do pevnějšího celku.

Asi tím nejvýraznějším tématem je něco, co bychom mohli nazvat svět populární hudby nebo možná pop kultury vůbec. Řada písní vypichuje nějaký trapný nešvar (třeba Nespokojné kapely se pošklebují opulentním požadavkům kapel na pohoštění v koncertním zázemí) nebo si dělá legraci z některého známého muzikanta. Horkýže slíže odjakživa rádi pracují s konkrétními jmény, takže tentokrát si to odskákal Ivan Täsler ve zpívané historce Si skončil. V písni Teambuilding zase na setkání osob nápadně připomínajících různé vizoury (bratři Johny, Jack a Jim Beam), dorazí i Whisky ze Slobodky. Podobné osobní žertíky mají vždy přátelský, možná až srdečný ráz.

Punková kapela samozřejmě nemůže milovat střední proud, a tak se i ten stal terčem jejich parodie. Je to naštěstí jen dvojverší pod názvem Vo svite luny, které vzápětí kdosi ze souboru popraví. Jsou tu ale i jiné styly. Občas do jejich písní pronikne názvuk romské melodie, objeví se citace slovenské hymny nebo nejznámější skladby Zdeňka Lišky. To všechno podtrhuje kolážovitý dojem, které album s sebou přináší. A vždycky je to úsměv, ne posměch.

V předposlední písní Rampa zkouší kapela napodobit současný hitparádový sound a skloubit ho s jejím typickým punkovým stylem. Je to samozřejmě žert, ale výsledek je překvapivě zajímavý. Jinak si Horkýže střihnou i kousek funk-jazzu (Klávesák), něco à la Andrews Sisters ze 40. let (Hendrix) nebo si přímo vypůjčí už zmíněnou Liškovu filmovou melodii (Major Zeman). Většina skladeb je ale ve stylu blízkému ranému punku, kdy kouzlo skladby vycházelo z jednoduchého a úderného úvodního riffu. Horkýže slíže tentokrát vymysleli několik opravdu pěkných a úderných.

I když šťavnatých výrazů na desce najdeme plnou hrst, sexuální tematika je postavena na okraj. Vůbec milostných motivů je poskrovnu, ale ty do humorných témat Horkýže slíže nezapadají. A když, tak třeba v groteskním střetu romantiky svatební noci s brutální skutečností jako v Začiatku romantického filmu. Nic naplat, druhý Alibaba je album, na němž se chlastá, vedou se příjemné chlapské řeči a slova jako piča nebo kokot jsou jen kamarádským oslovením. Pánský rockový večírek. Na jebačku je, jak zpívá kapela v pětadvacáté písni, vyhrazený pouze piatok.   

Z každé desky slovenských komických rockerů stojí za to si odnést nějaký inspirující postřeh. Třeba na albu Mari Huana Ganja z roku 2012 se v písni Policemen objevila pozoruhodná věta „Aj hovno býva nutričně hodnotné“, kterou lze použít v mnoha pražských restauracích na číšníkovu otázku, zda nám chutnalo. I na druhém Alibabovi je řada exkrementy inspirovaných myšlenek, ale recenzent si z něj nejspíš odnese verš „Ĺahké je byť za chuja a ĺahké je být nikým“. Postřeh, který stojí za trochu přemítání před spaním.

Horkýže slíže
Alibaba a 40 krátkych songov 2
Hodnocení: 80 %