Milovníci Andrého kouzelného zájezdu neodcházeli zklamaní. Jaký je vlastně recept na zaplnění obří sportovní arény fanoušky lehké klasiky, muzikálových písní a šlágrů minulého století? Tohle je pohled zástupce mladší generace na koncert, který rozohnil arénu napěchovanou fanoušky Rieuho vrstevníky.
Kouzlo je především v dokonalé dramaturgii. Do posledního detailu je prostoupena dobře čitelnými emocemi, které někdy až na hranici kýče a nevkusného sentimentu dovedou dokonale hypnotizovat publikum. To je v případě pražského koncertu (a Rieuho vystoupení obecně) složené zejména ze starších ročníků především ženského pohlaví. Že jsem na koncertě jeden z nejmladších mi ale nevadí, užívám si sledování chemie, kterou mistr se svým orchestrem, jenž je dle jeho slov složený z předních a především jeho letitých spoluhráčů, rozlévá do srdcí přítomných dam. Je to především jejich večer a holandský virtuóz a popularizátor ví moc dobře, jak to má udělat, aby byl skutečně nezapomenutelný. Tolik šťastných babiček mohutně tleskajících v rytmech valčíku, ale i písní Michaela Jacksona, bych na jednom místě jinde jen těžko našel.
Je mi známé, že se holandský mistr houslí zaměřuje především na takzvanou lehkou klasiku a jeho nejoblíbenější kusy – valčíky – pocházejí od Johanna Strausse. Do repertoáru ale neváhá zařazovat ani skladby populární hudby, je proto nabíledni, že obsah celé dvě a půl hodiny dlouhé show je především sentimentálního rázu. Dotýká se věcí lásky, dávného mládí, ale i dojímání se nad světem budoucím. Hlavním sdělením, které André Rieu na konci večera opakoval, je, že hudba přináší radost a lásku. Vidím zaplněné ochozy pražské arény, šťastné tváře babiček a jejich doprovodů. Zvedají ruce nad hlavu, křičí škoda lásky a jejich trekingové hole zatím osiřely v rohu.
Houslista, který letos oslaví sedmdesát pět let, pyšní se prodejem přesahujících 40 milionů alb a pravidelně dosahuje strhujícího skóre osmdesáti koncertů za rok, je jedním z nejaktivnějších seniorů, v tomto případě možná až drsně nazvaného, zábavního průmyslu.
Skladby, které úchvatný Andre Rieu a jeho Orchestr Johanna Strausse předvedl, se veskrze shodují s jeho obvyklým letitým repertoárem. Zaznělo Straussovo Na krásném modrém Dunaji, Radetzky March, ale i Lehárova operetní árie, Veselá vdova, kterou André pro pobavení přítomných (vdov) uvedl s jemu nenucenou žoviálností. Obecně je způsob, jakým André Rieu komunikuje s publikem, nebo jím spíš manipuluje, úchvatný. Neznalému divákovi by se mohlo zdát, že vše probíhá velmi spontánně, ale znalí jeho dřívějších živých vystoupení některé kusy a komické pódiové gagy důvěrně poznávají. Ke slovu se dostávají i písně, ve kterých sólují a dominují spíše upozaďované nástroje jako zvonky či marimby, píseň toreadorů na hispánskou nótu, již tradičně doprovázená koridou s plyšovým maskotem býka či pro grotesku typické gagy, jako nekonečné příchody a odchody při aplausech, na publiku samotným Andrém vynucované ovace vstoje, klanění jevištních techniků a představování tří generací hudebníků orchestru včetně promítání fotek dětí. Všechny tyhle veselé vsuvky mohou působit trochu "pitomounce" a manipulativně, avšak když vidíte Andrého, který se svým typickým rozzářeným úsměvem s houslemi v jedné ruce diriguje orchestr, kyne dámám do předních řad a sem tam si střihne virtuosní part, nelze než tomu podlehnout, uvěřit a nechat celý „Andrého kouzelný cirkus“ působit ve vší své pompě, kašírované kráse a až nabubřelé oficiálnosti, která se tolik hodí k tomu být žoviálně nabourána klukovinou.
„Minule nehrál Vejvodu, ale dneska jak spustilo Škoda lásky, tak to mě udělalo takovou radost, že mi až vyhrkly slzy.“ Slyším, jak paní ve věku mé babičky vzrušeně sděluje zážitky své o něco mladší kamarádce při cestě na tramvaj. I když si můžu myslet o výběru písní „od Bacha po Vlacha, od Strausse po Life Is Life“ cokoliv, stejně tak, jako mi může připadat přežitá a estrádní pódiová show, kterou Rieu s orchestrem inscenuje, tak natřískaná O2 aréna, mohutné standing ovations a tisíce spokojených tváří, které vidím kolem sebe a netrpělivě čekají na každý Andrého přídavek a další pohyb, mě uzemňují. André Rieu baví lidi mnoho let a lehkou klasiku valčíků, operetních árií a muzikálových melodií, která je mnohdy „tradiční školou“ posluchačů vážné hudby nahlížena skrz prsty, představuje v nejlepší a nejzábavnější možné formě.
Před návštěvou koncertu jsem byl motivován a dopředu tušil, že nebudu v těchto ohledech zklamaný. Takřka každý, komu jsem o Andrém pověděl projevoval hned od začátku nezájem, což se mezi mými vrstevníky dá pochopit. V okamžiku, kdy jsem pustil video z jeho světových koncertů ve Vídni nebo Bahrajnu, stalo se takřka vždy to stejné. Přátelé sice kroutili hlavou nad tím, že dámy ve starosvětských róbách v orchestru hrají „Makarénu“, či při Sigfriedově partu přibyde na pódium mohutný kovář, ale skoro nikdo se nakonec od té podívané nedovedl odtrhnout. Naživo to fungovalo přesně tak. Každý moment show v sobě skrývá neskutečné napětí z očekávání – co všechno ještě může přijít dál.
Podle slov mistra Andrého hrají v jeho orchestru lidé šestnácti různých národností. Po čas celého večera tak jeho slova překládala do poměrně slušné češtiny přímo klavíristka z orchestru. Mimo to pak zazněla píseň od řecké sólistky ve stylu Sirtaki a ukrajinská národní píseň, kterou zazpívala sboristka původem z Ukrajiny, poté co André Rieu velmi trefně a věcně naznačil, že chápe vážnost celé současné ukrajinské otázky v našem regionu, a že stojí na správné straně.
Krásné bylo samozřejmě také již zavedené vystoupení platinových tenorů vrcholící Pucciniho Nessun dorma. Bavila také mladičká nizozemská zpěvačka Emma Kok – vítězka národní talentové soutěže The Voice Kids, která společně s Johann Strauss Orchestra a tenory předvedla píseň Michaela Jacksona Heal The World. V orchestru po celou dobu viditelně panuje vynikající nálada plná humoru. Veselá tvář trumpetisty Reného Hanketa a široké úsměvy sboristek střídajících ladné pohyby dvorních rejů z Schönbrunnského paláce s kabaretním křepčením jsou jasným důkazem. Veliké finále zahrnující nejznámější kusy Johana Strausse a Vejvodovu Škoda lásky plynule přecházející v cover Life Is Life od kapely Opus vygradovalo večer do skutečně vesmírných dálek. Odcházím potěšený, naplněný a pobavený zároveň. Koncert si prostě nešlo neužít.
Hodnocení: 90%
André Rieu a Orchestr Johanna Strauss
8. červen 2024
O2 arena, Praha