Nine Inch Nails vyjeli na šňůru bez nového materiálu po třech letech. Jejich aktuální turné se koná převážně v halách a má poněkdu jinou dramaturgii. Předskakuje jim německý producent Boys Noize a následně jim uprostřed show vypomáhá na menším pódiu u zvukaře s techno vložkou. Pro festivalový set na polském Open'eru ale museli tento koncept přepracovat a obejít se bez něj. Setlist tak doznal podstatných změn. A jak se ukázalo, tak pro festivalového návštěvníka dobrých. Dostalo se třeba i na výborný, ale trochu přehlížený introspektivní singl Find My Way.
Intenzita Nine Inch Nails ovšem zůstala i na festivalovém pódiu. Tlak, s jakým Trent Reznor a jeho kolegové řezali do svých nástrojů a mix, v němž se neustále přelévala agrese s intimními pasážemi hranými na klavír, tvořily výbušnou směs. Mělo to takovou energii, že byste nepoznali, že ústřední postava kapely dovršila šedesátý rok.
Nebyl to koncert mnoha slov. Ale i to málo stačilo. Když frontman Trent Reznor uvedl překvapivě zařazenou předělávku skladby I Am Afraid Of The Americans od Davida Bowieho, šel z toho mráz po zádech. "Je to jeden z našich hrdinů, jehož píseň je dnes ještě aktuálnější, než kdy jindy,“ uvedl píseň o strachu z Američanů.
Po následné odbržděné smršti s hity The Perfect Drug, The Hand That Feeds a Head Like A Hole pak přišla tradičně poslední balada Hurt, kterou od kapely převzal i Johnny Cash. Preciznost Reznorova přednesu v každém odzpívaném slově z očí drala slzy dojetí. Tohle byl intenzitou vysrtoupení headliner, jak má být.
Obyčejná krása Loly Young
S Nine Inch Nails druhý den festivalu v polské Gdyni vrcholil v temných barvách. Začal ale zlehka. Největší pódium opanovala zpěvačka Lola Young, která bodovala v roce 2022 v prestižní anketě BBC Sounds Of. Londýňanka se sice nejprve proslavila v hiphopovém světě, když hostovala na poslední studiovce Tylera The Creatora, vlastním materiálem ale nemíří do rapu, ale poklidného popu s drobnými příměsi R’n’B a soulu. Velký a bouřlivě přijatý hit Messy, v němž zpívá o vlastních nedokonalostech, by se v pohodovém odpoledni klidně mohl stát hymnou festivalu.
David Kushner připomíná Hoziera
Slušný výkon předvedl také David Kushner, na kterého se sešlo až obdivuhodně velké množství lidí, které letos vůbec poprvé zaplnilo stan Tent stage. Možná to bylo tím, že v podvečerních hodinách se už areál plnil o poznání staršími fanoušky Nine Inch Nails. A nebo tím, že teprve čtyřiadvacetiletý rodák z Chicaga přilákal fanoušky uhrančivých vokálů a dramatického přednesu, kteří mají rádi jeho velkého učitele Hoziera. Kushner sice během svého koncertzu nevystoupil z jeho stínu. Nemá hit, který by měl grády jako Take Me to Church. Alespoň ale diváky nalákal na svou chystanou studiovku písní Bittersweet Dreams, kterou naživo zahrál teprve podruhé.
Tyla spoléhá na svůj půvab
To další hvězdní vystupující vsadili na jinou kartu. Jako první jihoafrická zpěvačka Tyla, která reprezentuje africký žánr amapiano, jenž míchá s popem, R’n’B a špetkou afrobeatu. Bohužel spoléhá především na své půvaby a spíše než o zpěv jí šlo o to, jak vypadají na velkých obrazovkách její pečlivě upravené copánky. S kytaristou, perkusionistou a třemi páry tanečníků za zády se věnovala spíš twerku než zpěvu. Koncert tak střídal pasáže, kdy Tyla zpívala naživo sama, s částmi, kdy jen přizvukovala do playbacku. Autorka podbízivého hitu Water směřuje do kategorie one hit wonder.
J Balvin čeká na evropský boom
Rozpačitá byla i na evropských festivalových pódiích poměrně vzácná návštěva J Balvina. Jedna z největších hvězd reggaetonu, která za oceánem pravidelně sbírá hromady cen od MTV či Billboardu, si v posledních letech podobně jako Karol G, Ozuna, Bad Bunny a další megastar latino světa osahává starý kontinent. Možná, že ten pravý boom jejich hudby v Evropě teprve nastane, ale provedení by muselo být pečlivější, než to co Balvin předvedl na Open'eru.
Rodák z kolumbijského Medellínu spoléhá na předpřipravený set puštěný z notebooku. Do něj sice spolu se svým DJem a sidekickem zpívá naživo, nadto do Polska ještě dovezl zatím nejlepší tanečníky, jejichž choreografie brala dech. Ale i tak to bylo zklamání – když si představíte, jaké grády by jeho vystoupení nabralo, kdyby měl za sebou živou kapelu! Pokud jej zdejší promotéři časem dovezou i k nám, zdá se pro jeho koncert vhodnější spíše festival Beats For Love než Colours Of Ostrava.
Future v plamenech
Druhým headlinerem dne byl rapper Future. Představitel autotuneového mumble rapu nezůstal nic dlužen své pověsti a i v Gdyni začal s půlhodinovým zpožděním, načež museli pořadatelé kvůli němu odsouvat další program. A kdyby to aspoň za něco stálo…
Jedenačtyřicetiletý rodák z Atlanty měl sice na pódiu plamenů a světel snad nejvíc ze všech, on sám ale nepředvedl vůbec nic, za co by dávalo smysl mu zatleskat. Schovaný DJ mu zkrátka jen pouštěl změť zkrácených singlů z jeho kariéry, do nichž držitel tří cen Grammy přes puštěné "spodky" lehce přizvukoval.Nic extra neprožíval, jen bezcílně chodil po molu sem a tam. A když chtěl publikum vyhecovat, párkrát si decentně poskočil. Těsně před druhou hodinou ranní jeho úmorný koncert, z nějž diváci ve velkém a předčasně odcházeli, zakončil krátký ohňostroj. Díky za možnost vidět v Evropě další z velkých rapových jmen, ale jednou to bohatě stačilo.
