Po písních Bones For The Crows, Rattle The Cage a Leave Me Behind vydali kanadští rockeři další singl z nové desky. Balada Make Me Love You je možná poslední ochutnávkou před vydáním jejich jedenácté studiové desky. Zatímco s Rattle The Cage skupina přitvrdila a uváděla, že skladba má zachycovat energii koncertů a vznikla především pro živé hraní, novinka je další slaďárnou v repertoáru Nickelback. Stejně jako na předchozím albu Get Rollin' kapela mixuje sympaticky tvrdší singly s pokusy o další komerční trhák typu How You Remind Me. „Na tomhle albu se odrážejí všechny stránky naší kapely,“ řekl při oznámení desky zpěvák Chad Kroeger. „Jsou na něm písně, které jsou stejně tvrdé jako cokoli, co jsme kdy nahráli, skladby, ve kterých se pouštíme do experimentů, i takové, které nám připomínají, proč spolu už tak dlouho děláme hudbu.“ Každopádně není pochyb, že na nadcházejícím turné novinky promísí se svými největšími hity.
„Nickelback přitvrdili. Pomohl jim kytarista Marilyn Mansona.“ Glosu Jirky Matlacha čtěte zde.
Nickelback navíc letos slaví 30 let od vydání debutu Curb. Je tedy čas se ohlédnout i za samotnými začátky. Kanadská čtveřice se dala dohromady na začátku devadesátek. Zpočátku to byla prakticky rodinná kapela, kterou tvořili bratři Chad a Mike Kroegerovi, jejich bratranec Brandon Kroeger a kamarád Ryan Peake. Začínali se sehrávat na coverech a, jak už to pro tu dobu bylo typické, drtili dokola skladby svých grungeových vzorů. Výsledkem bylo album Curb: „Když si dnes Curb poslechnete, možná budete sami překvapení, jak tvrdá a syrová deska to (na poměry Nickelback) je. Je to grungeové album, z písní je znát, že Chad Kroeger některé složil už v roce 1993, kdy byl grunge všude a Nickelback se evidentně chtěli do této scény přiřadit. I ten Kroeger zpívá víc ‚seattlovsky‘,“ připomínal debutovou desku Jarda Konáš.
Tahle kapela umí budit vášně, nelze jí ale upřít, že se dokáže i svým haterům a pověsti „nejnenáviděnější kapely na světě“ povětšinou postavit čelem a s nadhledem. Vážněji se Nickelback tématu věnovali v dokumentu Hate to Love: Nickelback, který měl premiéru před třemi lety. „Nikdo nezačne hrát na kytaru, aby se stal součástí jedné z nejvíc nenáviděných kapel na světě,“ říkal v upoutávce kytarista Ryan Peake. „Snažili jsme se tomu smát,“ vysvětloval v dalším záběru frontman Chad Kroeger. „Asi devadesát procent setřesete smíchem, ale něco bolí,“ přiznal. Posměšky na adresu jedné z komerčně nejúspěšnějších rockových kapel ale postupně střídá uznání její vytrvalosti a úspěchu. Pokud se kapele povedla i nová deska, bude to Nickelback další satisfakce.