1. Smells Like Teen Spirit
Opus magnum kapely Nirvana, tady není třeba dodávat víc. Přitom jde o jednu z posledních skladeb, které Nirvana před nahráváním složila. „Čau Butchi, máme nějaký nový písničky a taky Davea Grohla, nejlepšího bubeníka na světě!“ řekl Cobain na úvod kazety, kterou ze zkušebny producentovi Nevermind Butchi Vigovi poslali týden před začátkem nahrávání. Vig prý z pásky nepoznal víc než soustavné chrčení nástrojů a mumlání „Hello, hello“, takže před začátkem nahrávání nastěhoval kapelu do zkušebny vedle studia, aby mu přehrála Smells Like Teen Spirit osobně. A pro Kerrang! tehdejší zkušenost popsal následovně: „Úplně mě to odrovnalo. Poprvé jsem slyšel Davea Grohla bubnovat naživo a znělo to fantasticky. Šel jsem z toho k zemi, pamatuju si, jak jsem se jenom motal po zkušebně a říkal si: Můj bože, tohle je nářez!“
2. In Bloom
Dave Grohl do kapely sice přišel jako nový bubeník, oproti svému předchůdci Chadu Channingovi ale zvládal i backvokály. Butch Vig toho využil a v In Bloom přemluvil Grohla, aby svým hlasem sekundoval v refrénu. „Měl problém trefit se do správných tónů. Ale když něco podělal, prostě natáhl z cigára a spustil zas. O mnoho pokusů později z něj Butch Vig konečně dostal to, co chtěl,“ popsal nahrávání In Bloom Michael Azzerad v knize Nirvana: Come as You Are.
Ve skladbě si kapela vyřizuje účty s fanoušky, kteří se na ni pozérsky nalepili po úspěchu debutu Bleach. „To je ten, co má rád naše písničky / co si je s námi zpívá / ale neví, o čem jsou,“ vypráví Cobain svůj vzkaz. Kdyby tehdy tušil, jaké davy se na kapelu nalepí po vydání Nevermind…
3. Come as You Are
Nejmelodičtější skladba na desce, kvůli tomu byla původně vybrána jako pilotní singl, než Nirvana přišla s na poslední chvíli složenou Smells Like Teen Spirit. Kurt Cobain Come as You Are nakonec jako singl nechtěl vydat vůbec, byl si vědom podobnosti s písní Eighties od Killing Joke a měl pravdu, britští postpunkoví klasici se ozvali. Jejich kytarista Geordie Walker časopisu Guitarist v roce 1994 řekl: „Ta vykrádačka byla každýmu jasná. Náš vydavatel poslal jejich vydavateli dopis a oni odpověděli: Nefňukejte, nikdy jsme o vás neslyšeli.“
Příběh má šťastný konec, po Cobainově smrti se Dave Grohl s Killing Joke nakonec udobřil a spřátelil, bubnoval na jejich comebackové desce a frontman Jaz Coleman zase hostoval na koncertech Foo Fighters. Včetně toho pražského v roce 2017.
Legendární je dnes klip ke Come as You Are, který podle Davea Grohla Cobain točil na heroinovém dojezdu, a proto na kameře vypadá tak hrozně.
4. Breed
Jedna z nejstarších skladeb na desce, Cobain ji složil už v roce 1989. Tehdy se jmenovala Imodium a šlo o ironickou skladbu utahující si z Tada Doylea z kapely TAD, který do sebe na společném evropském turné s Nirvanou házel Imodium v naději, že zastaví jeho průjem.
Breed patří mezi několik skladeb, na nichž se Nirvana otevřeně hlásí k punkrocku a hardcore punku, žánrům, které trojici výrazně ovlivnily a nikdy na ně nezanevřela, byť si ji dnes každý spojí s grunge. Cobain ke skladbě Breed napsal text dokazující, že uměl i vtipné obraty nezatěžkané vnitřními démony: „Můžeme zasadit dům, můžeme postavit strom.“
5. Lithium
Jestli je něco pro zvuk Nevermind typické, tak je to střídání klidných a hlasitých poloh. Lithium je asi nejčistším příkladem této dynamiky, navíc podepřené silným textem o člověku, který se dostane z deště pod okap, když ho před sebevraždou zachrání vstup do sekty. Podle Cobaina šlo o jednu z mála písní, ke které napsal text s nějakým konceptem a dokázal ho dokončit. Většinou měl ke skladbám připravené jen fragmenty a ve studiu pak za pochodu dodělával zbytek.
6. Polly
Ačkoli kapela hrávala několik jiných verzí, akustická Polly z Nevermind je pořád ta nejsilnější. Klade totiž důraz na text, který se vrací k případu z poloviny osmdesátých let, kdy Gerald Fiend unesl a znásilnil čtrnáctiletou dívku vracející se z rockového koncertu.
Cobain záměrně provokativně vypráví příběh z pohledu Geralda Fienda a celá píseň je vnitřním monologem násilníka, který se snaží obhájit si sám před sebou své činy. Butch Vig později Polly v rozhovorech dával za vzor jako píseň dokazující, že Kurt Cobain, navzdory pověsti feťáka, který se řítil do průšvihu, měl i starostlivé srdce a dokázal to dát najevo.
7. Territorial Pissings
Sólo pro Grohla. Ne doslova, ve skladbě hraje celá kapela, ale zní to tak, jako kdyby se Dave Grohl zubil na celý svět z rozjeté lokomotivy, zatímco Cobain s Novoselicem běží podél trati a s vyplazenými jazyky mávají, ať zpomalí. Není divu, že si Cobain na konci skladby odpálil hlasivky. Chtěl co nejsyrovější zvuk, a tak dokonce kytaru zapojil rovnou do mixpultu, což byl trik, kterým se v hardcore pravěku zkreslovaly kytary před vynálezem pedálových efektů.
Nirvana Territorial Pissings ráda hrála natruc v médiích. Když po nich na place moderátoři chtěli nějaký ten slavný hit, pro kapelu to byl signál všechny vyfáknout a zahrát tenhle nářez, který gradoval likvidací nástrojů i kamerové techniky okolo.
8. Drain You
Nejnáročnější skladba na desce, Butch Vig v ní chtěl maximálně využít studio a nechal Cobaina hrát si s technikou. Výsledkem bylo šest různých kytarových stop, které na sebe producent pak vrstvil a dosáhl zvuku, jaký na zbytku desky nenajdeme. Cobain chtěl syrovou desku, experimentování a vrstvení se mu nelíbilo. „Vlastně ani nevím, jak jsem ho přemluvil. Myslím, že jsem mu tehdy lhal, řekl jsem mu, že se stal nějaký problém, něco nahrál falešně, něco nefungovalo technicky, tak ať to nahraje znovu a jinak,“ přiznal později Vig pro VH1.
Pro docílení nejkomplexnějšího zvuku došlo i na takové efekty jako syčení plechovky nebo mačkání gumových hraček. Cobain si Drain You nakonec tak oblíbil, že ji na koncertech hrával skoro pořád. Zatímco některé hity otráveně ze setlistů škrtal, Drain You mu zůstala až do konce jeho dní.
9. Lounge Act
Další píseň, ve které se kapela hlásí k punkrocku. Syrová, přímočará, postupně gradující, ale v jádru jde vlastně jen o rozchodovou píseň, kterou Cobain napsal pro svou expřítelkyni Tobi Vail. Chodili spolu krátce před začátkem prací na Nevermind, a protože Vail byla členkou kapely Bikini Kill a jedna z hlavních postav hnutí riot grrrl, dokonce spolu jamovali a některé motivy se dostaly až na desku. Po rozchodu zůstali přáteli, ale Lounge Act Cobain odmítal hrát, v dopise Vail prozradil, že píseň občas zahraje, ale nesmí u toho být jeho manželka Courtney Love.
10. Stay Away
„Opička vidí, opička dělá / raději budu mrtvej než hustej,“ zpívá se v textu opakovaně hlavní myšlenka Stay Away. Kurt Cobain se v písni vrací ke svému mládí ve městě Olympia, které navzdory malé rozloze mělo poměrně košatou hudební scénu. Pro Cobaina to ale byli všechno pozéři, se kterými si vyřizuje účty, a maloměstským pánbíčkářům, co na teenagery holdující punku koukali skrz prsty, na závěr písně vzkazuje: „Bůh je teplej!“
11. On a Plain
Zdánlivě nejodfláknutější píseň alba. „Začínám bez jakýchkoli slov / jsem tak vyfetlej, že se škrábu do krve,“ otevírá Cobain skladbu, k níž podle svých slov vymýšlel text ve studiu během nahrávání. Novináři Jonu Savageovi v rozhovoru prozradil, že to sice v den nahrávání neměl hotové, ale chtěl to nějak sfouknout, aby mohl jít domů. A tak zpívá obraty jako „Černou ovci znovu podplatili / zapomněla uvést směrovací číslo“. Je třeba to přiznat, ne všechny skladby na Nevermind jsou vybroušené klenoty.
Přesto On a Plain obsahuje vtipnou zajímavost. Když Cobain zpívá „Neber to doslova“, což je volný překlad obratu „Don’t quote me on that“, jde o fór pro zasvěcené. Během nahrávání Nevermind šlo o hlášku, kterou ve studiu všichni používali: „Dáme cigáro? Ale neber to doslova.“ „Piva se chladěj. Ale neber to doslova.“
12. Something in the Way
Technická výzva na závěr. Doják na rozloučenou, ideální zavírák alba. Butch Vig chtěl, aby kapela desku nahrála najednou, ale nedařilo se. Když Cobain přišel za Vigem do režie a na gauči mu tam jen tak na akustiku přehrál, jak chce, aby Something in the Way zněla, přestěhoval Vig nahrávací techniku do režie, aby nahrála Cobaina tak, jak to na gauči před chvílí producentovi předvedl. Musel sice vypnout klimatizaci a telefony kvůli ruchu, ale základ konečně měl.
Druhý problém byl Dave Grohl, Vig a Cobain chtěli jen tiché perkuse, ale Grohl tak prostě neuměl hrát. Nastěhovali bubeníka do malého sekundárního studia, kde se Grohl pod vlivem stísněného prostoru nakonec dokázal přizpůsobit vytouženému zvuku. Mimochodem, podivnost celkového zvuku podtrhuje, že kytara je nahraná na starou Cobainovu dvanáctistrunku, na kterou natáhl pět nylonových strun a zbytek zůstal prázdný.
13. Endless, Nameless
Bonusový track vznikl naprosto samovolně. Butch Vig ve studiu tak dlouho nutil kapelu zas a znova přehrávat Lithium, až toho měli na konci dne plné zuby a rozhodli se jen tak ve studiu jamovat, aby ze sebe dostali ten vztek a vyčerpání. V rozhovoru pro Kerrang! Vig prozradil: „Ten vztek a frustrace v Kurtově hlase byly kurevský děsivý, protože se tehdy skoro složil. Kapela se okamžitě chytla, nakonec Kurt rozmlátil kytaru na třísky a odešel ze studia. Říkal jsem si akorát: Ty bláho, ještě, že jsem to nahrál!“
Na prvním vydání Nevermind je Endless, Nameless součástí jednoho tracku se Something in The Way a odděluje je od sebe desetiminutové ticho, na pozdějších edicích už je Endless, Nameless uváděna jako samostatná skladba. Kuriozita na závěr: jde prozatím o nejnovější singl kapely, Endless, Nameless totiž vyšla v listopadu 2021 jako singl z jubilejní třicetileté edice desky.