Magazín Goldmine zveřejnil rozhovor, ve kterém se hudebník rozpovídal o velkých životních tématech, jako je dětství, smrt či přátelství. K poslednímu jmenovanému uvedl: „Jo, nemám přátele, pokud tedy přátelé znamenají: „Gee, nevím, co budu dělat dneska odpoledne. Nechceš přijít a pobýt?“ Víc mě zajímá, co chci dělat já sám a nechci předstírat, že mě zajímá, co chcete dělat vy, protože to tak není.“ I s kolegou Paulem Stanleym se prý vídá, pouze pokud mají práci související s kapelou. Podobně se k přátelským vztahům staví od dětství, i když na pár přátel v rozhovoru vzpomíná. Obecně se prý radši vždy věnoval svým věcem a „běhání za holkama“.
Časopis Stereogum k tomu poznamenal, že Simmonsovo prohlášení, že nemá kamarády, není překvapivé vzhledem k tomu, že si prý libuje v obrazu neotesaného a nadrženého narcisty. Magazín také připomíná, že byl v minulosti žalován za sexuální napadení.
Gene Simmons nebyl zrozen, aby vás miloval
Simmons se v rozhovoru vyjádřil i k otázkám víry. „Jestli existuje nebe a bůh, jsem v pohodě. Za mě v pořádku. Ale stejně tak je v pořádku, pokud nic víc není. K tomu se kloním. Ptám se, jestli pokud nás čeká život po životě, čeká i komáry?“ zamýšlí se Simmons a cituje moudro své matky: „Možná měla pravdu, když říkala, že každý den, kdy nejsme pod drnem, je dobrý den.“
Svému mladšímu já by prý udělil následující radu: „Že nezáleží na tom, co si myslím, že vím, ani na tom, co doopravdy vím. Pořád se musíte sám proklestit džunglí. Všechno vědění světa, nebo nevědění vás na život nepřipraví, protože neexistuje jen jedna trasa. Není jen jedna cesta.“
Kiss jsou stále na svém „úplně posledním turné", které nazvali End Of The Road. V létě se Simmons nechal slyšet, že jsou všichni tak spokojení, že se rozhodli přidat zastávky ve 100 dalších městěch. V Praze "naposledy" koncertovali v červenci. Připomeňte si recenzi Jardy Konáše na jejich show v O2 areně.