Žebříček nejlepších českých alb čtvrtstoletí vznikl na základě ankety mezi redaktory Headlineru. Jde tedy o průnik našich vkusů, který si neklade za cíl být definitivní nebo kompletní. Ostatně, museli jsme ho „seškrtat“ z více než 150 titulů, které se nám v anketě sešly.
Neděláme z hudby závody, je to naše pocta všem skvělým deskám, které na české scéně po roce 2000 vznikly. A taky všem českým muzikantům, producentům a studiím, díky nimž máme co poslouchat a o čem psát.
A pokud vám v našem žebříčku něco chybí?
Schválně nám napište na info@headliner.cz, na koho jsme podle vás zapomněli!
80
Wabi Daněk, Wabi & Ďáblovo stádo, 2012
Trampské evergreeny syrově jak ve vánici
Těžko říct, jestli je lepší první či druhá deska Wabiho Daňka s kapelou Ďáblovo stádo. Každá je jiná, obě mají wow efekt. Společný debut byl syrovější, přímočařejší, žánrově ukotvenější. Wabi a Ďáblovo stádo dokázali, že trampské písně vytažené z paměti vysedávání u táboráků nebo ochmataných zpěvníků lze přenést i do 21. století. Atmosféře alba pomohlo, že se nahrávalo ve srubu v Orlických horách. Jde o jedinečnou desku, která překračuje hranice žánru a nabízí zajímavý poslech i pro ty, kdo v životě nebyli na čundru. A pro ikonu Wabiho Daňka to byl zpětně skvělý závěr kariéry.
Zajímavost: Ďáblovo stádo se zrodilo v hlavě producenta Davida Landštofa, Wabiho oslovil až na základě úvahy, kdo by měl kapelu vést.
Jarda Konáš
79
Mig 21, Snadné je žít, 2001
S humorem je na křídlech slepic snadné žít
První album „chlapecké taneční, pěvecké a striptérské skupiny z Prahy 5“ s hercem Jiřím Macháčkem za mikrofonem. Lehkonohý, pohodový po prock s funkovými motivy doplňují zábavné a chytlavé texty, u jejichž poslechu skutečně je snadné žít, ať už je to právě titulní skladba, provokativní Slepic pírka, či melancholická Budapešť. Popularitu kapely tehdy nakopla i frontmanova role ve filmu Samotáři. Žádná z dalších desek Mig 21 se už debutu nevyrovnala a písně z něj dodnes dominují jejich koncertním setlistům. A jsou stále v DNA toho, co plní české kluby bez ohledu na trendy.
Zajímavost: Klip k titulní písni alba režíroval David Ondříček, tvůrce filmových Samotářů.
Ondřej Kubín
78
The Atavists, Lo-Fi Life, 2018
Vpád tvrdých kytar do éteru
Druhé studiové album představovalo pro královéhradecké The Atavists velký skok vpřed a ni krok zpátky (natož dva, jak frontman Adam Krofian zpívá v písni One of My Kind). Potkávají se tu vrstvené kytary s barevnými syntezátory nad tvrdou rytmikou. A díky nahrávání u Amáka ve studiu Golden Hive má Lo-Fi Life oproti debutu profesionálnější zvuk i produkci, názvu navzdory. Deska kapele vynesla dva Anděly a úspěch singlu Wrong v rotaci Evropy 2 dostal The Atavists, ale i anglicky zpívané „kytary“ k mnohem širšímu okruhu posluchačů než dřív. Zrodil se nám Krofian, veselme se!
Zajímavost: Hned první zkušební náběr ve studiu se nakonec dostal na desku – šlo o největší hit Wrong.
Ondřej Kubín
77
Priessnitz, Beztíže, 2016
Melancholická labutí píseň a rozloučení
Poslední album Priessnitz bylo od počátku pojaté jako rozlučkové a paradoxně kapele vrátilo popularitu, která v některých směrech přesáhla i nejslavnější časy jejího působení. Skladby jsou esencí melancholie. Je tu podzimní nečas, chmurné sudetské lesy a drsné prostředí... zkrátka všeho, co si fanoušci na kapele Priessnitz oblíbili už v devadesátkách. Možná nahrávka oproti předchůdcům znamená nulový posun, ale obsahuje skladby, které v sobě spojují jistotu, autenticitu, smířenost, vyspělost, schopnost důstojně stárnout i bilancovat a rozloučit se na vrcholu.
Zajímavost: Album by nejspíš nevzniklo bez úspěchu filmu Alois Nebel. Po něm následovalo úspěšné turné, na němž se fanoušci doslova dožadovali nových písniček.
Antonín Kocábek
76
Manon Meurt, Unravel, 2024
Rozplétání hypnotického světa
Manon Meurt nejsou jen kapelou pohrouženou do shoegazeového snění. Na Unravel se vydali cestou riskantní evoluce; jejich zvuk se tu rozrůstá do trip hopu, folkového ambientu i indie popu. Pod vedením producenta Eddieho Stevense vznikla fascinující, vrstevnatá a komplexní nahrávka, kde každá skladba postupně odhaluje nové textury a nálady. Vokály, akustické i elektronické nástroje, industriální ruchy a neobvyklé nástroje jako buzuki či lyra tvoří hypnotickou atmosféru. Album je dokonalou rovnováhou mezi niterností a dynamikou. Esence toho, jak zní skutečně dotažená alternativa.
Zajímavost: Na přebalu je použito dílo „Untitled_1“ od mladé ukrajinské výtvarnice Lizy Libenko. Výrazný obraz, v němž černé spálené slunečnice symbolizují křehkost, krásu a zároveň temné proměny přírody a emocí.
Marek Reinoha
75
Divokej Bill, Propustka do pekel, 2000
Z Úval do čela hitparád
Plakala patří k nejznámějším českým písním nultých let. Debut Divokýho Billa byl plný podobně silných skladeb a stejný respekt by si zasloužily Rozárka, Dávno nebo Brouk. Skupina z Úval připomínala ve svých začátcích křížence mezi anglickými Pogues a českými Třemi sestrami, ale už na této první desce bylo výrazně znát, že si vytváří svérázný styl snadno označitelný jako folk punk. Se svým rockovým základem, akordeonem, banjem a houslemi jako kdyby navazovala na tradiční české hospodské muzicírování.
Zajímavost: Původní text písně Plakala odmítla hrát rádia. Místo „Souložila, kouřila mě, měla mě ráda“ proto v upravené verzi Bláha zpívá „mmm žila, kouřila, měla mě ráda“.
Josef Vlček
74
Lenka Nová, Dopisy, 2020
Když hudba a písně opravdu vypráví
Ojedinělé album inspirované skutečnými dopisy, které Lenka Nová společně s textaři přetavila v písňové texty. Nevím, jak se taví text, ale pokud se vytváří něco tak poetického tavením, minul jsem se všemi představami romantických povolání a Karel Hynek Mácha měl pracovat u vysoké pece. Představa zhudebněných dopisů může svádět k pocitu jednotvárných písničkových melodií, ale to tady rozhodně neplatí. Je to pestrá paleta vyprávění, kde každé aranžmá má trochu jiný rukopis právě jako v ručně psaných dopisech. Stejně jako v životě a jako v dopisech, které si už moc nepíšeme. Doják!
Zajímavost: Dopisy zpěvačka sbírala tři roky, než vzniklo deset velmi silných písní.
Dany Stejskal
73
WWW, Neurobeat, 2006
Rána kladivem do zašedlé litiny českého rapu
Ondřej Anděra aka Sifon patřil v rámci početné kapely WWW k průkopníkům českého „předinternetového“ hiphopu. Když se po patnácti letech se zavedenou značkou vrátil, byl už sám, jen s doprovodem textaře Lubomíra Typlta a podporou partnerky Milesy. O to víc ohromující byl pak jeho odložený debut. Definoval nejen nejtemnější a nejexperimentálnější podobu hip hopu na české scéně, ale dokázal ji historicky propojit i s tuzemskou alternativou a undergroundem, jako byli Zajíčkovi DG 307. Skvělé textové obraty, intenzivní deklamace a ledově nervní, drastické a surové beaty. Kapela, kterou si s jinou nespletete. Umění.
Zajímavost: Název WWW byl po nástupu internetu nepraktický, proto došlo k přejmenování podle tohoto alba na WWW Neurobeat.
Antonín Kocábek
72
Jitka Šuranská & Marian Friedl, Beránci a vlci, 2017
Tradiční moravská hudba v globálním světě
Původně koncertní koncepci Od kořenů k world music proměnil skladatel a multiinstrumentalista Marian Friedl v rozsáhlou suitu zkoumající napětí mezi tradiční hudbou a jazzem, hudbou z Beskyd a houslovým Slováckem. Podařilo se mu přitom dosáhnout jednoho z umělecky nejoriginálnějších uchopení moravské tradiční hudby, které si při vší ambicióznosti ale zachovalo vstřícnost k běžnému posluchači. Natáčení lidových a Friedlových autorských skladeb oceněných cenou Anděl se zúčastnilo pětadvacet muzikantů a zpěváků odpovídajících si na otázku, jak v sobě skloubit globální a lokální vlivy.
Zajímavosti: Mezi všemi tu září nezapomenutelná zpívající houslistka Jitka Šuranská, která dva roky nato podlehla těžké nemoci.
Jiří Moravčík
71
Krucipüsk, Druide!, 2004
Hajíčkův majstrštyk
Pátá deska domácích crossover metalistů Krucipüsk byla po všech stránkách úžasným zjevem. Nejenom že dokázala oslovit davy díky hitům jako Druide!, Cesta nebo Láska je kurva, ale kytarové scéně přinesla syrový a zároveň temný příběh. Krucipüsk se v té době nebáli experimentovat, což demonstruje třeba i smyčcový kvartet nebo ženské vokály. Druide! je pestrá a dynamická deska s nesmírně živelným projevem Tomáše Hajíčka, na které si dodnes každý najde to své a hlavně: když se řekne Krucipüsk, každému se okamžitě vybaví právě tohle album.
Zajímavost: Deska vyšla půl roku před albem Dole v Dole od skupiny Kabát. Právě s Kabáty pak po vydání Druide! odjeli Krucipüsk veleúspěšné halové turné.
Lukáš Rešl
Dále čtěte