A mají co poslouchat! Protože dvoudenní přehlídka, jejímž dlouholetým garantem je Michal Prokop, je už léta známá svým vybraným vkusem. Prokop se svými spolupracovníky pro ni vybírá hudbu, která mu jako zpěvákovi vždycky nejvíc seděla, tedy mix blues, rhythm´n´blues a rocku, důrazně postavený na sděleních textů. Dalo by se říci, že jde o značně konzervativní stylový záběr, ale vedle tomu odpovídajících headlinerů každoročně nabízí méně známé nebo experimentální soubory, s nimiž se většina návštěvníků povětšinou středního věku setkává poprvé.
Michal Prokop se jako každý rok představil ve dvou formacích – s triem, které hraje přejatou bluesovou klasiku, a s Framus Five, od nichž čekáme hrst jeho nejznámějších písní. Nabídka Framus Five byla tentokrát obohacena o jednu novou píseň z připravovaného alba – příznivci Prokopova kultivovaného stylu se podle ní mají na co těšit.
Michal Prokop je patronem festivalu Krásný ztráty
Hlava festivalu se v roli zpěváka objevila na pódiu ještě jednou, to když Bratři Ebeni překvapivě dali ve svém vystoupení Kainarův a Skoumalův Odjezd, na který měl od doby alba Kolej Yesterday patent jen Prokop. Jejich společná interpretace nádherného textu patřila k emocionálně nejsilnějším okamžikům festivalu. Stejně jako krátké zahostování Jiřího Schmitzera, který tentokrát k nadšení publika zazpíval po dlouhé době s kapelou svou legendární skladbu Máte na to.
Bratři Ebenové při autogramiádě
Mezi dalšími headlinery patři například anglický trombonista Ashley Slater, známý jako šéf slavné elektrofunkové kapely Freak Power, která roztancovala dav pod pódiem, podobně jako předtím ska parta Sto zvířat nebo až překvapivě popová Barbora Poláková. Ta plně vyhovuje Prokopově koncepci chytrých písní. Když zůstává ve své poloze optimisticky laděné, lehce potrhlé a svérázné ženy, působí velmi přesvědčivé, ale když jde písnička až příliš do mudrování, kolečko se zadrhává. Polosedící Richard Műller je v tom přesným opakem – introvertní, spíš temný, plný existenciálního bolu. Ale ve své podstatě stejně lidsky krásný jako Bára. V tom je síla herců, kteří dovedou zpívat a přitom nepropadají afektované póze hereckého šansonu.
Barbora Poláková na Krásný ztráty perfektně zapadla
Samozřejmě nemohlo chybět trochu rocku a blues rocku. November 2nd jsou dobří v původním repertoáru, ale čert jim nakecal, aby Alexandra Langošová zpívala Nothing Compares 2 U a klasické blues Crossroads od Roberta Johnsona. Tam totiž hrozí srovnání s interprety světového formátu a na Sineád O´Connor nebo na Erika Claptona milá dáma fakt i při největší snaze nemá. Lépe dopadli St. Johny, ti si prostě smažili své boogie ve stylu ZZ Top a neohlíželi se přitom napravo nebo nalevo.
November 2nd jako jedni z mála přivezli anglicky zpívané písně
November 2nd a St. Johny patřili k menšině, která zpívala anglicky. Strategie krásných ztrát je totiž zčásti postavená na zpívané poezii, která je blízká řadě písní, jež patří do Prokopova repertoáru. Tady ji představila Eva Mišíková a E+Mausy (lepší texty než zpěv), Monika Načeva za doprovodu Michala Pavlíčka (trochu nudné) nebo Rozálie Havelková. Pro ty, kdo víc sledují českou scénu, nebyla tahle představitelka neo-šansonu žádným překvapením, ale pro méně zkušené znamenala opravdový šok.
Rozálie byla pro část publika objevem
Krásné ztráty jsou festivalem, soustředěným právě na starší publikum, které už muzikou tolik nežije, a proto Prokop s podporou promotéra Davida Gaydečky každoročně nabízí i několik projektů, jež jsou pro tuto cílovou skupinu překvapením, ba dokonce objevem. Skupinu Garáž, která kvůli nemoci v kapele nemohla vystoupit, nahradili sympatičtí folk-bluesoví The Brownies, žižkovský underground reprezentoval na plné pecky vyhulený Sladký konec s neobvyklým zvukem thereminu, elektronické kreace nabídli Midi Lidi a v první řadě se s moderními melodickými písněmi skvěle uvedl Prokopův pianista Andy Cermak. A nesmíme zapomenout na vynikající kapelu Jay Delver se zpěvákem a klávesistou, „moravským Stevem Wonderem“ Jakubem Urbánkem. Měli smůlu, že festival otevírali, ale těm, kdo už byli na místě, lezly oči z důlků.
Na Krásných ztrátách letos vystoupil i Richar Müller
Zatímco v Josefově rachotil metalový Brutal Assault, tady ve stínu pod vysokými stromy vládla klidná atmosféra, kvalitní hotelová kuchyně a z ničeho nelezla nemoc dnešních domácích festivalů – snaha za každou cenu vymlátit z návštěvníka co nejvíc peněz. Všemu dominovala fajn muzika.