O zahajovacím koncertu Collierova evropského turné v rámci JazzFestBrno se mluvilo již řadu měsíců jako o velké události. A ani fakt, že na něm prý z logistických důvodů vystoupil sám bez svojí šestičlenné kapely, na tom nic neměnil. Nezapomenutelný hudební zážitek to možná ještě podtrhlo.
Více než zasvěcené publikum šlo s interpretem od první skladby – queenovské We Will Rock You – kamkoliv ho neposedný sympaťák v helloweenské košili a barevných ponožkách nasměroval. Až odzbrojující cit pro dirigování, empatii a práci s náladou publika bez jakékoliv otravné manipulace, dovedl místy účastníky k dojmu, že i oni jsou profesionální hudebníci. Nevídaná byla i znalost textů, byť vesměs legendárních songů (Beatles, Bee Gees či zmínění Queen). Publikum zpívalo s intenzitou, jakou u tuzemského publika nevídáme často a jezdíme si za tím za velkou louži. Zjevně šlo o generační průlom, náctiletých bylo na místě nespočet.
Přes své mládí Jacob Collier opanoval pódium jako král. Famózní hlasové možnosti – barvou připomíná tu George Michaela, tu zase Freddieho Mercuryho –, sebevědomá klavírní hra mísící jazzové i popové postupy, roztančená kytara. To vše publiku předkládal s plyšovou dýní na hlavě bez zbytečných manýr a s potutelným lišáckým úsměvem. Snad by se inteligentní a multitalentovaný Londýňan neurazil, když napíši, že si získal srdce narvaného sálu jako kdysi dávno napříč světem utíkající Forrest Gump. Jako bychom mu drželi palce, ale nechtěli ho pustit z pódia.
Od inovativně až intimně uchopených balad (třeba Fix You od Coldplay), přes vlastní zvukově bohatě vrstvené skladby, po ve stoje odehranou přídavkovou palbu Thriller (Michael Jackson by myslím plesal štěstím), jako by interpret před očima v průběhu celého setu rostl a stával se dospělejším a vyzrálejším. A stoprocentnímu záseku se autor textu zdráhá snad jen z důvodu trochu zbytečně natahované opakované práce s publikem v závěrečné třetině večera. Méně by v tu chvíli mohlo být více, ale to na magii koncertu tolik nemění. Koneckonců i božský McFerrin dodnes místy nezkrotí svůj talent.
Pokud dnes jiný fenomén Harry Styles udává tón nové generace v maximální otevřenosti a přístupu k odlišnostem, a Kendrick Lamar je jejich Dylanem, pak Jacob Collier v tak ranném věku ohromuje citem pro naladění se na svoje posluchače. V jejich dirigování nezneužívá své dominance, jen přirozeně napomáhá člověku hledat v sobě to lepší. S takovým vzorem jsou ti nejmladší v publiku v těch nejlepších rukou.
Jacob Collier
JazzFestBrno, 31.10. 2022, Sono Centrum
Verdikt: 95%