Anne Erin Clark vystupující jako St. Vincent si letos za desku All Born Screaming odnesla ocenění za Nejlepší alternativní desku. Píseň Broken Man vyhrála Nejlepší rockovou píseň a St. Vincent zvítězila i v kategorii Nejlepší alternativní vystoupení. Do Prahy však nepřijela s velkou kapelou, ale s velmi intimním a křehkým vystoupením, kde ukázala, že její písně fungují i ořezané naprosto na dřeň na samý základ písničky.
Annie na pódium v naprosto nacpaném sále vystoupila těsně před desátou hodinou večer a začala písní Candy Darling. Tou své koncerty často končí. Celý koncert až na pár výjimek odehrála za doprovodu jazzové klavíristky Rachel Eckroth, s níž spolupracuje už od desky Daddy’s Home. A jejich vzájemná chemie se přenesla do celého klubu. Posluchači byli během první skladby až nábožně potichu a ihned vtaženi do hudebního zážitku. Takové ticho jsem na koncertě dlouho nezažil, a na rockovém možná vůbec nikdy. Hned při druhé písničce si St. Vincent vzala svojí signature kytaru Ernie Ball Music Man, která je s hudebnicí spojená roky. Mimochodem, víte, že časopis Rolling Stone ve svém prestižním žebříčku nejlepších kytaristů a kytaristek všech dob umístil před dvěma lety St. Vincent na 26. příčce? V pondělí v Arše ale nešlo o sóla. Bylo to o tom ořezat písničky napříč alby na totální dřeň, na totální základ, na samotné pomyslné atomy. A bez všeho rockového pozlátka to prostě pořád funguje. To je znamení, že písně St. Vincent jsou jednoduše skvělé. A její hlas? Paráda!
St. Vincent na pódiu vtipkuje, že se jí Praha líbí, akorát se tady prý moc perou Irové. Někdo z publika zakřičí I Love You Annie a hovoří podle mne za všechny v sále. Dočkáme se starého hitu Laughing With a Mouth of Blood zahraného sólově pouze s kytarou. Stejně tak i píseň Strange Mercy ze stejnojmenné desky.
Zatímco Annie vypráví o spolupráci s Davidem Byrnem, přemýšlím, kde je vzduch a taky o tom, že jsem na koncertě, kde prakticky až na pár výjimek nekoukám na les telefonů. A chápu to – vystoupení je tak křehké, a tak magické, že by ho tento nešvar dost možná naprosto zkazil. Na St. Vincent prostě dorazili fanoušci, kteří se chtěli zasnít a dostali krásný a křehký, neopakovatelný set. Když bych chtěl parafrázovat slavný výrok fotbalového trenéra Arsene Wengera: Když milujete hudbu, musíte milovat St. Vincent!
Na poslední část koncertu se opět na scéně připojí Rachel. A koncert opět ožije. Zazní hit Flea a než dojde na největší doják, hudebnice publiku sdělí, že společně můžeme být silnější než každý zvlášť někde sám na svém telefonu – I Bring Hope From America zakřičí do Archy+ St. Vincent a okamžitě se sama sobě začne smát. Připomíná mi to až kabaretní vystoupení. Aby svou myšlenku St. Vincent podtrhla, vyleze na na klavír, na němž odzpívá první polovinu hitu New York. Pak se ale rozhodne řekněme velmi lascivně a poťouchle znervózňovat chudinku Rachel za klavírem, která nepřekvapivě udělá chybu a dojde na společný smích.
Byl to krásný koncert a neopakovatelný zážitek. Doufám, že obě hudebnice dobře dorazí na další koncert a už nepoletí nejmenovanou leteckou společností na kterou si tolik stěžovaly.