Tematické projekty se v současné době moc nenosí, hudební scéna dospěla do stádia malých formátů, především singlů. Už to, že někdo neúnavně staví svoji produkci primárně na albech, může vypadat jako něco zpátečnického. A když jde o album, které se jaksi od podstaty musí na koncertě hrát celé, a to navíc v pořadí skladeb, ve kterém bylo nahráno, nemluvě o tom, že zhudebňuje víc než sto let starou literární látku, to už je z úplně jiného světa a jiné doby.
Ale na tohle všechno zjevně Kafka Band kašle – a vyplácí se mu to. Akropolis byla lidmi napěchovaná k prasknutí a publikum bylo nebývale pozorné, žádné velké courání pro pivo nebo na cigáro se nekonalo. Bylo by totiž škoda připravit se byť o pět minut programu. A to nejen hudebního, který prostě navazoval na sebe, neboť Der Process, jak název napovídá, je de facto zhudebněný příběh stejnojmenného románu Franze Kafky, ale také programu mluveného.
Kafka Band má totiž dva frontmany. Jedním z nich je zpěvák Jaromír Švejdík (ex-Priessnitz), který se v projektu, nebo alespoň na tomto koncertě, skoro bez výjimky držel pouze vokálů, a druhým spisovatel, germanista a germanofil Jaroslav Rudiš. A ten svou přítomností pódium naprosto ovládl. V průběhu let práce s Kafka Bandem zjevně získal Rudiš na jistotě na pódiu a jeho vstupy do samotných písní, jež se pohybují někde mezi čtením prózy, rytmickou recitací s jemnými náznaky rapu, a jakýmsi insitním zpěvem, jsou naprosto přesné, zapadají do konceptu a jsou nesmírně důvěryhodné a autentické.
A pak je tu ještě druhá část Rudišova fungování na scéně, a to je moderace koncertu. Kdo by čekal, že vystoupení kapely, která křísí odkaz Kafky vnímaného jako „krále depresářů“ (což je zažité a velmi nepřesné klišé, jak potvrdí nejen každý literární historik, ale i pozorný čtenář), bude nějakým supertemným zážitkem, byl by na omylu. Rudišovy glosy k jednotlivým písničkám, tedy vlastně jakýmsi dějstvím Procesu, byly nesmírně vtipné, plné nadhledu a odlehčení, byť samozřejmě samotný Proces jako takový nikterak nezesměšňoval. Každopádně, návštěvou více koncertů bude zajímavé zjistit, kolik ze svých monologů a kontaktních „hlášek“ vůči divákům měl Rudiš připravených a kolik byla čirá improvizace. Ne že by na tom záleželo, působil ale velmi pohotově.
Kafka Band na pódiu je samozřejmě živější, dynamičtější kapela než na albu (které je nicméně ze všech tří nepochybně nejlepší), některé písně mají vysloveně hitový potenciál, stejně jako jej měly některé songy z předešlých alb Das Schloss/Zámek a Amerika – výběr z nich Kafka Band zahrál v přídavku a bylo znát, že publikum má pečlivě „nastudováno“. Franz Kafka by se asi dost divil, kdyby viděl, jak na písničky inspirované jeho romány lidé v 21. století tančí a prozpěvují si refrény...
Hodnocení: 89 %
Kafka Band, Praha, Palác Akropolis, 15. 1. 2024
