Jak bylo uvedeno v programu, tak se jako předskokanka pomalu se zaplňujícímu Futuru představila písničkářka Bára Šarafínová. To jméno mi nic neříkalo, tak jsem využil strýčka Googla. Dozvěděl jsem se o ní od něj spoustu zajímavých věcí, za které si zaslouží respekt (ano, starý bílý heterosexuální muž nemusí být nezbytně zaprděný zpátečník). Třeba to, že je jedním z hlasů brněnské queer scény, že je členkou brněnsko-pražského queer seskupení Kolektiv Plusko+ a že toho pro queer scénu nedělá vůbec málo. Ale vůbec nic o její hudební tvorbě kromě toho, že vloni vydala debutové EP ne*podlehnout. Takže když jsem na koncert jel po D1 do Prahy, tak jsem si ho poslechl. A na rovinu, ta nahrávka mě nepřesvědčila. O to větší překvapení pro mě byl její set naživo.
Večer svým setem zahájila Bára Šarafínová
Sama k s kytarou a občasnými elektronickými podklady zahrála svoje autorské skladby, které zněly daleko lépe než na nahrávce. Ta introspektivní zajímavá a silná témata v textech sice prodává na můj vkus hodně na první dobrou, což samozřejmě může být záměr, ale mě by se v nich trocha poetické tajnosnubnosti určitě líbila. Ale i tak to bylo smutně příjemné vystoupení, které nás naladilo na temnou, zádumčivou, a hlavně upřímnou hudbu Porridge Radio.
Dana Margolin se necpe do popředí, přesto na sebe strhává pozornost
Po krátké pauze na pódium nastoupili Porridge Radio vedeni frontmankou Danou Margolin. Zbytku aktuálního turné se bohužel z osobních důvodů nemůže účastnit klávesačka Georgie Stott. Proto si pro posledních deset koncertů turné skupina našla sympatickou náhradu, a i v Praze se za klávesy postavila Rosemary Moss. Setlist byl postaven převážně na skladbách z posledního skvělého alba Clouds in the Sky They Will Always Be There for Me, ale v jeho závěru zaznělo i několik songů z předchozích nahrávek. Od prvních tónů hudby a hlasu Dany Margolin, která stála za mikrofonem jakoby v ústraní na pravé straně pódia (z pohledu diváků), bylo jasné, že je to ona, o kterou půjde především. Že to bude o její kytaře, o jejím nakřáplém a úzkostně rozechvělém hlasu a o emocích v jejích textech. Doprovázena zbytkem kapely a jejich střídavě drsnou a střídavě úspornou instrumentaci, si s každou další skladbou publikum více a více podmaňovala a vtahovala do svého světa plného emocionálních vzestupů a pádů. Ze svého ústraní se vypravila na výlet do středu pódia pouze několikrát, aby interagovala s basákem Danem Hutchinsem. Proto bylo velkým, mile lidským, překvapením, když v jednom okamžiku s kytarou seskočila z pódia mezi nadšené diváky. Ale nebylo to samozřejmě o moshpitech, které by se stejně k jejich sklíčenému indie/alt-rocku nehodily. Bylo to o pohupování, zakloněných hlavách se zavřenýma očima a o vnímání té silné hudby.
Porridge Radio dorazili s náhradní klávesačkou
Říká se, že krása spočívá v jednoduchosti. Hudba Porridge Radio ve Futuru, i přes tu propracovanost a vybroušenost, zněla jednoduše. Byla krásná, a i přes svoji vzdorovitost a častou pochmurnost textů vlastně radostná. Z koncertu jsem odcházel v povznesené náladě a jakoby lehčí. Jako by ze mě hudba Porridge Radio sňala tíhu života. A myslím, že jsem nebyl sám. Byl to krásný koncert a zničujícím způsobem skvělý, naléhavý a katarzní, a současně osvobozující hudební zážitek.
Hodnocení: 89 %
Porridge Radio, Support Bára Šarafínová
Futurum, Praha
12. prosinec 2023
Z koncertu Porridge Radio publikum odcházelo s pocitem lehkosti