Jakékoliv vystoupení pardubické folkové party, která v roce 2024 oslaví už dvacet let na scéně, je dosti specifické. Především díky rodinné atmosféře a silnému poutu mezi členy samotné kapely, což by až tak zvláštní nebylo, neboť je polovina uskupení zároveň rodinou opravdovou, ale i ve vztahu s diváky. Ti leckdy za svou oblíbenou kapelou jezdí přes celou republiku, jen aby ji mohli zase vidět živě.
Jak už bývá u Marien zvykem, i v pražském divadle byste včera lístek před koncertem sháněli marně, neboť bylo do poslední sedačky zaplněné publikem snad všech věkových kategorií. Pokud by měl náhodou někdo pocit, že folk je v současnosti žánr tak akorát pro tetky a strejdy z vesnice, obrovsky se mýlí. Alespoň to tak platí u Marien.
Jakmile jsem vstoupil do zaplněného předsálí Gongu, připadal jsem si, jako bych byl na velké oslavě, kde se mezi sebou navzájem všichni znají. U baru i u šaten se tvořili velké hloučky lidí ve velmi dobré náladě a navzájem si vyprávěli své zážitky s touto kapelou. Jak jsem posléze zjistil, obvykle se o chvíli dříve vůbec neznali. Brzy se takové klubko vytvořilo i okolo mě a bylo to velice příjemné setkání. Prostě něco, co jinde obvykle nezažijete.
Pojďme ale k tomu nejdůležitějšímu - samotnému koncertu. Jak už jsem zmínil, kapela ten večer vystupovala o jeden ženský vokál chudší, což vzhledem k pestrosti repertoáru skoro nevadí, neboť ve svých začátcích také využívala jen jednu zpěvačku. Logicky se tak na setlist dostalo mnoho starších kousků, ale i takových, které kapela v plné sestavě moc nehraje – například skladby Půlnoční session či Šest věrných mužů, které osobně považuji za jedny z nejlepších skladeb Marien. Došlo také na novou skladbu Na stejné lodi, která měla podle slov Víti Troníčka v Gongu svou premiéru. Hráli ji už sice na třech přechozích koncertech, ale pokaždé blbě, tak se to prý nepočítá.
O humorné historky a trefné bonmoty všech aktérů nebyla během celého vystoupení nouze. I když většinu času mluvil právě frontman Troníček, ostatní mu zdatně šlapali na paty, a každý sebemenší přeřek vyvolal patřičnou odezvu. Když se pak z jedné takové situace stal vyloženě debatní kroužek mezi samotnými členy kapely, Troníček reagoval k publiku slovy: „Prosím vás, pokud je mezi vámi nějaký začínající muzikant, dám vám jednu radu. Nikdy si do kapely nezvěte rodinu.“ Jako již několikrát ten večer byl i tento bonmot ohodnocen smíchem a potleskem celého publika.
Celý koncert proběhl bez sebemenšího zádrhelu a ozvučený byl perfektně. Jak by to také mohlo být jinak, když už se dvacet let stará o zvuk kapely školník Víti Troníčka ze střední školy! To už člověk stihne vypilovat leccos. Když přesto náhodou došlo k nějakému přehmatu na nástroji, kapela to hned obrátila ve srandu: „Vidíte, my celou dobu čekali, že Michal (Paták, kytarista) pokazí text a on přitom spletl akordy!“
Hlavní bodem večera byly samozřejmě samotné písně, které v podání Marien zní naprosto jednoduše a chvílemi to vypadá, že složit takovou písničku je hotová sranda. Přitom se podle mě jedná o jedny z nejlepších folkařských kousků naší doby, a když se do toho opře hlasově celá kapela, vstávají vám chlupy na rukou od úžasu, co tahle parta, která si brnká pro radost, dokáže.
Vrchol koncertu byl okamžik, kdy kapela až jako třetí přídavek zahrála legendární Zrcadla. Hned od prvních tónu se totiž ke kapele přidal sbor v podobě celého osazenstva Gongu. Snad jediný, kdo nezpíval, byl zvukař, který do poslední vteřiny koncertu nespustil oči z obrazovek.
Jakýkoliv koncert Marien stojí za návštěvu. Zajít na něj bych doporučil každému bez ohledu na to, jaký žánr je mu blízký. Dostane se mu neopakovatelného zážitku s partou obyčejných lidí, kteří tvoří neobyčejné písně. Dokáží vyléčit jakkoliv bolavou duši bez ohledu na její věk.
Marien
20.12.2022
Divadlo Gong, Praha
Hodnocení: 92%
I skladba O synku Můj na předvánočním koncertu zazněla