Je to již více než 26 let, co při cestě na koncert do Třebíče řidič na D1 ztratil kontrolu nad autem a projel do protisměru. Při těžké nehodě zemřeli Martin Pokora a Mario Feinberg. Oba z tehdy slibně rozjeté skupiny Narvan. Po jejich neotřelém hudebním stylu označovaném jako drsný crossover, melodické funky a popový underground, na dlouhou dobu zůstalo na tuzemské scéně smutné prázdné místo. Vloni se na ni však kapela po té dlouhé odmlce vrátila. Původní tři členy Libora „Mikeše“ Mikošku, Zdeňka Smetanu a Jana „Hanse“ Machalu doplnili Tomáš „Rendy“ Sobotka a Petr Havlík z třebíčské kapely Jezerel. Společně znovu oživili skladby ze všech tří alb a vyrazili s nimi na klubová pódia.
Kapela se v po strop zaplněném Metro Music Baru představila v setupu, který si již vyzkoušela 8. dubna 2026 na koncertě v brněnském Mahenově divadle. Tedy doplněná o dechovou sekci a hostujícího klávesáka. A byla to jízda! Pánové v nové sestavě na pódiu předvádějí precizní muzikantské výkony, sehranost snad ještě lepší než tehdy, a vysoké nasazení. Narvan se po letech vrátil ve skvělé formě, která neztratila nic ze své syrovosti a typického funky groove. Z pódia proudila nakažlivá energie. Publikum reagovalo na každý zahraný song nadšeně, a to v něm k mému překvapení nebyli jen pamětníci jako já, ale i nepřehlédnutelné množství velmi mladých fanoušků. Koncert se tedy nesl v bouřlivé, ale přesto příjemně přátelské atmosféře.
Když se ke kapele přidala dechová sekce, tedy Jan Kozelek (trubka), Šimon Pavlík (pozoun) a Petr Smékal (saxofon), a hostující klávesista Milan Nytra, klasické funkrockové Narvaní aranže získaly až elektrizující rozměr. Co naplat, dechy prostě funku hodně sluší. Za velmi pozitivní považuji, že Tomáš Sobotka se svým zpěvem nesnaží Maria Feinberga kopírovat. Zpívá to po svém, ale snaží se zachovat původního ducha kapely. Daří se mu to výtečně a působí naprosto přirozeně. Narvan během večera nabídl průřez tvorbou, a když zazněly klasiky jako Kulatej svět a L.O.V.E. nebo moje oblíbené Infantilní, Trable nebo Déšť, přistihl jsem se, jak jen stojím s úsměvem od ucha k uchu, zpívám spolu s kapelou refrény a pohupuji se v bocích. Ostatně stejně jako zbytek osazenstva vydýchaného a upoceného klubu. A bylo mi jasné, že ty písně nezestárly ani o den. Je to návrat Narvanu, který má duši a který není jen důstojným odkazem Maria Feinberga a Martina Pokory, ale i novou kapitolou kapely, která mi (a věřím, že nejen mně) chyběla. Byl to prostě parádní koncert prokazující, že Narvan stále umí rozproudit krev v žilách.
Hodnocení: 84 %
Narvan, Groove Brno, Metro Music Bar, Brno, 2026
