„Tenhle koncert byl ten nejkrásnější dárek,“ komentoval viditelně pohnutý Michal Prokop vystoupení Mavis Staples. Vzpomínal, jak si kdysi s kamarádem kupovali první vinylové desky, na kterých zpívala právě tato dáma. „Proto pořád hraju a proto na tom pódiu pořád stojím.“ O tento výjimečný dárek v podobě vůbec prvního vystoupení Mavis Staples v Česku se podělil se všemi návštěvníky festivalu Krásný ztráty.
Dnes již 87letá zpěvačka kdysi bývala členkou rodinné kapely The Staple Singers, aktivně se účastnila boje za lidská práva, přátelila se s Martinem Lutherem Kingem a spolupracovala s Bobem Dylanem, Princem a mnoha dalšími. A teď ve Všeticích zpívala Michalovi Prokopovi i nám ostatním, kteří jsme na Krásný ztráty přijeli. V repertoáru sahala do minulosti k písním The Staple Singers, ke coverům jako třeba For What It’s Worth od Buffalo Springfield, ale i k úplně novému materiálu ze své oceňované loňské sólovky Sad and Beautiful World. V úvodu koncertu řekla, že přijela reprezentovat chicagskou scénu a její slavné zástupce, jako byl mimo jiné Howlin’ Wolf, načež zavyla v imitaci hlasového projevu onoho starého bluesmana. „Snažím se o to už dlouho, ale pořádně se mi to povedlo poprvé až právě dnes,“ spokojeně komentovala.
Vystoupení Mavis Staples bylo dárkem pro oslavence i publikum. Foto: Eva Došková
Její kapelu vedl kytarista Rick Holmstrom, stylově ve vestičce a tmavém klobouku, s černobílým Telecasterem v rukou, prostě přesný obraz toho, jak si asi představujeme starého amerického hráče rhythm and blues. Muzikanti hladce propojovali blues, gospel i soul, Rick si občas zahrál úsporné sólo, hlavně ale nechali zářit Mavis. Ta si v průběhu koncertu občas sedala, většinu toho ale odzpívala ve stoje a hlas měla pořád silný. Celkově působila vitálním dojmem, od pohledu by se nezdálo, že ji od vedle stojícího Holstroma dělí celá generace. Byl to výjimečný hudební zážitek.
Po jejím koncertu si Michal Prokop převzal narozeninový dort a gratulace od plejády přátel a hudebních kolegů na místě a prostřednictvím přednahraných zpráv i na dálku. Mavis Staples mezi gratulanty nebyla, ta totiž jako pravá hvězda odjížděla v autě pryč, ještě než dozněl finální potlesk, jak glosoval Prokop.
Michal Prokop na Krásných ztrátách slavil osmdesátiny.
Oslavenec vystoupil během festivalu klasicky dvakrát ve dvou různých formátech. V pátek večer s celou velkou sestavou Framus Five, v sobotu potom zahajoval hudební program koncertem s triem. Na obou vystoupeních se předvedl jako stále energický zpěvák, který má bohatý repertoár kvalitních starších písní a zároveň má stále co říct nového, zejména v podobě materiálu ze špičkové nové desky Ostraka. Skladby napříč dvěma koncerty téměř neopakoval. S Framusem se položil do rockovější polohy, zároveň nechával vynikajícím instrumentalistům okolo sebe spoustu prostoru předvést se v sólech. A třeba během jednoho z prvních sól kytaristy Pavla Marcela rozverně předstíral, že to divoké elektrické sólo hraje on na nezapojenou akustickou kytaru. Zkrátka měl energie na rozdávání. V akustickém koncertu v triu s kytarou a houslemi se pak zase přeladil na bluesovější notu.
V průběhu pátečního vystoupení bohužel jeden pán v publiku potřeboval lékařskou pomoc, a tak se koncert musel na čas přerušit. Naštěstí ale všechno dobře dopadlo a všichni měli pro mimořádnou situaci pochopení, takže se nakonec jen celý program protáhnul a narozeninová přání se přesunala na sobotu.
Festival Krásný ztráty je kromě příjemné atmosféry známý i vynikající dramaturgií a obojí mohu po své první návštěvě Všetic potvrdit. Nejen hlavními hvězdami je návštěvník živ, a v programu se střídaly hudební legendy se zajímavými interprety mladší generace. Michal Pavlíček, který nedávno slavil 70 let, respektive verzi 7.0 sebe sama, přijel se dvěma vzácnými hosty. S Bárou Basikovou připomněl éru Stromboli, Radek Škarohlíd se zase vyřádil na materiálu od Pražského výběru. A Pavlíček samozřejmě zářil s vybroušenými kytarovými sóly.
S Michalem Pavlíčkem připomněla éru Stromboli Bára Basiková.
Emma Smetana s Jordanem Hajem předvedli skvěle zahrané i zazpívané vystoupení převážně svých společných písní, proložené vtipným povídáním, kdy se občas láskyplně špičkovali, zvlášť když se Jordan rozpovídal a Emma se snažila hlídat čas (který pak opravdu museli lehce přetáhnout). Tím nejsilnějším momentem ale byl cover Slunečného hrobu, jehož text napsal Jiří Smetana, otec Emmy. Písničku od Blue Effectu Emma zahrála v jemném minimalistickém provedení, jen úplně sama s klávesami.
Rufus Miller ze sebe vydal na pódiu všechno.
Skvělé koncerty zahráli i mnozí další, o nichž se kvůli rozsahu už nemůžu tolik rozepsat. Garage s Tonym Ducháčkem, Vladimír Merta v duu s Ondřejem Fenclem, stále výborná Aneta Langerová, soškou Anděl letos oceněná Klára Vytisková… a mnozí další. O rockový závěr druhého dne se pak postaral Rufus Miller se svým triem, který jako vždy nechal na pódiu úplně všechno, a pak kapela The Ragans s talentovaným zpěvákem a multiinstrumentalistou Rodem Raganem, který společně s Pavlem Marcelem a dalšími českými muzikanty připomněl klasický rock 70. let.
Tak si připijme na další roky Krásných ztrát i Michala Prokopa!