„Celý koncert jsem vás prosil, abyste zpívali, co to jde, teď vás požádám o ticho,“ říká Ed Sheeran v druhé půlce přes dvě hodiny dlouhého koncertu a spouští Tenerife Sea, milostnou píseň, kterou napsal pro svou ženu poté, co ji pozoroval na after party Grammy. Tehdy projel svou první nominaci (ze sedmnácti) na tuto prestižní cenu a tuto nevýhru proměnil v jednu z mnoha svých silných skladeb. Byl to jeden z komornějších momentů koncertu, který tenhle zrzavý třiatřicetiletý Angličan v Hradci Králové odehrál – většina večera byla rozjetější radostnou oslavou hudby. Jeden člověk stál v srdci parádní zábavy pro desetitisíce dalších. Co lze o takové akci povědět?
Začnu zkraje. Náš plán byl stihnout první předskokanku na hlavním pódiu - Ewu Farnou. (V areálu už během odpoledne proběhla řada malých „buskerských koncertů, které bavily brzo příchozí.) Z blízkého ubytování jsme jeli taxíkem, což znamenalo nemalou procházku k hlavní bráně, již absolovali i ti, kteří přijeli kyvadlovou dopravou. Když jsem poprvé zahlédla šest šikmých věží, které lemují kruhové pódium, přemýšlela jsem, jestli spíš připomínají pouť, nebo kvůli tomu, že jsou nakřivo, působí trochu postapokalypticky... Sheeran si s sebou po světě na Mathematics Tour vozí celou koncertní arénu – kruhové pódium a tribuny, které ho obklopují, s pohodlnou kapacitou pro nějakých šedesát tisíc lidí.
Když vcházím do koncertního areálu – hradeckého Parku 360, hraje právě Ewa Farna. Hned s první písničkou mi vyhrkly slzy, a to jsem ještě stála mimo tribuny a způsob, jakým Farna dokázala na tomhle působivém pódiu zazářit, jsem sledovala jen na zavěšené nekonečné obrazovce, která dění na pódiu přenášela do všech stran. Právě kvůli té, a nikoliv, protože Sheeranovi při navrhování své budoucí stage ujela ruka, jsou věže šikmo – aby velkorysou promítací plochu udržely. Když se pódium rozsvítí a ožije hudbou, najednou nepůsobí ani pouťově, ani postapokalypticky, ale geniálně. Je to nejlepší způsob, jak se přiblížit tolika lidem. Díky němu měl člověk pocit, že ta postavička s kytarou, je vlastně nadosah. Sheeran není zdaleka první, kdo kruhovou stage využívá, ale často k vidění není, a pokaždé taky není využita tak dobře.
Foto: Jiří Heller
Ještě před Edem Sheeranem hrál Calum Scott – jeho koncert by byl jistě větší zážitek, pokud bychom ho nestrávili ve frontě na občerstvení. Ráda bych organizátorům vyjádřila uznání. Dle naší zkušenosti byla dobře organizovaná doprava do areálu, nebyl problém si nabít kredit na náramky pro bezhotovostní platbu, příchod i odchod z areálu byl plynulý. Nápoje člověk získal v rozumné době. Jen najíst se vyžadovalo dávku trpělivosti, což byla vzhledem k tomu, že je akce takových rozměrů celoodpoledním programem, pro návštěvníky nepříjemná komplikace, stejně jako delší čekání na výjezd z areálu pro část návštěvníků, kteří přijeli autem až na placená parkoviště na místě. Jednodenní akce takových rozměrů se zde ovšem konala poprvé a možná již druhý den se tyto mouchy podaří vychytat.
A samotný koncert? Ve čtvrt na devět proběhl vyhrazeným koridorem na scénu Ed Sheeran a spustil Castle on the Hill. Už to naznačilo, že to bude bezchybná show. Brzy došlo na barevné „denní“ ohňostroje a klasickou pyrotechniku a šlehající plameny. Přesto si Sheeran zachoval svou unikátní schopnost i na megakoncertu vytvořit dojem blízkosti. Kamarád mi den před prvním hradeckým koncertem vyprávěl, že měl kdysi to štěstí, že Eda Sheerana náhodou viděl na britském festivalu Glastonbury hrát kdesi nad ránem ve stanu pro pár lidí. Musel to být výjimečný zážitek, který mu z celého srdce přeji i závidím, ale vtip je v tom, že Sheeranovi se nějakým zázrakem daří dojem blízkosti s publikem a jedinečnosti okamžiku zachovávat i dnes, když je globální megastar. A na aktuálním turné mu to jde ještě o dost líp, než když naposledy vystupoval v Praze. Z tribun si ho lidé mohli vychutnat jako na dlani a z plochy to všude bylo k pódiu relativně blízko.
Loni vyšla dvě Sheeranova alba a jak během koncertu řekl, jsou odrazem nejtěžšího období v jeho životě. V písních se pere mimo jiné se ztrátou nejbližšího kamaráda i rakovinou své ženy. Proto z těchto desek hrál poskrovnu - tíživou atmosféru si nepřál.
Zbytek vystoupení byl průřezem ze všech alb - Matemathics Tour je ostatně bilanční - uzavírá sérii alb pojmenovaných matematickými znaky. Sheeran ji začal už v roce 2011 debutem a zakončil loni. I když měl člověk v půlce koncertu pocit, že už všechny hity slyšel, zbývalo jich požehnaně až do samého závěru. Spolu s předskokanem Calumem Scottem zazpíval jeho hit You are the Reason, jinak bez větších prodlev projížděl své best of.
Koncert měl dynamiku, občas zvolnil a Sheeran ukázal, že to umí pořád jen s kytarou a loopery, jindy ho doprovázela kapela, která využívala pódia na úpatí oněch šikmých sloupů. V centru byl Sheeran sám a buď se točil na pojízdné plošině, která mu pomáhala pojmout celých 360 stupňů kolem něho, nebo pobíhal a poskakoval kolem vlastní silou. Občas jsem si jen přála, aby se začal otáčet i proti směru hodinových ručiček a nejel celý koncert jen jedním směrem.
Uteklo to jako voda a na přídavek už nebylo moc lidí, kteří by se zdrželi tance, zpěvu a mohutného potlesku. Nadšení bylo patrné na všech a nutno dodat, že návštěvníci byli všech generací. Vidět skupinu tří babiček trsat na Shape of You bylo stejně radostné, jako sledovat křepčící děti, kterým je ještě jedno, že si před nimi Ed Sheeran zrovna v romantické baladě vylévá srdíčko. Zvuk byl perfektní, show taky – vlastně jednoduchá, ale v každé chvíli efektní.
Cestou zpět ke kyvadlové dopravě nás chytla bouřka, která se nad Hradcem naštěstí prohnala rychle a téměř bez větru. A tak ji považuju za kapky deště, které se koncentrovaly nadšením a areál skropily pro štěstí. Přeháňka přišla až po koncertu a zajistila, že druhý den bude v Hradci Králové menší vedro. Pokud na něj zamíříte, vyrazte s předstihem, přeci jen taková akce má své časové nároky. Starejte se o sebe a moc si to užijte. Je to perfektní zážitek.
Hodnocení: 96%
Support: Ewa Farna, Calum Scott
27. červenec 2024, Hradec Králové, Park 360