Opona se zvedá a z hlubin dlouhého mola vystupuje jako čarodějka či pohanská kněžka Florence Welch. Oděná do splývavých černých šatů na sebe svou aurou okamžitě strhává pozornost a nastoluje atmosféru celého večera. Prim bude hrát folklórní symbolika, mysticismus i ženskost a hněv. A samozřejmě hlas o síle hurikánu a divoké tančení jak při sabatu.
Páteří koncertu byly písně z nejnovější desky Everybody Scream, které Florence + the Machine velmi umně doplnili hrozny ze zbylých pěti alb. Rozjezd, kde zpěvačce sekundoval čtyřčlenný taneční ansámbl Witch Choir, byl značně temný a hutný, ale zároveň sebevědomý a suverénní. Žádné vlažné a postupné rozehřívání, ale rovnou na věc.
Na pražský koncert zpěvačka nepovolila fotografické akreditace, snímky pochází z předchozích zastávek turné.
Že je Florence Welch vynikající zpěvačka a také silná osobnost, ví české publikum už od jejího prvního tuzemského koncertu na Colours of Ostrava v roce 2019. Od té doby svůj projev ještě více vycizelovala, zároveň ale došla i ke zklidnění. Už nepotřebuje celou dobu poskakovat jako čertík, sílu nachází i v obyčejných gestech ruky, o divokost i názorné šílenství se ve vybraných momentech starají čtyři přidružené čarodějky.
A ve vší temnotě, které písničky Florence + the Machine přinášejí, nechybí samozřejmě ani světlo. Pódium je totiž pro Florence Welch místem, kde je svobodná, bezstarostná a bolístky nechává za sebou. To koneckonců deklaruje i tím, že do setlistu po více než deseti letech zařadila píseň Never Let Me Go. „Nechtěla jsem ji už nikdy zpívat, protože mi připomíná nepříliš šťastné životní období. Když jsem však viděla, jaký význam pro vás má, našla jsem k ní znovu cestu i já. Teď totiž nevidím bolest, ale vás, jak jste šťastní,“ sdělila tenkým hláskem a skoro zakřiknutě publiku.
Právě kontrast mezi civilní Florence Welch a jejím nekompromisním koncertním alter egem je jedna z přitažlivých věcí na téhle britské formaci. Vnáší to do vystoupení vrstevnatost, díky které leckteré citlivější ucho promine i pár intonačních a rytmických nepřesností. Zpěvačka osciluje mezi divoženkou a vůdkyní kultu, když se na barikádách natahuje k fanouškům, objímá je a nechává do jejich uší šeptem doznít slova písní jako posvátnou mantru.
Pražský koncert, nebo spíše hromadný ceremoniál, měl od začátku do konce drajv, energii, extatické okamžiky, i ty introspektivní. Zkrátka všechny odstíny, které Florence Welch do svých písní pečlivě vkládá. A naživo jsou díky teatrálnímu ztvárnění ještě živelnější než na studiových nahrávkách.
Hodnocení: 90 %
5. březen 2026, O2 arena, Praha