Před nástupem zpěváka, byla na pódiu zatažená nařasená opona a před ní stál klavír. Nic víc, nic míň. Tom Odell v těchto kulisách otevřel večer novinkami z desky A Wonderful Night. Na úvod zazněl Strange House a následně pomalá balada Ugly, čímž se zpěvák hned zkraje ukázal ve své poloze něžného klavíristy, který je intonačně naprosto přesný a jehož hlasové vibrato zaplnilo celou halu.
Opona, která byla zatažená jen na první tři písně zastala funkci promítacího plátna. V písni Ugly, ve které se zpívá I’m standing in the mirror (Stojím před zrcadlem), se na plátno promítal ve zdvojené podobě, jako by hrál před zrcadlem a slovy písně promlouval sám k sobě, což celé vystoupení příjemně ozvláštnilo.
Během následující skladby Odell potěšil všechny přítomné fanoušky. Obecně toho v průběhu koncertu moc nenamluvil, ale před skladbou Best Day of My Life zmínil, že je velmi rád, že se mohl vrátit do tohoto krásného města a země. Skladbu pak doprovázely záběry z centra Prahy. Postupně nás zavedly až do Holešovic, přímo do backstage arény. Prostřednictvím promítání jsme tak byli během další pecky Grow Old With Me svědky nástupu zbytku kapely na stage a stržení opony. Ten moment překvapení působil neskutečně efektně.
Nutno ovšem podotknout, že právě ve chvíli, kdy začala hrát kapela, jsem se nemohla ubránit pocitu, že zvuk je naprosto přeřvaný. Rozmanitá kapela, která čítala i saxofon, trumpetu nebo housle mohla krásně navázat na začátek Odellova koncertu, který byl opravdovým pohlazením, což se ovšem stalo jen v některých písních. Ve chvíli, kdy se do toho opřeli všichni, včetně zpěváka, který už nebyl tím něžným písničkářem, se zvuk neskutečně tloukl a party jednotlivých nástrojů úplně zapadly. Místy z toho byl jen velký hluk, a i když jsem se snažila držet nějaké určité melodické linky, většinou se ztratila.
Tyto dvě polohy, krásné emotivní momenty s těmi nepříliš vydařenými, se v průběhu koncertu střídaly. Odellovi víc slušely pomalejší balady, ve kterých vynikly i ostatní nástroje. Například v melancholické skladbě The End, kde překrásně vyzněly housle. Zároveň je to vidět i na publiku. Tomovi fanoušci nepotřebují divočet jako šílení. Nechci tím tvrdit, že by měl Odell hrát pouze unylé balady. Stačilo by ale místy ubrat a netřískat do všech nástrojů zároveň. Tyto nepříliš vydařené chvíle podtrhla světla, která blikala jako na divoké technoparty.
Skladba Spinning, jež zazněla v opravdu překrásné aranži a v níž plně a bohatě vyzněl zpěvákův hlas, přinesla hezké překvapení. V zadní části plochy se najednou rozestoupil hlouček fanoušků, aby vytvořil prostor pro dva tanečníky, kteří skladbu doprovodili velmi ladným tancem ve stylu contemporary. Tohle nikdo nečekal a nádherně to podtrhlo charakter písně.
Velkolepou tečkou se samozřejmě stal největší hit Toma Odella – Another Love. A musím říct, že to byl opravdu famózní závěr, v němž sborově zpívala celá aréna. Mělo to neskutečnou sílu. Z pomalého začátku Odell přešel do rychlé energické polohy a v závěru se ještě podělil o hlavní melodickou linku s houslemi. Nebýt těch přepálených poloh, odcházela bych s dokonalým zážitkem. A tak platí, že míň je někdy víc a příště by jen stačilo trochu ubrat.
Hodnocení: 75%
Tom Odell
19. listopad 2025
Sportovní Hala Fortuna, Praha