Na Sofianových koncertech jsem zvyklý, že ho pomalu neslyším přes neskutečný jekot fanynek. Otevřený prostor Štvanice ale rozhodně pomohl zvuku vyniknout a zpěvák byl krásně slyšet všude.
Stage design ve tvaru hvězdy byl velmi minimalistický, ale právě to se mi líbilo. Šlo tu především o Sofiaana samotného. Čím více zapadalo slunce, tím výrazněji hvězda zářila a nasvícení skvěle pomáhalo zachytit emoce, které sršely z jednotlivých písní.
Sofian se objevil na pódiu vlastně dost překvapivým způsobem. V době, kdy nás hudební hvězdy nechávají dlouho čekat na svůj nástup, zpěvák naběhl na stage ve tvaru hvězdy téměř na minutu přesně a večer odstartoval nadupaným trackem minus 5, kterou následovalo Fancy. Obě písně pochází z alba Khaosan, které Sofian vytvořil společně s Benem Cristovaem. Na pódiu ale jeho nerozlučný parťák tentokrát chyběl. Bena zastoupil playback a Sofian ukázal, že tyto společné songy bez problémů utáhne i sám. Tento večer byl zkrátka tou jedinou hvězdou on.
Ne, že by neměl hosty. Ale ti přišli až později. O pár momentů později, při pomalejším Backstage, se nad Štvanicí pořádně rozpršelo. Za normálních okolností by šlo spíše o negativní moment, déšť ale působil, jako by si ho Sofian snad „objednal“. S mokrými vlasy i tričkem totiž následně rozjel Sexy a Chřestýše. Věřím, že hromada fanynek si v tu chvíli přála, aby si tričko sundal. Bylo to takové… jak to říct jinak… tělesné.
Nadšení publika ještě více gradovalo s příchodem prvního hosta, Adama Mišíka. Se Sofianem na pódiu působili jako parťáci a bok po boku nám předvedli Mary Jane a Ty se díváš. Po Adamově odchodu, kdy už byli fanoušci pořádně vyhypovaní, se Sofian rozhodl zpomalit s Duhou a připravit půdu na trochu rapovější část večera. Hned na ni totiž dorazil jeho day one Reginald, který byl před samotným vystoupením skvělým předskokanem. Když zazpívali Easy easy, jako bych skrz ně cítil tu cestu, kterou si za ta léta společně prošli. A jejíž ovoce právě sklízeli.
Ačkoliv se Sofian do téhle chvíle příliš nezdržoval proslovy a soustředil se hlavně na samotné vystoupení, tentokrát se rozhodl říct, co pro něj premiéra na Štvanici znamená. Právě Reginald totiž kdysi bydlel na Vltavské a když spolu psali písničky, které ještě ani nevydávali, říkávali si, že si jednou na Štvanici zahrají. A teď se jim to konečně povedlo. Pak byla na řadě práce s publikem. Ve 21:00 donutil Sofian všechny na Štvanici zapnout baterky u telefonů, což pomalejšímu love songu dodalo na atmosféře. Následovala TV Shows, jeho vůbec první vydaná píseň s Benem. Ačkoliv tentokrát vystupoval sám, vůbec nezklamal. Dokonce se mezi fanynkami našla i řada těch, které u songu plakaly.
Jakmile TV Shows skončilo, Sofian odběhl pryč. Po chvíli začalo hrát No a co, jenže na pódiu nebyla ani noha. Místo toho se objevil na vrchu stadionu, kde seděl na svém vlastním jméně. S nohama visícíma dolů a kytarou v ruce celá scéna připomínala moment z nějakého romantického muzikálu.
Když už byl zpátky dole, po nějaké chvíli začala hrát Samota, kterou má společně se Steinem27. Ten ale zprvu nikde nebyl. Ve chvíli, kdy jsem si už myslel, že vůbec nepřijde, Stein na stage naběhl v obrovském koženém kabátu, ve kterém vypadal jako postava z Matrixu. Jakmile spolu se Sofianem „zaplnili“ pódium, všude kolem nich létaly ohně.
Další zajímavý moment nastal při Requiem, kdy se Sofianovi podařilo pořádně vyhecovat dav. Když ho poprvé vyzval, aby „udělal bordel“, následně mu řekl, že to byla dost slabota. Poté přišel takový řev, že mi z něj zalehly uši. Hned nato nastal čas na MMA, při kterém se Štvanice skoro otřásala. Dav znal hit slovo od slova a nadšeně u toho skákal a běsnil.
Mezitím, co fanoušci rozdýchávali obdivuhodný výkon, dorazil na pódium Sofianův tým, který mu slavnostně předal dvě platinové desky za alba Densparar a Khaosan. Na Sofianovi byla nát pokora – jednalo se o jeden z nejdojemnějších momentů celého večera.
Předání platinových desek zároveň značilo začátek konce vystoupení. Při Hedvábí se Sofian rozhodl seběhnout ze scény a začít pobíhat po ploše pod ní. Zpíval přímo nám, divákům, a na konci písně se odebral do backstage. Bylo ale očividné, že se ještě vrátí.
Po několika minutách vyřvávání o přídavek vyběhl zpátky ven. Tmavé a promoklé tričko mezitím vyměnil za svůj bílý merch a následně nám dal snad svůj největší hit, který v repertoáru má: Slzy. Na samotný závěr šlo o skvělou volbu. Text totiž znal téměř každý, a Štvanicí se tak nesl obrovský sborový zpěv. Byl to konec jako z filmu.
Z koncertu jsem odcházel velmi spokojený. I když nechyběly efekty, tím nejdůležitějším zůstal Sofian a jeho výkon, který byl skvělý. Sám říkal, že se musel hodně krotit, aby si hned na začátku koncertu nevyřval hlas. Bylo vidět, že do každého slova chtěl dát všechno. Vyzdvihnout musím jeho práci s hlasem. Dokázal nádherně zazpívat pomalé dojáky, zarapovat a zároveň pořádně rockově zařvat. Rozhodně byl v tomto ohledu vidět pokrok oproti době, kdy jsem ho před rokem viděl ve Fóru Karlín.
Kromě menších technických potíží způsobených deštěm, tomu koncertu nebylo co vytknout. Byla to přesvědčivá, v dobrém smyslu popová show.
Verdikt: 85 %
