Kapela se 19. května spojila se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, který je pod taktovkou Jana Kučery doprovodil a společně představili jejich největší hity v nové orchestrální podobě ve Foru Karlín.
Oslavy tří dekád kapely započaly už na konci loňského roku dvěma koncerty v O2 areně. Nyní se Chinaski rozhodli spojit se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (který v příštím roce mimochodem oslaví dokonce 100 let od svého založení), stejně jako to v minulosti učinila například Aneta Langerová, Tata Bojs nebo Radůza. Nové orchestrální úpravy několika vybraných písní se ujal klávesista a producent kapely Jan Steinsdörfer.
Michal Malátný s kapelou a s orchestrem za zády otevřeli večer ve Foru Karlín písní Potkal jsem tě po letech. Od samého začátku bylo jasné, že krásně plné předehry budou patřit orchestru. Ty ve mně často evokovaly vyloženě filmovou hudbu. Jednou byly velmi akční, plné, honosné, jindy zase nenápadné, naléhající, jemné, probublávající. Bavilo mě přemýšlet nad tím, jaký hit od kapely Chinaski se za ní pokaždé schovává. Často se jednalo o píseň, kterou byste v ní ani ve snu nehledali. Ve většině případů byly nové aranže opravdu skvostně napsané, pracovalo se s gradací a často je rozzářilo sólo jednoho konkrétního nástroje, který třeba v mezihře zničehonic vplul do melodie.
Naprosto skvěle vyzněla Drobná paralela, kterou posilnil jeden z hostů večera, Ondřej Ruml, který ji doprovodil na banjo. Perličkou pak byla 1970, která se nesla v duch reggae. Ano, dokud jsem to neslyšela, samotnou by mě tohle spojení nikdy nenapadlo. Velmi překvapivou podobu dostaly Punčocháče, u nichž by asi nikdo nečekal, že se dostanou do výběru písní, které společně kapela nazkouší se symfonickým orchestrem. Předehra byla opravdu jak vystřižená z akční Bondovky a krásně v ní dominovaly dechy. Za zmínku pak stojí třeba Vrchlabí, které orchestrální podoba dodala jemný až pohádkový nádech anebo Venku je na nule.
Kromě Ondřeje Rumla se na pódiu objevila také Jitka Čvančarová, která s Malátným zazpívala dvě písně. Jednou z nich byla Dokonalá chvíle z desky 11, kterou také na album nazpívala. Následně si s ním střihla ještě Každý ráno, jejíž orchestrální podoba se mi ale příliš nelíbila, měla jsem pocit, že se vše na stagi tluče. Zároveň mi v písni Čvančarová, která do všeho přimíchala teatrální gesta, úplně nesedla. Kromě toho se občas stávalo, že se Malátnýho zpěv ztrácel a nebyl příliš dobře slyšet. Nebylo tomu tak po celou dobu koncertu, ale například v hitu Zadarmo zpěv převálcoval orchestr i diváci, což byla škoda.
Celkově mě ale tohle spojení neskutečně bavilo. Když slyšíte songy, které jsou vám velmi dobře známé, v úplně jiné podobě, je v tom jistá dávka vzrušení, protože jste v neustálém očekávání, co dalšího vás překvapí. Včerejší večer propojil něco zdánlivě nepropojitelného a Chinaski se divákům ukázali zase malinko jinak. Myslím, že tak ke třicítce nadělili nejen sobě, ale také svým fanouškům krásný zážitek.
Hodnocení: 80 %
SOČR a Chinaski
19. květen, Forum Karlín, Praha
