Do roku 2017 se veletrh jmenoval Babel Med: kdy první část názvu symbolizovala pověstný Babylon a druhá znamenala Méditerranée, tedy Středozemní moře. Po nucené přestávce zaviněné ztrátou regionálních financí, se veletrh loni vrátil pod novým jménem Babel XP, kdy se už kladl důraz na arabský překlad babelu, což znamená brána. Nabídka původně zaměřená na provensálské umělce, africko-arabskou diasporu a hudbu Středomoří se navíc rozšířila takřka na celý svět, přičemž veletrh má podle ředitele Oliviera Reye nově ambice stát se středomořským centrem world music, v němž si lidé navzájem naslouchají a tím pádem lépe poznávají.
Na otázku co je to vlastně ta world music na Babelu sice odpověď dostanete, nicméně chytří z ní nebudete, protože tenhle hudební ekosystém se zkrátka vzpírá všem žánrovým hranicím i popisům. Kamarád muzikant, který tuhle hudbu moc nemusí, protože ji má spojenou s lidmi hrající etno v podivných kostýmech s ještě podivnějšími nástroji, po dvou dnech na Babelu vznesl dokonce otázku: „A ta world music bude kdy?“ Dosud totiž ve třech povětšinou narvaných sálech nadšeně poslouchal rockové kapely, jazzmany, elektroniky, popové zpěvačky, tango nuevo nebo uvedení skladeb Philipa Glasse a pořád čekal, až na podium dorazí někdo echt folklorní, tedy někdo od world music, a on bude moc jít na pivo. Nedočkal se, samozřejmě, a ne, že by se vrátil domů jako zapálený obdivovatel world music, jenom se na Babelu přesvědčil, že okolo téhle hudby nadále existuje spousta zbytečných předsudků a nedorozumění.
„Čeká vás hudba odsud a odjinud,“ prohlásil Olivier Rey na začátku Babelu a s mezinárodním dramaturgickým koletivem nám naservíroval moderní, současných témat se dotýkající a umělecky vytříbenou hudbu od pětatřiceti kapel z dvacetičtyř zemí bedlivě sledovanou přítomnými českými promotéry, takže je víc než jisté, že nejednu kapelu brzy uslyšíme i u nás.
Výběr z programu:
V současnosti nejznámější marocká raperka Houda Abouz aka Khtek má před sebou několik překážek: bipolární poruchu, berberský původ, konzervativní společnost odmítající její feminimus a macho rapery urážející se navzájem slovem khtek (your sister). Houda Abouz si získala respekt za politickou otevřenost, podporu komunity LGBT a práv žen a neochotu podřídit se mužské hegemonii v arabském hip hopu. Za svou odvahu byla v roce 2020 radiem BBC zařazena mezi sto nejvlivnějších žen světa.
Postrocková skupina Sanam reprezentovala libanonskou undergroundovou scénu, na které jednotliví členové působí v dalších projektech. Zvuk elektrických kytar kombinují s tradiční loutnou buzuq a arabské mody s punkem, freejazzem a výbuchy psychedelie. Zpěvačka Sandy Chamoun pak starou poezii míchá s aktuálními tématy. Pro přítomné na Babelu neskutečný zážitek.
Ana Lua Caiano pro změnu zastupovala elektro underground z Lisabonu. S dlouhými copy a šaty připomínala mladou vesničanku, ale jen do chvíle než zmáčkla první knoflík, zazpívala a spustila rytmicky a zvukově nesmírně originální skladby hluboce zakořeněné v portugalské tradiční hudbě. U labelu Glitterbeat ji právě vyšlo vynikající album Vou Ficar Neste Quadrado.
Stačilo otevřít dveře do sálu a dostali jste takovou ránu, že byste je nejraději hned zavřeli a utekli, ale to nešlo. Drtivá směs hip hopu, karibských rytmů, afrobeatu a funky vás vcucla jako vysavač, až z toho měl haitský raper a básník Vox Sambou škodolibou radost. A hostující zpěvačka Malika (Bokanté, Snarky Puppy) ještě větší. Mimochodem 20. května rodačka z ostrova Guadeloupe vystupuje v Praze, tak si ji nenechte ujít.
Ve Francii narozená, v Kamerunu vyrůstající a později v Lyonu literaturu studující zpěvačka s náběhem k vokální umělkyni, si pohrává s elektronikou, experimentálním popem, kamerunským stylem bikutsi a soulem. V triu s cellistkou a kytaristou měla Cindy Pooch sál okamžitě v hrsti a pobídka k publiku, aby s ní zpívalo a dotvářelo některé písně, nedopadla vůbec lacině. Pouštěla samply, loopovala, recitovala poezii a kamerunský dialekt střídala s francouzštinou. Jestli chcete slyšet progresivní afropop zbavený všech obvyklých klišé, je zpěvaččino debutové album In Nomine Corpus ideální volba.
Naprosto úžasná zpěvačka a šansoniérka Ann O'Aro z ostrova Réunion narozená v místním tradičním tranzovním stylu maloya, zamilovaná ovšem do avantgardního jazzu. Francouzští zvukoví hledači – saxofonista Quentin Biardeau se syntezátory a baskytarista Valentin Ceccaldi – a zpívající bubenický démon Marcel Balbonné z Burkina Faso. Album zatím nemají, pod názvem Lagon Noir ale už delší dobu nabízejí strhující, do padnutí odehraný divoký lektvar kreolské poezie, elektropopu, afrobeatu, jazzu a rocku. Pro spoustu návštěvníků vrchol letošního Babelu.