Obrázek k článku Návrat do devadesátek. Life of Agony fascinují hlasem i příběhem zpěvačky
| Ondřej Černý | Foto: Al Belo

Návrat do devadesátek. Life of Agony fascinují hlasem i příběhem zpěvačky

V rámci vzpomínkového turné k debutu River Runs Red se brooklynská kapela Life of Agony zastaví v Praze. Jedna z nejvíce nedoceněných kapel před třiceti lety našlápla k velké kariéře fantastickým debutem River Runs Red. Svůj potenciál ale komerčně nikdy nenaplnila. Příběh zpěvačky Miny Caputo je ideální ilustrací změn, jimiž společnost za poslední tři dekády prošla.

když na začátku devadesátých let nejvíce zazářily grungeové kapely ze Seattlu, ani hudební scény v dalších amerických městech nezahálely. Ještě koncem předchozí dekády se v Brooklynu dala dohromady čtveřice Life of Agony hrající alternativní verzi metalu stojícího na údernosti a riffech newyorského hardcoru, jemuž osobitost dodával procítěný, až fyzicky bolestivý zpěv Keitha Caputa. I když začátek 90. let přivedl na scénu řadu nových fantastických vokalistů v čele alternativních kapel, Caputo patřil k těm nejvýraznějším a nejlepším.

Na úspěch debutu o dva roky později navázalo album Ugly (1995). Singl Let's Pretend byl i v tehdejší nadupané konkurenci solidní banger, který se dal zaslechnout v rotaci řady rádií.

Po třetí desce Soul Searching Sun (1997) Keith Caputo kapelu opustil. Pro danou dobu nepřekvapivě měl odchod z kapely co do činění s drogami. Mikrofonu se místo něj načas chopil zpěvák Ugly Kid Joe Whitfield Crane, než ho kapela, bez jediné nahrané desky, vykopla.

Caputo se vrátil zpět, ale za celou dekádu vydala skupina jedinou desku Broken Valley (2005). Členové kapely se věnovali i svým jiným projektům a momentum, které měli Life of Agony v polovině 90. let, bylo nenávratně ztraceno.

Navíc následovala druhá pauza. Důvodem bylo primárně sebeobjevování a uvědomování si vlastní identity zpěváka Keitha Caputa. Měl k tomu ostatně dost dobrý důvod. Po narození byl drogově závislými rodiči odložen a vyrůstal v prostředí násilí, zločinu a chudoby. K tomu se navíc narodil ve špatném těle. V roce 2011 oznámil, že je transsexuální žena a po změně pohlaví touží celý život.

I když skupina vydala dosud šest alb a v průběhu kariéry si dala dvě několikaleté pauzy, vždy zůstala spíš záležitostí pro fajnšmekry než naplněním očekávaného. Na druhou stranu ji to dělá zajímavější. Nezvyklost story Miny Caputo v silně testosteronem našlapaném maskulinním světě tvrdého rocku rozhodně nebyla tím, co by nevyvolávalo otázky a často i nepochopení. Že se tento odmítavý náhled na změnu pohlaví vokalistky nevyhnul ani jednomu z členů kapely, bubeníkovi Salu Abruscatovi, dokumentoval jeho vyhazov z kapely. Ta se jasně postavila za Minu.

I když poslední desku The Sound of Scars kapela vydala v roce 2019, koncem loňského roku začala pracovat na materiálu určeném pro novou desku. Na pražském koncertě, kde se představí hned tři ze čtyř zakládajících členů kapely (kromě Miny Caputo, kytarista Joey Z a basák Alan Robert, které na bicí doplní Veronica Bellino), se ale nedá čekat, že by něco z dosud neslyšeného zaznělo.

Společně s Life of Agony se 21. ledna 2023 v klubu Futurum představí další legenda, newyorští PRONG v čele se zpěvákem a kytaristou Tommy Victorem, jediným z původního obsazení kapely. Aby těch postarších chlapíků nebylo na jeden koncert příliš, celou akci zahájí dámské duo Tarah Who? Kapela z Los Angeles, kterou tvoří Tarah Carpenter (kytara, zpěv) a Coralie Hervé (bicí, vokály), hraje špinavější verzi roku. V Praze se představí před vydáním nového alba The Collaboration Project, které má vyjít 28. dubna.