Březnové Natvrdo je možná dosud vůbec „nejmetalovější“. S povedenými singly se vyšvihly jak mladší kapely, tak zkušení metaloví pardálové, jejichž jméno už na světové scéně zkrátka něco znamená. Například ukrajinští metaloví králové Jinjer vydali fantastickou novou desku, jejíž recenzi naleznete rovněž v tomto vydání. Nahrávka je navíc tak povedená, že se tato rubrika zaměřila na jeden z jejích nejlepších singlů.
V pětičlenném a ryze zahraničním výběru však tentokrát překvapivě nechybí ani singl Beara McCrearyho, tedy amerického hudebního skladatele, který je rovněž znám jako autor řady soundtracků populárních videoherních titulů. Zajímavostí však je, že mu v tvrdší pecce zahostoval nečekaný host – totiž legendární kytarista Slash.
Bleed from Within - A Hope In Hell
Síla skotské nátury
Ale hezky popořadě. Rád bych totiž začal singlem, jenž mě od začátku roku nadchl možná úplně nejvíce. Skotští Bleed from Within totiž vypustili další ukázku před vydáním sedmé řadové desky Zenith, která se zdá být jednou z vlajkových lodí celého alba. Dalo by se říci, že novinka A Hope in Hell je velkým smutečním eposem a také polemikou nad životem s nadějí na lepší zítřky. Typicky metalová témata, která však kapela podpořila úchvatným instrumentálem s démonickým řevem frontmana Scotta Kennedyho.
Jestli něco Bleed from Within opravdu umí, tak je to práce s gradací. Naléhavý a zároveň napjatý úvod skladby příjemně šplhá až do výbuchu refrénu, jehož lyrickou stránku podpořil kytarista Steven Jones úchvatným čistým hlasem. A aby toho nebylo málo, kapela si pěkně pohrála i s bridgem, na nějž natáhla brutálně zatěžkaný breakdown. Tahle celková atmosféra a fantastická hra se snad slovy ani nedá popsat. Zkrátka, pusťte si Bleed from Within a mějte uši v pozoru. Tady cítím útok na metalovou nebo chcete-li metalcorovou desku roku.
Invent Animate, Silent Planet - Return to One
Spojení vycházejících hvězd
A možná tu máme také adepta na kapelní spolupráci roku, tedy v ranku té tvrdší corové hudby. Americké metalcorové komety Invent Animate a Silent Planet totiž spojily síly na novém singlu Return to One, který nakopává zadnice silou koně. Obě kapely, které se v posledních letech zhlédly v melancholickém metalcoru s nesmírně tíživými tématy, teď svým způsobem určují nový směr svého žánru. A nutno podotknout, že zcela pochopitelně.
Jak Invent Animate, tak Silent Planet totiž vědí, jak současný produkční vývoj a triky využít pro tvorbu průrazných corových skladeb s vytaženou a hromově dunící basou. Však bych také skladbu Retrurn to One opravdu nikomu nedoporučil pustit na plné koule v ložnici na velké bedny – mohl by vám spadnout lustr pod tíhou neúprosných úderů do nízko laděných nástrojů. Přitom je na nové písni nejzajímavější její přechod do neočekávaně tiché ambientní pasáže v polovině stopáže, díky níž posluchač zažívá nesmírně zvláštní směsici emocí. Podmanivá síla a energie skladeb obou kapel je známá, ale když se spojí v jeden masivní celek, jedná se vskutku o intenzivní zážitek. Jsem letos opravdu zvědavý, s čím dalším obě kapely přijdou.
Harakiri for the Sky - Keep Me Longing
Řvaní do chladné samoty
V dnešní rychlé době, kdy úspěšné songy mají kolikrát jen do dvou minut dlouhou stopáž, je vlastně fajn slyšet metalovou písničku o téměř jedenácti minutách. Může se to zdát jako nekonečná nuda, ale speciálně kapely jako Harakiri for the Sky s délkou umí svědomitě pracovat. Navodit atmosféru opakovanými, leč atmosférou nabitými kytarovými riffy, umí tahle rakouská postblackmetalová kapela naprosto dokonale.
Ostatně jejich nový singl Keep Me Longing z čerstvě vydaného alba Scorched Earth to nejlépe dokazuje. Klavírní úvod, na který gradujícím způsobem postupně navazují klasicky blackové kytarové linky… To všechno kapela propojila tak efektně a především poutavě, že posluchač jen s úsměvem a s plnou pozorností vnímá celou tuhle velkolepou nádheru. Notabene díky skvěle zpracovanému klipu se záběry z divoké přírody celý tento zážitek ještě umocňuje.
Navíc je skvělé, že ji brzy budeme moci zažít naživo. Harakiri for the Sky totiž přijíždí již
6. dubna do pražského Futurum Music Clubu v doprovodu předkapely E-L-R ze Švýcarska.
Jinjer - Green Serpent
Síla válečného traumatu
Já vím, psát do této rubriky o singlu z desky, která má v tomto čísle ještě recenzi, je trochu padlé na hlavu… V případě nových Jinjer si ale zkrátka nemohu pomoct. Jedním z nejlepších singlů z čerstvé desky Duél je totiž pecka Green Serpent, která stejně jako celé album odkazuje na současnou znechucenou a smutnou náladu v ukrajinské společnosti postižené válkou.
Šíleně nakažlivá píseň s nesmírně povedeným zvukem potvrzuje kvalitu Jinjer snad ve všech možných aspektech. A to jak v klidnějších pasážích, tak v sekavě growlovaných partech, při kterých se posluchači křiví obličej pod tíhou zatěžkaných rytmických breaků. Nová deska Jinjer je po lyrické stránce možná tou vůbec nejsilnější a kapela rozhodně na své cestě na absolutní vrchol metalového světa nezpomaluje. Ba naopak, možná už na něj právě s touto novou nahrávkou vyleze.
Bear McCreary (ft. Slash and Brendan McCreary) - The End of Tomorrow
Filmař zlákal Slashe
A aby těch dlouhých skladeb nebylo málo, tak tu mám na samotný závěr jeden netradiční tip. Jedná se o skladbu The End of Tomorrow, kterou má na svědomí americký skladatel filmové a videoherní muziky Bear McCreary. Ačkoli byla píseň vydaná už v minulém roce, nyní se konečně dočkala také vizuálně pestrého lyric videa. Jedná se tak zároveň o zábavnou připomínku skladby, na které překvapivě zahostovala i osobnost legendárních Guns N‘ Roses – kytarista Slash.
Desetiminutovou skladbu, která si bere inspiraci z hardrocku, klasického rocku i heavy metalu, ozdobila také spolupráce s McCrearyovým bratrem Brendanem, s nímž autor v minulosti již na mnoha projektech spolupracoval. Osobně musím říct, že je zábavné slyšet Slashova sóla v takto jinačím stylu, než na která obvykle hraje. A musím rovněž podotknout, že mu jeho linky v „tvrdších“ partech pěkně ladí.
Tuto a celou řadu dalších písní navíc budou moci čeští fanoušci zažít také naživo. Bear McCreary totiž přijíždí se svou kapelou už 22. dubna do pražského klubu Roxy, kde mimo jiné předvede něco ze svého hráčského umění na niněru.