Progresivní metal, jehož současná nebo chcete-li moderní forma je často spojená s djentem a různými alternativními proudy, čelí dlouhodobě zdánlivě jednoduchému problému – míře poslechovosti. Co to znamená?
Myslím, že určitě nebudu jediný, kdo se při poslechu skupin, jako jsou Polyphia, Periphery či ze starší generace Dream Theater nebo Devin Townsend, zamyslel nad přehnanými a technicky obtížnými party, které by běžný hudebník nebyl schopen zahrát. Chci tím naznačit ten pocit, při němž vnímáme onen virtuózní um, kvůli němuž ale zkrátka kompozice písničky jednoduše ustoupí muzikantskému egu. A pro ty, co zrovna šílená basová, kytarová nebo bicí sóla tolik neoceňují, může celek působit značně nekompaktně.
Osobně jsem byl proto ze závěru loňského roku, který ozdobili němečtí Unprocessed deskou Angel, jednoduše nadšený. Tohle album je po muzikantské i zvukové stránce skutečně velkolepé a zároveň i experimentální. Navíc u něj ale převažují charaktery, které mnoha technicky šikovným kapelám a muzikantům chybí – přístupnost, schopnost oslovit i posluchače mimo bublinu, a především hitovost.
Unprocessed (feat. Fever 333)
Head in the Clouds
Prostě wow!
Angel obsahuje třináct skladeb, přičemž nesmírně chytlavé jsou úplně všechny. Vlastně těžko z alba vytáhnout jednu pecku, jež by byla tzv. vlajkovou lodí. Jednou z těch vůbec nejzajímavějších je bezesporu Head in the Clouds, kterou výrazným způsobem ovlivnil rapující a screamující Jason Aalon Butler ze skupiny Fever 333. Jeho punkový přednes skladbě dodal potřebnou tenzi, zároveň ale ukázal, že Unprocessed umí s takto experimentálními prvky pracovat i v rámci dynamiky, atmosféry a navazování silných emocí. Jednotlivé party tady na sebe navíc pěkně a plynule navazují, přičemž disharmonické a polyrytmické šílenosti, které ve stopáži vrcholí krátce po třetí minutě, se zde parádně hodí a neslouží jen jako výplň pro uspokojení ega muzikantů.
Skladbu navíc doplňuje i působivý videoklip s krásnými lokacemi, jenž vyšel těsně před vydáním desky na přelomu října a listopadu. A ty, kteří by snad váhali nad tím, zda všechny ty šílené pavoučí prstoklady na kytarách muzikanti naživo skutečně dokážou předvést, bych rád vyvedl z omylu. Schválně se na Unprocessed skočte 19. února podívat do pražského klubu Roxy, kde Němci budou předskakovat ukrajinským progmetalovým velikánům Jinjer.
Mayhem
Despair
Návrat králů blacku
Ale jsme v Natvrdu a to znamená, že je nasnadě představit další novinky ze světa tvrdé kytarové muziky. Za pozornost totiž bezesporu stojí čerstvý singl Despair black metalové ikony Mayhem, která po více než šesti letech vydá další, v pořadí sedmou řadovou desku. Právě Despair je teprve druhou ochutnávkou z alba, jež vychází 6. února. A nutno dodat, že Mayhem stále zní ďábelsky skvěle.
Despair má na poměry klasického black metalu, který přece jen je už trošičku za horizontem, pevný a intenzivní zvuk. Velkolepý a diktující vokál Attily Csihara podtrhává celkovou atmosféru, jež se z tohoto monstrózního tanku táhne vedle zběsilých kytar a kulometných bicích. Mayhem jsou zcela očividně naplněni energií, kterou naplno vložili do tvorby nového materiálu. Osobně by mě zajímalo, jak se jim po těch letech daří prezentovat na pódiích. Již 21. února se totiž představí u nás na pražském Výstavišti.
Abbie Falls
descend.exe
Až na hranu
Úspěch domácích coristů Abbie Falls je nepřehlédnutelný a je vlastně super vidět úspěšnou českou kapelu, která boduje v zahraničí s takovými žánry, jako jsou deathcore a metalcore. Abbie Falls jdou moderní cestou, přičemž jejich hudba je místy opravdu extrémní. Navíc jim 12. prosince vyšla debutová deska s názvem Life is just a temporary plan.
Společně s vydáním desky skupina také zveřejnila videoklip k písni descend.exe. Aktuální a těžký mix tady jen dokazuje, proč jsou bbie Falls dnes na globální scéně tak zajímavou partou. Jejich songy jsou prostě jedna velká corová party – je to brutální, vyhrocené a opravdu hodně tvrdé. Zejména až hystericky vyscreamovaný závěr songu ukazuje, až na jakou hranu s emocemi kapela dokáže zajít.
Leprous
Atonement / The Sky Is Red
Mistři v oboru
V souvislosti s blížícím se koncertem progresivního metalového fenoménu Leprous, jenž proběhne 9. února v pražském Roxy, bych tentokrát netradičně představil také koncertní živák této skupiny. Konkrétně se jedná o říjnové vystoupení pojmenované jako An Evening of Atonement, které proběhlo v nizozemském Tilburgu. Norská skupina zde přehrála repertoár mapující její kariéru a zejména závěr večera stál opravdu za to.
S finální skladbou Atoment a outrem The Sky Is Red totiž vyvrcholil jejich velkolepý koncert, jež vyjma precizního výkonu muzikantů doplnila i speciální vizuální show – uzpůsobená na míru těžkým a atmosférickým skladbám Leprous. O tom, že Leprous nejen naživo patří mezi špičku současné progresivní metalové muziky, není pochyb. Tu neuvěřitelnou energii tady cítíte i ze záznamu.