Čtyřnásobný držitel ocenění European Festival Awards za nejlepší velký evropský festival v letech 2009, 2010, 2019 a nově (a zcela zaslouženě) i 2024 stále ukazuje, že neexistuje lepší místo, na němž byste chtěli trávit první červencové dny. A proto jsme vyrazili na Open’er i my.
Jak to tu chodí
Šlo to snadněji než dříve. Nově zřízenou přímou vlakovou linkou Praha – Gdyně se dostanete na pobřeží Baltského moře s Českými drahami za přibližně devět hodin. Na místě vás pak čeká skvělá organizace, špičkové služby za velice příznivé ceny a rozlehlý zatravněný a čistý areál nacházející se na letišti Kosakowo, jen pár minut od pláže. Do areálu vás zdarma dopraví autobusy přímo od nádraží a nejdete tu oázu pohodové atmosféry. Čekat můžete nabitý program, zahrnující velké mezinárodní hvězdy, ale také interprety, které na evropské půdě vídáme spíše vzácně a k tomu žhavé objevy aktuální sezóny z anket typu BBC Sound Of.
Program je na čtyřech hlavních pódiích skvěle rozvržený, že nebudete mít zaječí úmysly a v klidu si jeho položky budete užívat jednu po druhé. Na rozdíl od jiných velkých festivalů tady totiž nezažíváte tzv. FOMO, tedy strach, že něco zmeškáte. V Gdyni reálně uvidíte a bez problému stihnete všechno, co je na plakátu. Návdavkem k tomu ještě máte možnost objevovat polskou hudební scénu, nad čímž by se leckdo mohl ofrňovat. Jenže třetí návštěva tady mi ale potvrdila, že k tomu není důvod.
Raye to rozjela
Zásadní roli v náladě prvního dne sehrála britská zpěvačka Raye, která svůj koncert na hlavní scéně otevřela s velkou energií. S početnou kapelou a skvělými vokalistkami za zády střídala euforii s nečekanou intimitou. Během písně Ice Cream Man zpívala o vlastní zkušenosti se znásilněním, jinde mluvila o závislosti, ale i o své posedlosti dramatem. Přesto její set gradoval do tanečního finále s novými, dosud nevydanými písněmi z chystané desky. Píseň I Know You’re Hurting, která tematizuje falešný svět sociálních sítí, zazněla teprve podruhé po premiéře na Glastonbury – a slibuje hodně.
Raye nastavila laťku vysoko. Hned po ní ve stanu vystoupila pětadvacetiletá Gigi Perez. Její indie-folk proslavily hlavně sociální sítě, o pozici předskokanky na turné Coldplay, Hoizera nebo girl in red ale rozhodl i talent. Naživo však její klidný a pomalý koncert ve srovnání s předchozí explozí Raye působil trochu nevýrazně. Přesto se dá očekávat, že hit Sailor Song ji brzy vystřelí i k širšímu publiku.
Na hlavní scéně pokračovala Gracie Abrams, která se netají inspirací Taylor Swift. Na rozdíl od jiných mladých zpěvaček sice hraje naživo, doprovází se na kytaru i klavír, má plnohodnotnou kapelu a komunikuje s publikem. Jenže chybí hlasový výraz, barva i dramatičnost. Její koncert plynul v jedné rovině – snaživý, ale bez momentu, který by vás přimrazil k zemi.
Tisková konference Massive Attack
Silný moment večera přinesli Massive Attack. Jejich koncert ukázal, že i když už zoufale potřebují nový materiál, stále mají co nabídnout. Hity jako Unfinished Sympathy nebo Teardrop zůstávají vrcholem triphopového katalogu, a když do nich vstoupí hlasy Elizabeth Fraser a Horace Andyho, pořád to funguje. Tím spíš, že vizuální složka koncertu byla tentokrát mimořádně vyostřená.
Mezi válečnými záběry se na plátnech objevili Vladimir Putin, Donald Trump i Elon Musk. Projekce reflektovaly dění v Gaze, Kongu i na Ukrajině. Politický rozměr k Massive Attack vždy patřil, ale tentokrát byla intenzita tak vysoká, že někomu mohl koncert připomínat spíš angažovanou konferenci než hudební vystoupení.
Na vedlejší stagi mezitím hrála Magdalena Bay – duo, které se dostalo do výběrů alb roku 2024. Jejich experimentální pop s euforickým nábojem a výstřední estetikou ukázal, proč se o nich mluví jako o budoucnosti žánru. Zpěvačka Mica Tenenbaum se slunečnicí kolem hlavy připomněla spíš Kate Nash zkříženou se St. Vincent. Publikum ale postupně řídlo – v sousedním stanu už začínala Jorja Smith.
Zpěvačka, která se na scénu vrátila s albem Falling Or Flying, sází na kombinaci r’n’b, soulu a jazzu. S výtečnou kapelou a trojicí vokalistů odehrála koncert, který i kolem půlnoci sbíral nové fanoušky. Její hlas je naživo ještě působivější než z desky. Doufejme, že si jí někdo z domácích promotérů všimne.
První den Open’eru tak nabídl všechno, co má silný festival mít: silné výpovědi, taneční euforii, přesah i prostor pro objevy. A to je teprve začátek.