Výběr ze zachovaných záznamů jejich koncertů na třech albech vychází až teď, ale stojí za to. Zachycuje nejlepší okamžiky ČDG a zároveň je dokumentem doby, v níž končící éra hippies mizela kamsi do tmy nedefinovatelné beznadějné budoucnosti.
Asi bychom mohli desku Live 1976–1978 označit za literární trojalbum. Nejen kvůli tomu, že Mišík na něm zpívá přehršli Kainarových a Hrabětových textů. Vždyť Mertovy portréty různých osob a obrazy scén a dialogů jsou také poezií, dokonce by se po letech dalo říct, že působí přesvědčivěji v psané formě než v té zpívané. Ale to je otázka gusta.
Editor Lubomír Houdek vybral ze zachovaných snímků to nejkvalitnější a nejkomunikativnější. Nebylo to určitě snadné, pamětníci jistě potvrdí, že koncerty Čundrgrundu byly vždycky zajímavé, ale ne všechno, co se dělo na scéně, může dobře vyznít na deskách. Atmosféra doby je nepřenosná, atmosféra v sále jen občas, ale spíš ne.
CD1: (Merta, Mišík, Kalandra, Hrubý z koncertu 10. 2. 1976 v Pardubicích)
Výborná nahrávka ve znamení Vladimíra Mišíka. Syrová verze jeho Jednohubek a přesvědčivý Královský večer. Autenticky jak z třicátých let minulého století vyznívající společné Někdy se jdu opít. Kalandra zpívá Like a Rolling Stone (Solnej sloup) s pomocí originálně znějícího sboru obou kolegů v refrénech. Vše je zarámované Mertovými písničkami, které v dnešní době svou délkou a komplikovanými poetickými obraty působí až moc archaicky. Společná bujará improvizace Tři dny ma naháňali, připomínající session v africké džungli, je naprosto neuvěřitelná, snad největší perla trojalba.
CD2: (Merta, Mišík, Hrubý z koncertu v Pardubicích 3. 11. 1976)
Nahrávka tentokrát s dominujícím Mertou. Jeho flétnová improvizace v Mišíkem zpívaném Obelisku je dalším hudebním zázrakem trojalba. Jestliže jsme na prvním disku slyšeli něco jako generační hymnu Jako solnej sloup, tady je v podobné roli skladba Zelené rukávy (Greensleaves), kterou v té době zbožňovaly Mertovy fanynky po celé republice. Roli jam session tentokrát přejala Mišíkova Hra s ohněm – v bluesovém formátu se tentokrát blýskne hlavně Mertova foukací harmonika. Jako folklórní žertík se na závěr objevuje s gustem zahraná Čos porobil, Pavelenko, Pavle. Čechomor by si na své oblíbené skladbě pochutnal.
CD3: (Merta, Mišík, Hrubý, Konrád na různých koncertech 1977–1978)
Všechny silné dobové věci, které se nevešly na předchozí dvě desky, najdeme na třetím albu. Startuje se s další Mertovou klasikou ze sedmdesátých let, hippie songem Dobrodruh (říkalo se mu Volná láska) a je tu tehdy oblíbená, i když málo provařená Mišíkova Když se zešeří s hezkým textem Honzy Buriana. Je zajímavé, jak na téhle desce roste troufalost muzikantů. Najdeme tu v té době oficiálními orgány jen těžko přijatelné písně Joe Dvojtečka s narážkami na nesmyslné přehrávky, které umělce vysloveně urážely, a také na upjatý a moralizující tehdejší režim eroticky dost free pojatá Bye, Bye Miss Blanche. I takové věci tehdy režimu vadily.
Za zmínku stojí rovněž skvělá příloha s texty a spoustou citátů a zajímavých vzpomínek, které osvětlují pozadí vzniku a existence volného muzikantského spojení. Vojta by byl výsledkem nadšen. Stejně jako každý, koho zajímá historie české hudby v nelehkých dobách. Takové desky-dokumenty jsou mimo všechna hodnocení.