Pro Dostaneš všechno může platit obojí, záleží, jak se k tomu ten či onen posluchač postaví. Mirai Navrátil oslavil narození syna novou písní. Ke šťastné rodinné události upřímně gratulujeme, je ale zajímavé využít momentu k zamyšlení, nakolik lze takovou skladbu brát jako osobní vzkaz umělce ratolesti a nakolik jde spíš o dojetí publika.
I snaha vykřičet písní radost mezi fanoušky je v pořádku, Mirai Navrátil na zapití potomka nemůže pozvat všechny a tohle je způsob, jak se fanoušci jeho kapely můžou dojmout s ním a na dálku mu pogratulovat. Hudebně jde o hezkou píseň a text, který Navrátil napsal společně s Ondřejem Fiedlerem, je něžný, autentický a kdejaký rodič se s ním snadno ztotožní. Je dost možné, že řada fanoušků, kteří mají doma potomky, přijmou píseň za svou a bude jim blíž než leccos jiného od Mirai.
Otázka ovšem je, jak taková píseň bude působit na nezaujaté posluchače. Někdo v tom uvidí gesto směrem k bulváru v duchu „dítě mi nefoťte, ale tady máte písničku“. Pro dalšího to bude ždímačka citů, tuplem jestli se Dostaneš všechno dostane do koncertního setlistu kapely. Takový ten moment, kdy zpěvák do publika pošle další procítěnou skladbu, aby se všichni naladili na stejnou vlnu a dojali se i po letech nad rodičovskou něžností. Jsou lidé, kteří tohle nechtějí poslouchat a cítí v tom patos.
Jenže i tady platí, že ať si o tom kdo chce co chce myslí, nakonec je důležité, jak píseň sám vnímá Mirai Navrátil a jak skladbu, která teď a tady zachycuje jeho bezpochyby věrohodné city, bude dál v rámci kapely používat. Byla by škoda, kdyby se ohrála, ale taky by byla škoda se k ní nevracet. Na to je v rámci skladeb složených rodiči dětem dost nad průměrem.